Charakter

Na spočítání nizozemských filmů, které jsem viděl by mi stačila jedna ruka, jež zakusila praktiky Yakuzy. A ačkoliv jsem dobře obeznámen s pořekadlem „jedna vlaštovka jaro nedělá“, již nyní bych se nebál označit tamější kinematografii za pozoruhodnou. Charakter má ojedinělou atmosféru a i když se může zdát, že vypráví příliš jednoduchý příběh, není tomu tak. Více než o „životě jednoho chlapce“ je o nevypočitatelnosti lidského osudu, o nočních můrách jež nás sužují o údělu a možnostech uplatnění obyčejného člověka. Dreverhaven se zprvu urputně snaží o začlenění do společnosti, když uspěje zjistí, že má sice všechno, co chtěl, ale přitom nemá nic, představuje prototyp zbytečného člověka, dobře známého z děl romantických autorů. Dobovým zasazením i hlavním hrdinou však připomíná knihy mladšího spisovatele, což si alespoň myslím. Ačkoliv jsem od Kafky nic nečetl, přesně takto si představuji typ „kafkovského úředníka“. Režie se zdržuje nadbytečných vizuálních excesů, je úsporná a tím působivější i srozumitelnější. Jestli mi na filmu něco vadilo, byl to samotný začátek, od kterého se vše odvíjí. Proč by hlavní hrdina před soudem rekapituloval svůj dosavadní život? Vždyť by úplně stačilo říct, co bezprostředně předcházelo zatčení (ač by na tom nebylo možné vystavět celý film), ale budiž. 80% (10.05.2007)

Každý film se dá hodnotit buď pozitivně (proč dát pět hvězd) nebo negativně (proč nedat pět hvězd). Většinou však film hodnotíme komplexně, tu vidíme pozitiva, tu negativa. Mně se tu mimořádně líbil střih (střiženo na mou míru). A samozřejmě způsob podání příběhu, který byl - neváhám to říct, i když zřejmě vzbudím rozpaky - o lásce. O lásce synovské, otcovské, mateřské i "manželské". Bohužel vesměs nenaplněné. Jakoby pýcha, snaha dokázat něco bez pomoci toho "druhého", umrtvovala všechny projevy možných citů. A přestože většina bude zřejmě sympatizovat se synem než s otcem, neboť to jsou právě oni, kdo tvoří středobod příběhu, sám mezi nimi neshledávám podstatný rozdíl, tedy co se týče "karakteru". Určitá paralela může vést i k "Dopisu otci" Franze Kafky, kterou film dotváří závěrečnou vraždou-sebevraždou. A také místo na starý Rotterdam (zmixováný z několika jiných měst - a ve kterém nyní žije už méně než 50% bílého obyvatelstva), mohl Mike van Diem vzpomenout na Prahu, na tu kafkovskou, kterou se nejspíš nechal inspirovat (doba, právnické prostředí, atmosféra, rodinné vztahy atd., tomu napovídají). (25.04.2016)

Skvelý film s dobrým dejom a hlavne pointou. Na konci filmu Jacob číta list ktorý mu zanechal jeho otec. Po celý čas filmu sršala z Drevenhavena nenávisť voči svojmu synovi a vlastne nikdy pre neho žiadne dobré slovo nemal a počas celého deja mu hádzal polená pod nohy aj keď mu nepriamo možno aj chcel pomôcť ale v úplnom závere filmu ak dočítal list, starý sa v ňom podpísal ako OTEC. To bol pre mňa najsilnejší moment z celého filmu.Ešte spomeniem skvelú hudbu.Dávam 4. (17.09.2009)

Snímek "Charakter" má velmi dobrou, v podstatě noirovou atmosféru. Na mě z něj padla taková lehká deprese z toho, že vlastně není v dějinách pořádně období, kdy by byl klid. Vždy se najde někdo, kdo z nějakého důvodu trpí, vždy je zde vrchní vrstva, která se ukájí na těch slabších. A mohou tam vzniknout pak i takové příběhy. (28.07.2017)

Film, který rozhodně stojí za zhlédnutí, byť musím podotknout, že je třeba se na něj obrnit dávkou dobré nálady. :) Už jen název filmu společně s jeho obsahem nás nutí přemýšlet nad tím, o kom je vlastně řeč a s jakými charaktery se můžeme ve snímku setkat. Hlavní hrdina je příkladem nešťastného člověka, kterého poznamenalo jeho špatné rodinné zázemí. Snaží se dokázat, že jednoho dne může být úspěšným jedincem, na kterého začnou být pyšní ti, od kterých si to nejvíce přál... V ten stejný moment ztrácí šanci si své osobní štěstí vystavět na reálných základech, které mu jsou nabízeny, a ke kterým, jako by byl právě díky této touze po uznání slepý. (17.01.2017)