Charakter

Pro mě absolutní překvapení ze zemí Beneluxu. Ani nevím jestli jsem někdy nějaký film z Nizozemí nabo Belgie viděl. České filmové distribuční společnosti zřejmě do těchto vod moc nevplouvají a možná je to chyba, protože film Charakter má parádní atmosféru,akci, napětí, skvělou pointu.Věčný souboj dobra a zla v nás, nelehké poznání co nebo kdo je vlastně ten dobry a kdo ten zlý, vzestupy a pády lidských osudů, touha po moci, penězích, lásce, vzdělání to vše (a určitě jsem něco opoměl) v tomto filmu najdete. Opravdu výborný film u něhož nelze být jen stupidním pozorovatelem pohyblivých obrázků. 5 hvězdiček bez zaváhání. (13.03.2008)

Po filmařské stránce není co vytknout, herci, kamera, atmosféra to tady fakt šlape jak hodinky. Problém jsem měl s příběh, takových střetů osobností už tu bylo mnohem víc a já tady po většinu času postrádal delší emotivní stopu. Závěr, vlastně jsem jejich chování a vztah naprosto nechápal a nemyslím jen otce a syna, ale i matky a taky dalších postav, na to jak reálná šla z filmu atmosféra, tak postavy byly až moc filmové. (04.06.2016)

Tento film mě, pár let zpátky, zavalil pozitivní emotivní vlnou....jednu dobu můj nejoblíbenější film vůbec.....nic jsem o něm nevěděl a byl jsem převálcovanej a jsem trochu i doteď , přestože je to minimálně deset let, co jsem viděl tento už kultovní film.....dávám si ho do dvacítky nejoblíbenějších filmů!!!!!!!!! (22.07.2009)

Ona atmosfera je jedine, co jsem si z filmu odnesl a na kterou si mozna za tyden jeste vzpomenu. Jinak se film utapi v prumernosti, u ktere jsem trikrat usnul. Nudna rezie, nevyrazne herecke vykony... Napadaji me minimalne ctyri cizojazycne filmy z roku 1997, ktere bych ocenil Oscarem. No, ale dle zdejsiho hodnoceni mozna bude chyba ve mne... (13.08.2012)

Každý film se dá hodnotit buď pozitivně (proč dát pět hvězd) nebo negativně (proč nedat pět hvězd). Většinou však film hodnotíme komplexně, tu vidíme pozitiva, tu negativa. Mně se tu mimořádně líbil střih (střiženo na mou míru). A samozřejmě způsob podání příběhu, který byl - neváhám to říct, i když zřejmě vzbudím rozpaky - o lásce. O lásce synovské, otcovské, mateřské i "manželské". Bohužel vesměs nenaplněné. Jakoby pýcha, snaha dokázat něco bez pomoci toho "druhého", umrtvovala všechny projevy možných citů. A přestože většina bude zřejmě sympatizovat se synem než s otcem, neboť to jsou právě oni, kdo tvoří středobod příběhu, sám mezi nimi neshledávám podstatný rozdíl, tedy co se týče "karakteru". Určitá paralela může vést i k "Dopisu otci" Franze Kafky, kterou film dotváří závěrečnou vraždou-sebevraždou. A také místo na starý Rotterdam (zmixováný z několika jiných měst - a ve kterém nyní žije už méně než 50% bílého obyvatelstva), mohl Mike van Diem vzpomenout na Prahu, na tu kafkovskou, kterou se nejspíš nechal inspirovat (doba, právnické prostředí, atmosféra, rodinné vztahy atd., tomu napovídají). (25.04.2016)