Bennyho video

Ďalšia nemilosrdná rana pod pás od režiséra Michaela Hanekeho. Je to lepšie ako Siedmy kontinent a 71 fragmentov chronológie náhody dokopy. Tvorca tu opäť podáva psychický nátlak takým spôsobom, že divákovi tuhne krv v žilách. Etické zásady a morálka ľudského pokolenia je tu opäť rozdrvená na prach. Bez štipky súcitu je nám tu predvádzaný príbeh štrnásť ročného Bennyho pochádzajúceho s relatívne šťastnej a ekonomicky aj sociálne zabezpečenej rodiny ktorej ku šťastiu nechýba relatívne nič. Pravdepodobne tento uspokojený pocit bez štipky interakcie okolia spustia v chlapcovi isté procesy. Zbožňuje kameru a všetko čo s tým súvisí.. Takto sa mu raz podarí nahrať na zabíjačke smrť prasaťa ktorú skolila zabíjačková puška.. Onedlho na to opäť postaví pred kameru aj s zbraňou ale tentoraz pred ním nestojí prasa ale dievča ktoré chladnokrvným spôsobom zabije. Iný tvorcovia, hoci by boli akokoľvek kvalitný, by pravdepodobne týmto spôsobom zakončili túto snímku... Avšak Haneke nie, on práve v tomto momente iba začína rozohrávať psychický teror v audiovizuálnej podobe.. (27.12.2014)

Haneke předkládá tradičně brutální scény, nad nimiž se člověku trochu zvedá žaludek (tentokrát již v samém začátku). Ideově je silný v tom, jak se mu zde daří zobrazovat rodinné patologie a morální otupělost, naopak hloupě, na samé hraně směšnosti, působí jeho kritika vlivu násilí (zprostředkovaného médii) na lidské vědomí. Ono kazatelství mi na něm asi nepřestane vadit. (05.08.2019)

Toto je spoiler. Příběh dospívajícího emočně labilního chlapce, kterého rodiče sice obklopili materiálním blahobytem, ale nevěnovali mu dostatečnou péči citovou. A když onen nebohý frustrovaný hoch v návalu existenciální prázdnoty oddělá třemi ranami jateční pistole jakousi bezvýznamnou holku z ulice, nenapadne je nic lepšího, než se na něho nechápavě xichtit a neustále se ho na něco vyptávat, což ubožáka k smrti otravuje. A jako korunu všeho ho jeho tyranská matka táhne na naprosto nezajímavou a nudnou dovolenou v Egyptě, kde se sice pár dnů dokáže jakž tak chlapci věnovat, ale pak mu stejně ztropí nechutnou hysterickou scénu, čímž chudáka úplně uvede do rozpaků. Aspoň že doma mezitím jinak zcela neschopný otec dokáže dívčí mrtvolu naporcovat a dát na venkovském statku sežrat prasatům. Ale stejně ho pak ještě musí prudit nějakými otravnými otázkami. To by se jeden pozvracel, z takových rodičů. Naštěstí ale hoch projeví svůj dobrý charakter a oba pokrytce napráská policejním orgánům. Tečka. Kdyby se uvedení tohoto snímku o současném stavu (nejen) rakouské společnosti dožil můj oblíbený rakouský spisovatel Thomas Bernhard, jistě by se mu velmi zamlouval :-) (10.04.2013)

V tomto filme režisér skúma, aký silný dopad môže mať na dospievajúceho chlapca sila médií (TV a film, v ktorých je smrť človeka bežnou súčasťou) a zároveň keď násilie vníma aj naživo - hoci "iba" páchané na zvieratách na statku. Ak k tomu ešte pridáme nezdravé rodinné prostredie, môže sa stať, že sa mu to všetko trošku pomieša v hlave a odrazu nadobudne pocit, že je smrť (nech k nej príde za akýchkoľvek okolností) prirodzená. Zvedavosť, ktorá sa v ňom prebúdza, neustále rastie a 14-ročný Benny ju túži zažiť naživo... To, čo následne sledujete nasnímané s roztrasenou kamerou vám príde ako zlý sen. O to viac vás zaráža, keď si uvedomíte, že Benny necíti žiadnu vinu, strach z možných následkov svojho činu a v podstate mu chýba akákoľvek empatia. Na druhej strane tu máme rodičov, ktorí sa snažia so situáciou, ktorú ich syn spôsobí, popasovať čo najlepšie. A vieme ako to chodí, rodičia sú pre dobro svojich deti schopní urobiť čokoľvek... (26.09.2019)

Ani by mi tak nevadilo, že se tu Haneke formálně/stylisticky zklidnil (byť "nucenou spoluúčast" Sedmého kontinentu asi dlouho z hlavy nedostanu), spíš mám problém přijmout tu načrtnutou spojitost mezi komerčním brakem (laciné západní videokazety, komiksy) a Bennyho chováním. Tady už pro mě Haneke není autoritativním učitelem, od kterého si nechám dát rákoskou přes prsty a ještě mu za to poděkuju, ale trochu otravným, mentorujícím páprdou, který by nejradši "zakázal všechny ty internety", protože to kazí mládež. Ten problém není tak jednoduchý, a přestože by se dal jmenovat jako symptom současné odcizenosti, samotná kauzální vazba (sledování násilí na videu vede k reálnému násilí) je zpochybnitelná. Není to nakonec naopak? Co když sledování násilných filmů/hraní počítačových her takové chování spíše tlumí? Stanislav Komárek například tvrdí, že svět počítačových her je tím, co dnešní chlapi potřebují, aby se dočista nezbláznili. Dnes prostě nemůžeme vzít kyj a jít na mamuta - případně mít pak radost ze vzájemné kooperace s ostatními členy tlupy, tak si to aspoň musíme simulovat. Když se ale vrátím k Bennyho videu, přišlo mi na druhou stranu velmi výstižné to obvinění postmodernity, které se v rámci té sledované rodiny vtipně zrcadlilo ve warholovských plakátech na stěně jejich obýváku/jídelny. Film je v podstatě obviněním permisivního typu výchovy, kdy v životě dítěte schází autorita (otec furt pracuje a když se o něco snaží, je pro srandu) a jakákoli jeho provinění jsou omlouvána a řešena za něj. Tady je to samozřejmě dohnané ad absurdum, ale je to i tak (nebo právě proto) neskutečně působivé. Stručně řečeno, nevěděl jsem, jestli víc nenávidět toho kluka nebo jeho rodiče, protože to bylo všechno vlastně dost pravdivé. Pořád je to vynikající film, 100% to není jen v kontextu Hanekeho ostatní tvorby. (30.04.2012)