Jako nikdy

Herecké výkony kvalitní v mnoha ohledech, byť jsem měl na lvech jiné favority. Jenže film trpí v posledních letech typickým českým neduhem, zobrazuje bez debat vážné téma, tváří se děsně seriózně a pak tam přijdou scénky, které celé tohle shazují na úroveň nějaké frašky. Jednání postav místy značně nelogické. Z těch několika rozehraných linií se mi nejvíc líbila ta o vztahu obou žen „sokyní“, byla nejlépe dotažena. (27.02.2014)

Zdeněk Tyc a další setkání s depresí, smrtí, individualismem, silnými hereckými výkony a velmi zajímavými dialogy. Etudky Špalkové a Medvecké skutečně často připomínají sehraný divadelní duet, Schmitzer si skrze roli jen existuje a závěr je skutečně plnohodnotná katarze. Takže by se nám Zdeněk skutečně našel? Cesty jeho kariéry jsou skutečně křivolaké. (01.08.2015)

Zdeněk Tyc je nevyzpytatelný - občas šlápne bolestně vedle (UŽ, El paso), občas se mu podaří zabodovat (Vojtěch, řečený sirotek, Smradi). Jako nikdy je naštěstí druhý ze případů. Díky pozoruhodnému scénáři Markéty Bidlasové se podařilo vytvořit přirozeně se rozvíjející vztahové drama, které má daleko k srdceryvným konstrukcím a zaměřuje se na mnohostranné vykreslení zvláštního vesmíru kolem umírajícího malíře, jenž se s kreativního člověka stává jakousi černou dírou vysávající život ze svého bezprostředního okolí. Naštěstí tradiční ženské spiklenectví a sounáležitost jsou natolik silné, že v magickém venkovském domě nadále vládne kontinuita a vyrovnaná atmosféra, kterou nedokáží zlomit ani občasné záchvaty slabosti, nedorozumění a hořkost z nenaplněného života. Především vykreslení starého venkovského domu plného nevšedních obrazů, soch, starých kusů nábytku a tajuplných zákoutí dodává dramatu silnou atmosféru i punc originality, zvláště když dané prostředí vyvolává až iracionální okamžiky povznášející značně evokativní vyprávění. Díky naprosto vyrovnaným hereckým výkonům v čele s Petrou Špalkovou a Taťánou Medveckou ani občasná dialogová či motivická zaškobrtnutí ani tolik nezabolí (například trochu zbytečný motiv nemožného citového prožitku u postavy mladé dívky, vrcholící příliš explicitním písňovým doprovodem) a právě díky nasazení všech zúčastněných se podařilo plně a hlavně uvěřitelně dotvořit sjednotit složitou strukturu náznaků a na sobě nezávislých momentů. Myslím, že zejména v ženských kategoriích bude při letošním udílení cen poměrně jasno. (17.09.2013)

Hloubavé myšlenky pokroucené prapodivnou psychologií a slibně drásavé téma zničené pochybnými hereckými výkony. Nic proti Schmitzerovi nebo Špalkové, kteří svoje party doslova dřou, ale když na jednu poctivě odvedenou scénu připadnou dvě ukřičeně odcizující, nemám moc kde brát. Producent Ondřej Trojan se po projekci nechal slyšet, že se podařilo stvořit něco, co se v tuzemsku těžko hledá, ale na světových festivalech je toho hodně - tedy dobře natočené drama o smrti a umírání. Já ho ale v těch desítkách zbytečně unavujících záběrů na sklenice, kola a krajinu nenašel. (16.09.2013)

Mám ráda Jiřího Schmitzera a vážím si jeho herectví, ale v tomto snímku mi přišel trošku jako rekvizita.. Bohatě stačilo jen to jak "nemocně" vypadá a prohodit pár kousavých poznámek.. Holky si to zase herecky vynahradily a na Petru Špalkovou a Taťjanu Medveckou se hezky dívalo.. Mrzelo mě, že nám film ukazuje příběh, nikoli jeho podstatu.. Navíc přikládá do kotlíku více postav, než by bylo třeba.. Hodně mi připomínal mnohem silnější díl seriálu "Soukromé pasti" s Bartoškou, kde se řešila eutanazie, tady šlo spíš o vztah dvou rozdílných žen, které spojuje jeden umírající muž.. Hlavní téma příběhu asi je, jak mladá, relativně pohledná a živá žena může milovat a zůstávat s nerudný, nevzhledným, nemocným a starým mužem - budete se divit, ale tohle chápu, jen nám to film bohužel hlouběji nezdělil.. Další linií je vztah bývalé a současné milenky, které spolu dokáží díky muži vcelku civilizovaně vycházet.. Vztah manžela, který toleruje své ženě pečovat o bývalého milence.. Vztah syna k nenáviděnému otci na smrtelné posteli.. Rozhodně zajímavé téma, které stojí z zpracování! (06.02.2014)