Sedmý kontinent

Hanekeho filmy bývají zpravidla nepříjemné a náročné na rozdýchávání, ale ve většině případů mi přinášejí silný zážitek, za nějž jsem přes veškerou nálož negativních pocitů v jistém smyslu vděčný a obvykle si na ně dokážu najít správné rozpoložení a čas. Formálně vytříbené statické záběry rozevírají mozaiku sterilního života obyčejné rodiny, v níž život plný vzájemného odcizení a ubíjející rutiny začíná vést k neodvratní zkáze, od počátku nás detailně seznamují s hlavními postavy a Hanekemu se i z dlouhých, zdánlivě rovněž monotónních záběrů na vyjíždění či mechanické umývání auta podařilo vytvořit neuvěřitelně působivou atmosféru. Přestože jsem si předem k tomuto filmu přečetl více komentářů a byl připraven na cosi drsnějšího, naštěstí mi žádný z nich úplně nevyzradil vyvrcholení, které mě popravdě šokovalo. Něco takového jsem vážně nečekal a jenom jsem zíral, kam až zkáza konzumního materialismu může zajít... Oproti Funny Games, ve kterých Haneke přinesl více méně jen obyčejný „home invasion“ thriller/ horror (s jedním malým nápadem navíc) se panu režisérovi tentokrát podařilo opravdu neotřelý děsivý film se skutečně nepředvídatelným dějem, který mě pomalu nenechal vydechnout, a originálním vyvrcholením, jaké jsem snad v žádném jiném filmu neviděl... a vážně, kam se na děsivý protižek z poslední třetiny hrabe většina horrorů! Sedmý kontinent je opravdovým peklem... a jakkoliv mám se samotným závěrem a hodně krutým vyzněním menší problém, protože jsem coby divák ke konci tohoto psychologického dramatu přestával postavám a jejím jednání úplně rozumět, a celá ta katarze pak vzhledem k absenci bližšího rozebrání a vysvětlení trochu působí jako snaha prvoplánově šokovat, musím uznat, že otázek a podnětů k přemýšlení nabízí Sedmý kontinent dost a jeho silné poselství ke mě dorazilo. [85%] (02.01.2022)

Pozor!!!!! SPOILER TÉMĚŘ NA KAŽDÉM KROKU!!! Vzhledem k doživotním následkům na psychice, které mi pravděpodobně tento film způsobil, se zřejmě neubráním spoilerům, proto tento koment nečtěte, máte-li s tím problém. Upozornění: trpíte-li chronickou či akutní depresí,očekávejte, že tento film vám ji zaručeně zhorší, ale vlastně vůbec nebudete vědět proč! Zlatá Hanekeho Pianistka!! Přátelé, tenhle film, to je něco pro opravdové masochisty!! První třetinu filmu jsem se sice nudila k uzoufání, ale pojala jsem to jako lekci němčiny s rakouským dialektem a nostalgickou sondu do života rodiny v předrevoluční době, kdy každý průměrný Čech po Rakušácích pokukoval s hraným despektem, nicméně lehkou závistí ..holt chudší Němci, ale s obchoďákama, žejo. Takže nebojte se u té úmorné nudy, která zdánlivě nemá konce, klidně dočíst knížku, vyvenčit psa, pustit si vaše oblíbené hity nebo dopracovat účetnictví. O nic nepřijdete. Maximálně o dlouhé záběry na to, jak pani chystá snídani. Dlouhý záběr na kukuřičné lupínky..další dlouhý záběr na lžíci, míchající lupínky..další několikaminutové záběry na pani, pána a děcko, jak žvýkají a blbě po sobě pokukují..Nebudu vám nic nalhávat , ničeho výrazněji zajímavějšího se ani do tři čtvrtiny filmu nedočkáte. Jídlo se opakuje často. Budete pořád dokola šílet z nudných detailů, zejména z těch, kde si tvůrce uchylně libuje v záběrech na postavy bez hlav. Detail na ruku…kus svetru...tankování benzínu..už v půlce filmu jsem si velmi vroucně přála, aby otec alespoň tu dceru zneužil. Pak už jsem si přála, aby ji zneužila i matka, otec , bratr a prarodiče, jen aby se konečně něco dělo. Teprve v závěru filmu, kdy fotr dotáhne domů vercajk, který by v pohodě slušně vybavil profesionální dílnu, začnete se malinko probírat z mrákot. Krev v žilách se vám o půl centimetru pohne vpřed a těšíte se, že třeba konečně někdo někomu začne řezat končetiny...Nebudu vám lhát, takové štěstí mít nebudete. To si jen familie rozmlátí kvartýr a máme z toho dalších třicet minut záběrů na ničení každé pitomé píčoviny, kterou průměrná středostavovská rodinka nashromáždí. Závěr excelentní. Rodinka do sebe nasype umrtvovací dávku sedativ, bez větších emocí pochcípá v sutinách katalogového bungalovu vzor 82 a vy máte chuť to skoncovat taky. Protože i kdybyste si místo sledování takhle prázdného a nudného filmu o hovně dali kupříkladu novoroční projev Kim Čong-una, určitě by to byla větší zábava! (02.01.2012)

Brilantni zobrazeni stereotypu. Behem sledovani filmu jsem si nejednou vzpomnel na Bergmana a jistou tvurci podobnost. Posledni ctvrtina filmu (od demolovani bytu) je neskutecne depresivni a nechutna. Pokud se opravdu jedna o film natoceny podle skutecne udalosti, jak je na konci uvedeno, tak klobouk dolu pred Hanekem, lepe to snad ani natocit neslo. Film, na ktery divak nezapomene a ktery drtiva vetsina uz nebude chtit nikdy videt, vcetne me. (26.07.2015)

Napoprvé mě to nesemlelo. Film se nesnaží o jakoukoli transparentnost mentálního úpadku postav, a tak divák pořád dokola sleduje ty samé činnosti a věci, kterým se rodina ve třech po sobě jdoucích letech věnuje. Samozřejmě se jedná o úmysl, který obstojně navozuje chladnou atmosféru znudění nad vlastním buržoazně nesmyslným způsobem života. Zoufalost a pocit bezvýchodnosti se však nedostavuje, studie partnerského vztahu a rodinné krize rovněž. Závěr nepovažuju za legitimní - to bychom se mohli do Austrálie odstěhovat rovnou skoro všichni. Pokud bych se přiklonil k interpretaci, že divák je v prvních dvou třetinách filmu stavěn do role nicnetušícího pozorovatele (například jako prarodiče), poslední část chce diváka akorát co nejvíc šokovat. Haneke odmítá cokoli vysvětlovat, striktně se drží své manipulace a nakonec udeří. (23.06.2011)

SPOILERY Kdyby se Haneke vykašlal na jakýsi "mysteriózní" závěr a vše pořádně dotáhl, udělal by mnohem líp. Rád bych tomu totiž dal víc, ale prostě nemůžu. Má to hodně podmanivou atmosféru, je to skvěle natočené a tři čtvrtiny filmu se mi fakt líbily. Úvod je naprosto úžasný, skvěle představí veškeré postavy a neustále se vyvíjí a dál s nimi pracuje, často jen skrze obraz. Jenže zhruba od poloviny začne ubývat na psychologii a závěrečných 20 minut přijde s něčím, co v souvislosti s dějem sice jakž takž smysl dává, ale je v tom mnoho nedořečeného. Vůbec celý Sedmý kontinent tou nedořečeností strašně trpí, protože sice sledujeme naprosto chladný vztah jedné rodiny, ale od povýšení manžela následuje neskutečně strmý pád dolů bez jakéhokoli opodstatnění nebo aspoň naznačení toho, co se stalo. Jasně, byli na tom finančně dobře, manžel dal výpověď a všichni se odstěhovali do jejich vysněné Austrálie - kde jsou ale zničehonic totálně v háji? Co k tomu vedlo, co vedlo k tomu echt drsnému (až nihilistickému) konci? Diváku, domysli si sám. A u psychologického filmu tohle tolerovat prostě nemůžu. Respektive, proti tomu závěru samotnému nic nemám, kdyby vše před ním bylo dotažené. Takhle si tam člověk může dosadit co chce, ale co z toho vyplyne ve finále? Vlastně skoro nic. Buď příběh rodiny, která se dostala až na totální dno nebo jednoduchoučké podobenství o rutinním životě, které vede ke zkáze - ale na podobenství to málo rozebírá své téma. Přitom se mi většina toho filmu opravdu líbila a byl jsem dost zvědavý, kam se to nakonec vyvine, ale žel k ničemu pořádnému. Jen k takové strašně chytře se tvářící směsi více myšlenek, které ale chybí pořádné uzavření. Ale jen proto, že se to tak tváří a že to je zdrcující to zde schytá samá vysoká hodnocení, přitom do hloubky se pořádně nejde. A přitom zpočáku šlo, minimálně v té první polovině to vypadalo opravdu hodně nadějně. Takhle ale vyšší hodnocení jak lepší tři hvězdy dát fakt nemůžu, jelikož mě závěr prostě zklamal. Navíc je v tomhle podání i prvoplánový a vyděračský. Lepší 3* (29.07.2021)