10 pravidel jak sbalit holku

"Vlasy?" "Hnědý." "Oči?" "Dvě." Janákovy komedie mi nikdy nevadily, i když je pravda, že svým zpracováním dokázaly zaujmout a pobavit pouze a jedině cílovou skupinu, tedy teenagery. "10 pravidel" se od zábavy s Vojtou Kotkem a Jirkou Mádlem poněkud liší. Vtipy nepůsobí tak prvoplánově, povedené herecké výkony najdeme jak v hlavních (sympatický Matouš "už ne Lexa", roztomilá Kristína), tak i ve vedlejších rolích (chvála pana Donutila je nošení dříví do lesa, skvělí ale byli i herci ztvárňující přátele hlavního hrdiny). Věřím, že se z této veskrze milé komedie stane na televizních obrazovkách stejný evergreen jako třeba z "Rafťáků". Po druhém zhlédnutí snižuji na průměrnější hodnocení, úplně mi nesedla doprovodná hudba, po několika hodinách si nevybavuji žádnou zapamatovatelnější scénu. Další repríze se ale bránit nebudu. (07.09.2014)

Lidové filmy Karla Janáka mě vyhovují. To bych rád předestřel na úvod. Samozřejmě při vstupu do sálu neočekávám kdovíjak intošskou podívanou, ale spíše pohodu, která mě pobaví. Troškovy Babovřesky jsou extrém, který by mě svým amatérským provedením a neskonale hloupým příběhem asi fakt nebavil. 10 pravidel jak sbalit holku, je ideální film pro první rande. Herecky vládne duo Miroslav Donutil v roli mentora a Jan Dolanský, který si svou roli s chutí ubalí. Ústřední kořist je hodně solidní kost a divák samozřejmě tuší jak to celé asi skončí. Tady spíše šlo o to jakou cestou se musí hrdina vydat a jaké překážky zdolávat, aby dosáhl vytouženého cíle. 70% (10.04.2014)

Obecně je téma, postavené na speciálních radách a instrukcích otce synovi, jak na ženské, debilní. Na něj se nabalují všemožné umělé situace, které jsou překvapivě snesitelné, ale pochopitelně se mezi nimi najdou i ty vyloženě otravné a trapné (schovávání trávy, boj o šátek, trable s dortem, zachraňování z vody pomocí auta). Cpaní divákům obraz nesmělého hňupa mě vždycky solidně vytáčelo, pasivní hrdiny prostě vyloženě nesnáším. Jeho krásný objekt sice zní luxusně slovensky i francouzsky, ale kvůli její „rozhodnosti“ a nezdravému úsudku bych si o ní kolo neopřel. Výsledek odbíhá od reality v každé třetí scéně, jednorozměrné postavy nedýchají, ale jen se pitvoří, světácký Donutil je pouze dobrý a režisér Janák, z jehož Ro(c)ku podvraťáků jsem chtěl kdysi odejít z kina, svůj nijak závratný stín nepřekročil. Sic jde o jeho nejdospělejší kousek, technicky opět velmi dobře zvládnutý, ale s láskou a hledáním to nemá nic společného. Solidní dvě hvězdy.. tři ale prostě nedám!! (11.09.2014)

Vlastně první film, kterej absolutně stojí na Matoušovi Rumlovi a já mu musím sklonit poklonu, že se z Mladoboleslavského divadla dostal až do takového filmu. Kéž by takových filmů s ním bylo víc, vůbec bych se nezlobil. U téhle komedie jsem si totiž parádně odpočinul, což byl víceméně účel. Vlastně jsem ani netušil, že tenhle film bude tak dobrej. První dvaceti minutovka totiž vypadala všelijak. Pak se ale rozjela změť scének, které neměly chybu. A to, že se mi zvedla nálada o tisíc stupňů nahoru může i Prachař, Donutil, Dolanský a Buchta, kteří také udělali svý. Holky pak příjemně doplnily něžnější polovičku, která na rozdíl od chlapů byla víceméně rozumná a trošku ty vtipné scénky uklidňovaly. (29.12.2014)

O tento film jsem nejevila zájem a myslela jsem, že ho zcela vypustím. Důvodem byl Janák, který mě ničím neuchvátil a nějak se mi nezdál dlouhý a puberťácky znějící název. Rodinný klan nakonec rozhodl jinak a já film viděla. Musím uznat, že jako oddechová záležitost se film povedl. Dokázal mě v některých okamžicích pobavit. Jednoduchý scénář, který není ničím závratným je solidně zpracován. Vše dobře odsejpá, nic nevyzní nijak trapně. Všechny postavy splnily své . Co mi bylo sympatické, že zde Slovenka mluvila slovensky, konečně na to někdo přišel, že to je stokrát lepší než, když se snaží mluvit česky nebo je někdo jiný nadabuje. Faktem je, že se mi přes noc film vypařil z hlavy, ale vím, že při sledování mi bylo příjemně. (06.09.2014)