Městečko prokletých

Joj, tuhle britskou školu scifi horrorů mám rád :) Zatímco amíci se nechali nahánět zmutovanými gumovými monstry, tady máme velmi civilní, mrazivě reálné pojetí. Je už zde cítit náznaky nových časů - snad nejsilněji hned v úvodu, kdy kamera kličkuje skrz nebo se vznáší nad vesnicí uvrženou do podivného stavu strnulosti. Invaze blonďatých démonků. Skvělé. (29.06.2011)

Devět měsíců po krátkém výpadku vědomí všech obyvatel britské obce Midwich všechny místní ženy porodí blonďaté andílky s vážnými obličeji a propojenou kolektivní myslí. Zírající děti jsou strašidelně inteligentní, podezřele netečné k divům světa a tiše zlověstné. Taková zápletka vyvolá zcela konkrétní otázky a film většinu z nich ignoruje. Nedozvíme se tedy naplno, KDO může za ta neposkvrněná početí, CO chtějí tyto "děti" získat, PROČ si k tomu vybraly zapadlou vesničku bez vlivu na zbytek světa a ne řekněme New York nebo Tokio. Možná je to dobře. Osobně si myslím, že pokud je sci-fi příliš čitelným podobenstvím nebo nedejbože satirou na nějaký problém své doby (např. obligátní obavy z atomové/studené války), nenávratně zestárne do pěti let. Na Městečko prokletých se dá dívat i dnes. Docela se liší od skupiny amerických sci-fi své doby, kam bývá přes britský původ zahrnováno. Film je věcnější, lépe odehraný, triky používá s cudnou střídmostí a řekl bych, že se ani nepokouší být horrorem, spíš se snaží poutavě podat sci-fi předpoklad "co by, kdyby" a ukázat spíše jeho dopady na životy konkrétních postav a jejich vzájemné vztahy než na celé lidstvo. ;-) Po amerických filmech tohoto druhu, kde se z každého bafnutí dělá aféra, mě tento rozdíl potěšil a má svůj podíl na poměrně dobrém celkovém dojmu. 70% (23.08.2010)

V roku 1957 napísal spisovateľ John Wyndham sci-fi román "Midwichské kukučky". Pojednáva o tom ako sa v malom pokojnom anglickom meste Midwich jedného dňa stane niečo veľmi podivné. Všetko živé razom stratí vedomie. Tento jav trvá len niekoľko hodín. Potom sa opäť všetci preberú. O deväť mesiacov po tejto udalosti sa miestnym ženám narodia velice zvláštne deti, ktoré majú desivé schopnosti. Dokážu vstúpiť do ľudskej mysle. Tieto deti nemajú žiadne city. Vypadajú ako ľudia, ale vo vnútri nimi nie sú. Tri roky po vydaní knihy tento horrorový príbeh sfilmoval režisér Wolf Rilla a o tridsaťpäť rokov po ňom natočil remake John Carpenter. Carpenterova zmodernizovaná verzia a aj starý čiernobiely anglický originál sa mi páčili, takže teraz sa budem musieť poobzerať už len po literárnej predlohe. *** (23.11.2015)

Podmanivá a děsivá adaptace Wyndhamova románu, který jsem bohužel zatím nečetl, ale po zhlédnutí filmu mě začíná lákat. Film je místy dost děsivý, když se zamyslíte nad lidskými vyhlídkami do budoucna, které se kvůli ,,zvláštním" dětem dost zhoršily. No, dej bůh, aby se takový super smradi nikde neobjevili, byla by to pěkná polízanice. PS. Carpenterův remake nesahá tomuto filmu bohužel ani po kotníky. (31.05.2011)

Působivé sci-fi slavilo ve své době úspěch a dokáže oslovit i dnes, byť více se bude líbit fanouškům žánru. Tísnivá atmosféra je podtržena černobílou kamerou. Nepozemské děti vypadají spíše jako roboti, a když se jim rozsvítí oči, nemají lidé proti nim šanci. Zdánlivé nehody jsou jen v náznaku, a tak nevidíme řidiče svíjejícího se v plamenech auta ani ustřelenou hlavu, což vůbec nevadí. Jejich síla tkví právě v tom, že se jedná o vraždy, kdy oběti neměli možnost nijak se bránit. Ještě když padne zmínka o Sovětském svazu, kde celé místo s dětmi i lidmi zničili atomovou bombou, stojí doktor Zellaby na straně dětí s tím, že je dokáže správně vychovat. Divák ale, stejně jako zástupci vlády a armády, tuší, že půjde o nadlidský úkol. Hrůza je způsobena tím, že lidé nemají proti vetřelcům žádnou naději. Po letech jsem zvedl hodnocení, jelikož mne překvapilo, že účinek filmu nevyprchal. (30.06.2020)