Neporazitelní

Navzdory marketingu se příliš nejedná o klasický akčně pojatý sportovní snímek, i když samotná premisa vychází z toho nejznámějšího žánrového schématu o outsiderovi, jenž po náročném tréninku (ve kterém nechybí ani běh v dešti do schodů) přebírá zasloužený pohár. Ta je však v Neporazitelných rozmělněna mezi ohromnými nánosy nezajímavého dramatu, jemuž vévodí bláznivá spolubydlící a její „roztomile“ přidrzlá dcera. (03.05.2015)

,,CO MŮŽU ZTRATIT? JESTLI VYHRAJU NEBO PROHRAJU, STEJNĚ TO MINULOST NEVRÁTÍ.…“ /// Víc než film o zápasech MMA je to drama, na jehož pozadí bude, pak je a pak zase bude turnaj. Ten dlouhej úvod je hodně asijskej, ale postupně se ,,do toho“ dostávám a beru i ten humor. Taky začínám mít dojem, že v tom dramatu vo něco jde. Dvě dramatický linky a v obou má svý místo Hubeňour Fai. Nejdřív přichází na řadu zápas v tý první lince: škoda, necejtím v něm žádný emoce. S Warriorem nesrovnatelný. Ale jak říkám, o zápas tady jde až v druhý řadě, takže když Fai rozjíždí trénink za pomstou svýho žáka (neberte to doslovně, spíš teda bych tam viděl jiný, dramatický pohnutky…), hraje k tomu The Sound of Silence, Fai připomíná Rockyho a já čekám, že teprv teď začne mít ten zápas správnou příchuť. Nechám vás těšit, ale dovoluju si i lehce napovědět – pro tenhle film není MMA to nejdůležitější. Jen mu má pomoct. Mám to mezi 3*- 4*, ale z lidskýho hlediska by ty 3* byly málo. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Nechápu, že blokovat kop břichem je kravina. 2.) Baví mě, když 50tiletej kokot natrhne prdel mlaďasům (uklidni se, tak jsem to nemyslel…). 3.) Thx za titule ,,LAnGi“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE *** NAPĚTÍ ne (10.01.2014)

The Sound of Silence od Simon & Garfunkel (v hongkongské verzi) finální tréninkovou montáž v "ostré verzi" skutečně doprovází. Emotivní sekvence, při jejímž sledování mi v mysli vytanula kacířská myšlenka, že právě sleduji nejlepší film Dante Lama. Chytlavá kombinace sociálního a sportovního melodramatu s prvky bojových umění, se skvělým Nickem Cheungem, strhujícími a přehledně nasnímanými souboji v kleci, a zároveň pro mě asi nejlepší snímek uvedený na 9. ročníku festivalu Filmasia. 9/10 (01.12.2013)

Po příběhové stránce nejsou Neporazitelní ničím oslnivým, servírují nám něco, co jsme již v různých derivátech viděli, ovšem to není na škodu. Prvky silnějšího dramatu vždy dodávají sportovním filmům šmrnc a není tomu jinak ani v tomto případě. Co však potěší nejvíce, je ztvárnění zápasů a tréninkové sekvence, na které se velmi dobře kouká a to, že k nim hraje krásná Simonova a Garfunkelova píseň The Sound of Silence (i v instrumentální podobě), to už je jen ta pomyslná třešnička na dortu. (11.12.2015)

Warrior má svojí asijskou verzi a nutno dodat, že hodně povedenou. Film sice zachovává klišé o zápasníkovi, který se z nikoho vypracuje na bojovníka, který drtí jednoho favorita za druhým, ale ta omáčka okolo je ne snad výrazně novátorská, ale v rámci asijských akčňáren neokoukaná. Osobní dramata obou hrdinů mě zkrátka chytla za srdce a přinutila mě držet oboum palce, aby jim to dobře dopadlo. A i když to nakonec vše neproběhlo úplně dle mých původních představ, byl jsem na konci víc než spokojen. A vysokou úroveň měla i choreografie jednotlivých MMA zápasů a v jistých momentech předčila i již zmíněný O'Connorův trhák. Trefou byla i ústřední melodie provařeného hitu Sound of Silence, který ale v asijském podání nabyl odlišných a příjemných kontur. Prostě se to celé povedlo. 90% (28.06.2014)