進撃の巨人
Attack on Titan
VOD (1)
Série(4) / Epizody(89)
-
Season 1 (2013) - 25 epizod
-
Season 2 (2017) - 12 epizod
-
Season 3 (2018) - 22 epizod
-
The Final Season (2020) - 30 epizod
Obsahy(2)
Lidé byli nuceni bojovat s obry o záchranu svého pokolení. Když se schylovalo k nejhoršímu, postavili několik měst pod ochranou mohutných zdí, které obři nedokázali překonat. Po jedno celé století si lidé za hradbami mohli oddechnout a žít v relativním míru, avšak odříznuti od okolního světa. Mír ale trval jen do dne, než jedno z těchto měst, obehnané zdí, Maria, bylo napadeno dosud nevídaným šedesátimetrovým obrem, kterému se ochranu města podařilo překonat. Ústřední postava příběhu Aren Jaegar se svou adoptivní sestrou Mikasou při útoku přicházejí o svoji matku a vydávají se vstříc nehostinému světu. (-Victor-)
(více)Videa (34)
Recenze (191)
[1. série] Mno. Musím přiznat, že jsem šel do toho s většími nadějemi kvůli hodnocení a tudíž jsem poměrně zklamán. Námět a nápad je doslova epický, nicméně nevyužitý. Svět mohl být rozvinutější a propracovanější. Tak či onak se na to docela dobře dívá, protože animace je top notch a fandové drsnějších výjevů si budou mlaskat, horší je zvuková stopa a příběh. Jak už tu někdo zmiňoval (resp. těch lidí je víc), postavy na sebe nesmyslně křičí (možná je to tím původním zněním?), frekventovaně brečí a hází dost trapný motivační proslovy díl co díl s úmyslem povzbudit (kvalita proslovů je taková, že to uchvátí mentálne zpomalenější obecenstvo). Děj se za celých 25 dílů skoro nikam neposune a moc věcí se ani nevysvětlí. Hlavní postavy jsou místama otravné jak komáři (Eren je půlku seriálu na facku, Armin jako místní génius, který vymýšlí plány, které vymyslí i nově nastoupivší na základku) a ak jedině, co vskutku stojí za to, jsou bitky. Bitky...spíš doslova řežby. Těch se nám naštěstí dostává vskutku mnoho a jejich propracování je dechberoucí. Jelikož jsem to v půlce měl sto chutí zabalit a poslat do večných lovišť, tak nejen za konec, který docela gradoval a zachránil aspoň trošku dojem z jinak matného dojmu, musím vyzdvihnout naprosto perfektní opening. ()
Pokud si mě něčím Shingeki no Kyojin opravdu získalo, tak vývojem jednoho blonďatého ukřičeného spratka v postavu, za kterou bych položil život. Co se seriálu jako celku týče, je to i v semifinále pořád těsně mezi 4 a 5 hvězdami a bude velmi silně záležet na konci. Zatím na něm oceňuju bez nadsázky geniálně mnohovrstevnatou vypravěčskou strukturu, která si na první zhlédnutí zvládne zaháčkovat, udržet a postupně neustále podsouvat nové informace až do totálního převratu konceptu naruby ve třetí a čtvrté sérii, aby pak při dalších zhlédnutích odhalila, jak všechny ty zkonzumované informace měly vždy dva významy - Marley a Eldia. Edit: Finále čistě remarqueovská slast plná skvělých zakončení a full-circle detailů, co pro mě legendární status seriálu zocelila, takže pětka a těšing na opakované rewatche a poslechy soundtracku. ()
Dobře, přiznejme si že asi jedu na anime mainstreamu, ale zatím mě to baví. Tohle mě oslovilo lehce nezvyklou animací, ne úplně běžným dabingem a to hlavně ženských postav a tím, že ač jsou určitě mnohem brutálnější kusy, tohle anime se se svými hrdiny nepáře. Uvidíme co bude dál. Zatím mě jenom vyloženě mrzí že postava Erena přežila a je zněj teď uberklučina, mnohem víc by mě to asi zajímalo, kdyby bylo vážně po něm. EDIT: Vracet se po deseti letech ke svým komentářům je bolestné i úsměvné. Hvězdičky nechám spolu s předchozím komentářem, ať se můžou další generace bavit naivitě diváka po první sezóně. ()
Sie sind das Essen und Wir sind die Jäger! - Ať už titulní píseň začíná takto nebo tou druhou variantou, jedno je jasné - Asi si ještě nepamatuji ani jeden anime opening, který by mě tak neuvěřitelně navnadil na samotné anime, pak mě uvěznil ve svých adrenalinem nabitých spárech a nutil mě si poslouchat na youtube jeho dvouhodinové verze, aby mě nakonec vyplivnul po několikadenním maratonu, jen abych díky němu našel svou další závislost na hudebním uskupení ve formě zřejmě nejlepší japonské muzikální tvorby pod taktovkou génia REVO. Děkuji tomuto anime, že mi vrátil víru v to, že možná přece jenom nejsou na csfd všechna anime tak vysoce hodnocená jen kvůli tomu, že anime fanoušci jsou na tom podobně jako momentální obří fan základna Walking Dead nebo Game of Thrones, ale že anime jsou často opravdu neskutečné prožitky (ačkoliv pak je tu zase opak mezi těmi opravdu hardcore otaku, kteří jsou už tím mnoholetým anime zápalem tak unaveni, že většinou většinu hodnotí průměrně až přímo špatně - další extrém, který ve spojení s nostalgií a vzpomínáním na ty "krásné léta sedmdesáté" dokážou už vidět jen chyby a mnohonásobně víc pozitiv už ne.. i když samozřejmě může tu být i faktor toho, že je nezaujal žánr nebo příběh nebo tak něco). Děkuji mu ale kvůli úvodní skladbě i za to, že mě přivedl k Sound Horizon, což je naprostá láska na první poslech. Neuvěřitelně propracované alba, každá jedna skladba a celé opery. A vše pod taktovkou jediného muže. K samotnému anime - nebudu zatajovat, že subžánry hrdinská fantasy, dark fantasy či military fantasy jsou přesto, že miluji fantasy žánr jako celek, mé nejvíc milované. A i proto stačily první dva, či tři díly a byl jsem pohlcen. Zasazení do postapo, způsobené obřími lidožroutskými uprchlíky z ústavu pro choromyslné, správně postupně odhalované motivace a následný vývoj hlavních postav, příjemné vedlejší postavy, tvrdost i humor při výcviku nové elity - vše je zvládnuté na jedničku bez jediné chyby. Nejdůležitější je pro následující děj, že díky funkčnímu načrtnutí postav na poli pouhých! 2 či 3 epizod jako živých lidí plných odvahy, naděje a síly, případně odhodlání a vůle má divák rád nejen hlavní postavy a pár vedlejších, ale fandí tomu uskupení jako celku. A teprve pak se ukáže autorova naprostá, děsivá, přímo šílená nekompromisnost a tvrdost, ukáže se, že tenhle svět nebyl vytvořen pro vývoj postav v stále větší a větší hrdiny, ale naopak byl vytvořen čistě pro to, aby všichni, všichni! trpěli, procházeli pekelnou očistou každý jeden moment své existence a nic, vůbec nic je nemohlo spasit, maximálně jenom odložit neodkladný pád. Jenže já jako divák jsem taktéž velmi nadějný a emocionální tvor a tak při každém jednotlivém vzchopení nabírám spolu s hrdiny další a další energii na vzpouru proti tomuto krutému osudu.. abych znovu a znovu dostal sám sebe do nejčistší deprese a zmaru. Jo, miluji tohle anime a taky ho nenávidím. Miluji ho za to, jak dokáže podat ty vypjaté scény, ze kterých šlehá stejná míra osudovosti a epiky jako z těch nejvíc high fantasy, miluji ho za to, jak se Arnim, Mikasa i Eren, každý svým způsobem, vyrovnávají s světem, kde žijí a snaží se kráčet dál, miluji ho za výbornou gradaci, kdy se anime po prvních dvou dílech už nezastaví a valí na vás těžší a těžší balvany války, kamarádství, výborných proslovů (slyšel jsem na tohle stížnosti, mám rád proslovy přesně takové, jaké jsou klasické pro skutečné války - plné patosu, snahy přesvědčit vojáky, že bojují o ty nejvyšší cíle apod. - tady takové jsou), naprostých emočních znásilnění (málem jsem se už jen při vzpomínce na některé rozbrečel.. znovu), ale také fanatismu, zbabělosti a krutosti, ach krutosti. Miluji ho i za výborně zvládnuté technické aspekty - jak animačně (opravdu se někteří stěžují na tohle? LOL), někomu ale může přijít to zamrznutí obrazu do stylizovaných maleb jako snaha ušetřit, ale mě to přišlo jako snaha zdůraznit celou náladu a atmosféru, tak zvukově a hudebně (soundtracky v anime jsou už tak nějak klasicky výborné, ale tenhle ve spojení s těmi obrazy dělá občas skutečné zázraky - Vogel im Käfig nebo překvapivě funkčně použité popové či rockové skladby dokonce i v hrdinských momentech). Stejně tak jsou, a samozřejmě to je v military fantasy opravdu důležité, výborně zpracované akční sekvence, ať už jde přímo o souboje nebo o cokoliv jiného. S tím souvisí výše zmiňované, člověk si užívá momenty, kdy mu buší srdce jak veverce a navíc ho má v krku. Opravdu, vůbec se nedivím, jaký úspěch už první sezona měla a jaký úspěch následně začala mít manga. Protože tohle je po stránce příběhu, dramaturgie, postav, akce a řekl bych i hloubky (ačkoliv to samozřejmě není pokus o nějaký Evangelion nebo Ghost in the Shell, ale to co zde je, prohlubuje vztah k světu Erena a spol.) naprostý klenot. Až se trochu bojím, že druhá sezona celý dojem pokazí, protože to vše bude jenom roztahovat, bude ji silně chybět záporák, který byl zde (úžasný charakter!) a celé se to utopí v opakování toho stejného. Mangu jsem zatím nečetl, takže nevím. Neříkám, že bych si Shingeki no Kyojin užil stejně i tehdy, kdybych viděl předtím stovky anime, ale... je tu silná možnost, že ano. Tohle se mi prostě trefilo přímo do mého černého kokora. PS: Ne, postavy tam opravdu furt jen neřvou a pokud ano, zcela to sedí do toho,co zrovna prožívají. Postavit celý komentář na tomhle je trošku divné, vskutku. () (méně) (více)
Bez debát, najlepší anime seriál aký som doteraz videl. Fanúšikom japonskej pop-kultúry som už veľmi dávno, s anime mám však skúsenosti prevažne len na poli filmov (známe kúsky ako Appleseed, Akira a iné), avšak v seriálovej tvorbe som žiadnemu anime nevenoval veľkú pozornosť (Pokémonov alebo Naruta určené pre deti do úvahy ani neberiem), až kým som neobjavil Attack On Titan. Nečakaná pecka, ktorá dokazuje, že tie „kreslené príbehy“ môžu mať väčšiu silu ako väčšina hraných. Seriál predstavuje pútavo vymyslený svet, kde obrovskí ľudožrúti (titáni) okupujú zem a posledných pár tisíc ľudí žije v mestskom hradnom komplexe za mohutnými stenami. Niekoľko rokov si ľudstvo žilo prevažne pokojne, až kým sa jedného dňa neobjavil nový niekoľkonásobne vyšší druh titána (Kolosus), pre ktorého hradby nepredstavujú žiadnu prekážku. A práve v tomto momente začína anime budovať fantasy príbeh a prepracovanú mytológiu do najmenšieho detailu. Nezjednodušuje príbeh len na obyčajné súboje s titánmi (aj keď tie hrajú prím), ale podrobne skúma aj každú drobnosť (prečo nemajú titáni reprodukčné orgány, prečo sa živia len ľudmi a pod.) a tak vytvára komplexnú story. Vynikajúco sa mu podarilo vykresliť mohutnosť titánov a hrôzu, ktorá z nich plynie. Attack on Titan sa tak v niektorých epizódach nebojí nekompromisne usmrtiť postavy a priniesť na scénu takmer až hororové scény. To všetko strieda napínavá, veľkolepá, vizuálne pútava akcia. Ústredné postavy sú vykreslené skôr jednostranne (odvážny bojovník, ustráchaný kamarát, zamilovaná sestra, prísny veliteľ a pod.), ale paradoxne vďaka až občasnej naivite ich konania si k nim divák vybuduje sympatie. Dej má neskôr čoraz bližšie k fantasy, ale vďaka tomu je jeho smer dostatočne nepredvídateľný. Takmer každá epizóda následne ponúka v závere obrovský cliffhanger vďaka ktorému sa so sledovaním nedá prestať do kým za sebou nemáte celú sériu. Titánom sa ale nevyhla aj dávka klišé známa z iných japonských anime. Rozhovory postáv sú občas veľmi infantilné a väčšinou prebiehajú v preafektovane ukričanom tóne. Niektoré epizódy sú len očividnou výplňou miesto toho, aby seriál niekam posúvali. Po veľmi intenzívnom začiatku napríklad nastupujú rozťahané epizódy tri/štyri, ktoré v podstate sú pre smerovanie seriálu logické nakoľko sa v nich rieši výcvik postáv, ale mierne zdržujú tempo pred rozpútaním pravého inferna. Podobným problémom trpí aj záver prvej polovice, kde napríklad epizóda 11 zdržuje intenzívne prebiehajúci dej zbytočnými rozhovormi. Možno to je však nakoniec dobre, pretože neviem, či by v ešte rýchlejšom tempe bolo možné pobrať všetky detaily a hlbšie sa ponoriť do tohto originálneho sveta. Ten so svojou prepracovanou mytológiou je totiž to čo na Attack On Titan baví najviac. Akurát musíte byť oddaný fanúšik fantasy (takže také javy ako to, že postavy dokážu meniť svoju podobu vám nemôžu byť cudzie), prípadne už mať čo to napozerané z japonskej anime tvorby. CELKOVO: 4,5* (9/10) ()
Galerie (3 257)
Photo © MBS
Zajímavosti (53)
- Velitel posádky Dot Pixis je dalším z mnoha charakterů, jehož vzhled najdeme v reálné osobnosti. Tou je generál japonské císařské armády Akijama Jošifuru. Výběr této osobnosti se stal kontroverzní kvůli jeho působení v Koreji okupované Japonskem mezi světovými válkami a autorovi mangy přišlo především z řad Korejců mnoho výhružek smrti. (Dolero)
- Zhruba v polovině epizody lze vidět malého Zeka, jak si hraje s plyšovou opicí. Ta nápadně připomíná podobu jeho titána, kterého získá později v příběhu. (Myslivir)
- Scéna s pochodem titánů u útesu odkazuje na film Schindlerův seznam (1993). V této černobílé scéně jsou jedinými barevnými prvky matka a její dítě, které je zabaleno v červené přikrývce – to odkazuje na holčičku v červeném kabátě ze Schindlerova seznamu, která symbolizuje nevinnost židovské mládeže zabité během holocaustu. (mikki089)
Reklama