Šingeki no kjodžin

Sie sind das Essen und Wir sind die Jäger! - Ať už titulní píseň začíná takto nebo tou druhou variantou, jedno je jasné - Asi si ještě nepamatuji ani jeden anime opening, který by mě tak neuvěřitelně navnadil na samotné anime, pak mě uvěznil ve svých adrenalinem nabitých spárech a nutil mě si poslouchat na youtube jeho dvouhodinové verze, aby mě nakonec vyplivnul po několikadenním maratonu, jen abych díky němu našel svou další závislost na hudebním uskupení ve formě zřejmě nejlepší japonské muzikální tvorby pod taktovkou génia REVO. Děkuji tomuto anime, že mi vrátil víru v to, že možná přece jenom nejsou na csfd všechna anime tak vysoce hodnocená jen kvůli tomu, že anime fanoušci jsou na tom podobně jako momentální obří fan základna Walking Dead nebo Game of Thrones, ale že anime jsou často opravdu neskutečné prožitky (ačkoliv pak je tu zase opak mezi těmi opravdu hardcore otaku, kteří jsou už tím mnoholetým anime zápalem tak unaveni, že většinou většinu hodnotí průměrně až přímo špatně - další extrém, který ve spojení s nostalgií a vzpomínáním na ty "krásné léta sedmdesáté" dokážou už vidět jen chyby a mnohonásobně víc pozitiv už ne.. i když samozřejmě může tu být i faktor toho, že je nezaujal žánr nebo příběh nebo tak něco). Děkuji mu ale kvůli úvodní skladbě i za to, že mě přivedl k Sound Horizon, což je naprostá láska na první poslech. Neuvěřitelně propracované alba, každá jedna skladba a celé opery. A vše pod taktovkou jediného muže. K samotnému anime - nebudu zatajovat, že subžánry hrdinská fantasy, dark fantasy či military fantasy jsou přesto, že miluji fantasy žánr jako celek, mé nejvíc milované. A i proto stačily první dva, či tři díly a byl jsem pohlcen. Zasazení do postapo, způsobené obřími lidožroutskými uprchlíky z ústavu pro choromyslné, správně postupně odhalované motivace a následný vývoj hlavních postav, příjemné vedlejší postavy, tvrdost i humor při výcviku nové elity - vše je zvládnuté na jedničku bez jediné chyby. Nejdůležitější je pro následující děj, že díky funkčnímu načrtnutí postav na poli pouhých! 2 či 3 epizod jako živých lidí plných odvahy, naděje a síly, případně odhodlání a vůle má divák rád nejen hlavní postavy a pár vedlejších, ale fandí tomu uskupení jako celku. A teprve pak se ukáže autorova naprostá, děsivá, přímo šílená nekompromisnost a tvrdost, ukáže se, že tenhle svět nebyl vytvořen pro vývoj postav v stále větší a větší hrdiny, ale naopak byl vytvořen čistě pro to, aby všichni, všichni! trpěli, procházeli pekelnou očistou každý jeden moment své existence a nic, vůbec nic je nemohlo spasit, maximálně jenom odložit neodkladný pád. Jenže já jako divák jsem taktéž velmi nadějný a emocionální tvor a tak při každém jednotlivém vzchopení nabírám spolu s hrdiny další a další energii na vzpouru proti tomuto krutému osudu.. abych znovu a znovu dostal sám sebe do nejčistší deprese a zmaru. Jo, miluji tohle anime a taky ho nenávidím. Miluji ho za to, jak dokáže podat ty vypjaté scény, ze kterých šlehá stejná míra osudovosti a epiky jako z těch nejvíc high fantasy, miluji ho za to, jak se Arnim, Mikasa i Eren, každý svým způsobem, vyrovnávají s světem, kde žijí a snaží se kráčet dál, miluji ho za výbornou gradaci, kdy se anime po prvních dvou dílech už nezastaví a valí na vás těžší a těžší balvany války, kamarádství, výborných proslovů (slyšel jsem na tohle stížnosti, mám rád proslovy přesně takové, jaké jsou klasické pro skutečné války - plné patosu, snahy přesvědčit vojáky, že bojují o ty nejvyšší cíle apod. - tady takové jsou), naprostých emočních znásilnění (málem jsem se už jen při vzpomínce na některé rozbrečel.. znovu), ale také fanatismu, zbabělosti a krutosti, ach krutosti. Miluji ho i za výborně zvládnuté technické aspekty - jak animačně (opravdu se někteří stěžují na tohle? LOL), někomu ale může přijít to zamrznutí obrazu do stylizovaných maleb jako snaha ušetřit, ale mě to přišlo jako snaha zdůraznit celou náladu a atmosféru, tak zvukově a hudebně (soundtracky v anime jsou už tak nějak klasicky výborné, ale tenhle ve spojení s těmi obrazy dělá občas skutečné zázraky - Vogel im Käfig nebo překvapivě funkčně použité popové či rockové skladby dokonce i v hrdinských momentech). Stejně tak jsou, a samozřejmě to je v military fantasy opravdu důležité, výborně zpracované akční sekvence, ať už jde přímo o souboje nebo o cokoliv jiného. S tím souvisí výše zmiňované, člověk si užívá momenty, kdy mu buší srdce jak veverce a navíc ho má v krku. Opravdu, vůbec se nedivím, jaký úspěch už první sezona měla a jaký úspěch následně začala mít manga. Protože tohle je po stránce příběhu, dramaturgie, postav, akce a řekl bych i hloubky (ačkoliv to samozřejmě není pokus o nějaký Evangelion nebo Ghost in the Shell, ale to co zde je, prohlubuje vztah k světu Erena a spol.) naprostý klenot. Až se trochu bojím, že druhá sezona celý dojem pokazí, protože to vše bude jenom roztahovat, bude ji silně chybět záporák, který byl zde (úžasný charakter!) a celé se to utopí v opakování toho stejného. Mangu jsem zatím nečetl, takže nevím. Neříkám, že bych si Shingeki no Kyojin užil stejně i tehdy, kdybych viděl předtím stovky anime, ale... je tu silná možnost, že ano. Tohle se mi prostě trefilo přímo do mého černého kokora. PS: Ne, postavy tam opravdu furt jen neřvou a pokud ano, zcela to sedí do toho,co zrovna prožívají. Postavit celý komentář na tomhle je trošku divné, vskutku. (20.08.2015) (méně) (více)

"I don't have time to worry if it's right or wrong. You can't hope for a horror story with a happy ending! Yeah! It's a cruel world out there." Jedná z najchutnučkejších a najinstantnejších fantasy zmesí, aká sa za poslednú dekádu urodila. Pri sledovaní Attack on Titan si nielenže vychutnáte akčný úkaz v tej najčírejšej možnej podobe, akú si len možno priať, ale ruka v ruke s tým i ten pravý esenciálny pôžitok premeniac zo žánrov dark a military fantasy. Temnota tohoto sveta v prvom rade vychádza zo strachu, beznádeje a depresie, ktoré sú hlboko zakorenené práve v ľuďoch. Strach a des je to nanajvýš hmatateľný, válí sa na nás zo všetkých strán a niet tomu úniku. Človek len po pár minútach, čo pobudne v tomto fantazijnom svete, ktorý však v žiadnom prípade nie je vysnenou fantáziou, v ktorej by ste túžili žiť, si uvedomí skutočnú povahu tohoto sveta... svet, ktorý je vo všetkých možných ohľadoch maximálne krutý a nekompromisný; svet, ktorý neodpúšťa; svet, v ktorom keď zaváhate alebo urobíte sebamenšiu chybu, tak vás to príde draho, dokonca vás to môže stáť i váš vlastný život... vlastne keď sa nad tým tak zamyslím, v tomto seriály to nebýva nejakou raritou. Zážitok je to v prvom rade psychologický, kedy vaša myseľ naplno pocíti ťahu celej časti negatívneho spektra emócií... je to ozaj nadmieru deprimujúce v tomto ohľade. Shingeki no Kyojin neskutočne sugestívne dáva divákovi pocítiť a vyžrať tú zapeklitú situáciu, do ktorej sa ľudstvo po vzostupe Titánov dostalo. Proste si v hlave predstavte tú scénku, kedy sa človek poprvýkrát na vlastnú kožu stretne s obrovitánskym Titánom, s ktorým v porovnaní sme iba malulinkými mravčekami na zemi, tak až vtedy pochopíte, čo to znamená byť naprosto bezmocnými. Avšak z celého tohoto súdka za najviac skľučujúce a zarmucujúce považujem najmä to, ako sa nový rekrúti - nová krv, nová nádej pre ľudstvo, chcú odhodlane a nebojácne postaviť zoči-voči Titánom, čo má za následok jediné - ich hrdinské ideály a nádeje sa náhle zmenia na prach... všetky ich ilúzijné predstavy sa vzápätí rozplynú a len bezmocne prizerajú na to, ako im Titáni devastujú celú jednotku a požierajú kamarátov. Človek má v tomto konkrétnom prípade vážne pochopenie pre "zbabelcov", ktorý sa strania boju, nakoľko ich chovanie je zcela racionálne. Oni vopred už pochopili, že hrať sa na hrdinov vás nikam nedostane a vývoj celej situácie to v konečnom dôsledku vôbec nijak nezmení. Táto nekompromisná show vás naučí jedno jediné a to báť sa. No a keď sa hlavný hrdina chce zachovať šľachetne a hrdinsky pomstiť svojho priateľa tým, že sa bezhlavo a bez premyslenia vrhá do boja proti desivému Titánovi, tak akurát tak príde o nohu. No jo, tento seriál vie neraz pekne šokovať a nebojí sa prichádzať s dosť odvážnymi scenáristickými rozhodnutiami, ktoré bezcitne naložia s hocijakou, i tou hlavnou postavou. V rovine zvratov a prekvapujúcich momentov to má veľmi blízko k takému seriálovému kolosu ako je práve Game of Thrones. Aj celkovou potemnelou charakterizáciou a nihilistickou povahou sveta, komplexným vyzobrazením postáv a ich motivácii, viacvrstvovým príbehom a spletitými dejovými líniami sa Titáni veľmi nápadne pripodobňujú práve Hre o Tróny, až na to, že Attack on Titan sa s pálčivými otázkami popasoval stokrát presvedčivejšie. Ako veľký milovník kvalitne vybudovaných, chytro premyslených a komplexných fikčných svetov, som mimoriadne ocenil u tohoto anime počinu práve tú úžasné miera worldbuldingu, vďaka ktorej sa svet neustále rozvíja a prehlbuje svoju mytológiu. Čo sa týka stručného charakteristiky, tak svet Titánov je zasadený do post-apokalyptického prostredia, v ktorom ľudská rasa sa ocitla na pokraji vlastného vyhynutia v dôsledku vzostupu obrovitánskych ľudožravých Titánov, ktorý už 100 rokov sužujú ľudstvo. Nakoľko boj s týmito gigantami sa v mnohých ohľadoch javil ako bezpredmetný a ľudská civilizácia nemala šance ani prostriedky, aby z dlhodobého pohľadu im mohla čeliť, tak postavila tri monumentálne múry, ktorých pôvod však zostal zahalený tajomstvom... rovnako ako aj pôvod samotných Titánov. Attack on Titan má do značnej miery hororový vibe, s množstvom hrôzostrašných a strach stimulujúcich elementov vychádzajúc predovšetkým zo samotnej podstaty Titánov, ktorý na rozdiel od iných beštií známych z Dark Fantasy diel, vyzerajú ako ľudia, a tak aj súboj s nimi v princípe pôsobí ako nejaká genocída. A tiež k týmto monštrám neodmysliteľne patrí aj ich karikatúrny vzhľad, čo je dosť desivé a nepríjemné na pohľad. Takisto jedným z najväčších hnacích motorov celej tejto anime show je zmysel pre tajomno a záhadu, či už ide o pôvod Titánov, monumentálne múry, alebo samotný sklep Grisha Yeagera. Na tomto sveta je nanajvýš fascinujúce, ako o ňom v podstate nič neviem, diváka si príbeh práve opantá okolo seba svojim citeľným mysterióznym nádychom a neopísateľnou túžbou sa dozvedieť niečo viac. V každom prípade, tvorovia tento pocit zvedavosti ešte podnecujú a umocňujú neustálym odkladaním odpovedí, a naopak navyšovaním počtu položených otázok, a iba postupným, nijak zvlášť urýchleným dávkovaním odhalení, teda až do vyústenia tretej série, ktoré nám viac než uspokojivo naservíruje zmysluplné odpovede na väčšinu doterajších záhad. Od tohoto zlomového okamžiku sa akútne mení celý náš pohľad na tento fantazijný svet a všetky doterajšie nahromadené poznatky naberú zcela nový kontext. A konečne sa dostávam k potenciálne najväčšiemu lákadlu celého anime a tou je dychberúca akcia, o ktorej bez preháňania môžem tvrdiť, že ide o najlepšie zvládnutú, skoordinovanú a natočenú akciu, akú som kedy v živote videl. Tie bojové kreácie, aké nám Shingeki no Kyojin predvádza, sú tak geniálne prepracované a po animačnej stránke tak neodolateľne okuľahodiace, že nenachádzam tých správnych slov, ktoré by náležite vystihli tie transcendentné stavy, do ktorých má show počas ich trvania privádzala. Sledovať Three-Dimensional Maneuvering v akcii je skrátka niečo neskutočné a v rámci akčnej tvorby i mimoriadne nápadité a inovatívne. No a keď ešte k tomu pripočítame nášho miláčika Levia Heichōa, formuje sa nám tu hotová kanonáda vzdušných, akrobatických a šermiarských výpadov, jednoducho senzácia! A čo takisto na osobitých akčných sekvenciách veľmi kvitujem, je tá skutočnosť, že sa nejedná o žiadnu bezduchú a hlúpučkú akciu, naopak seriál striktne dodržiava isté bariéry a vnáša do súbojov premyslené vojenské taktiky. AoT, čoby military fantasy, si naozaj potrpí na tom, aby vojenský systém správne fungoval a pôsobil hodnoverne, čo skrz celkový dôraz na logistiku, vymýšľanie stratégií a všelijakých taktík, svoj zámer rozhodne spĺňa. Dokonca aj politiku a jej jednotlivé machinácie sa nakoniec podarili vmiešať do príbehu velice efektným spôsobom a po chvíli si v rámci seriálu ako celku vydobyli svoje privilegované postavenie. Audiovizuálna stránka je takisto maximálne úchvatná, plná živých záberov, strhujúcich výjavov a pozoruhodných detailov. Zvolená kresba sa mi skutočne páči a v kombinácii so CGI veľmi pekne vyniká. Animácia dokáže byť bez najmenších problémov zcela dynamická a svižne plynulá, keď to dej od nej vyžaduje, obzvlášť pri akčných scénach, a zároveň až mrazivo a atmosférický statická so zamrznutými obrazmi. Po zvukovej ani hudobnej stránke nemám čo vytknúť, možno až na ending k 2. sérií. Inak však soundtrack, openingy i endingy sú naprosto odpalujúce bomby! Najobľúbenejšie postavy: Levi Ackerman ♥, Mikasa Ackerman, Annie Leonhart, Hange Zoë, Pieck Finger, Erwin Smith, Eren Yeager, Armin Arlert, Reiner Braun, Jean Kirstein Najobľúbejšie arcy: 1. War for Paradis, 2. Return to Shiganshina, 3. The Female Titan, 4. The Uprising, 5. Battle of Trost District, 6. Marley, 7. Fall of Shiganshina, 8. Clash of the Titans, 9. 104th Training Corps TOP openingy: 1. Shinzou wo Sasageyo!, 2. Shoukei to Shikabane no Michi, 3. Guren no Yumiya, 4. Jiyuu no Tsubasa, 5. The Rumbling, 6. My War, 7. Red Swan TOP endingy: 1. Utsukushiki Zankoku na Sekai, 2. Akuma no Ko, 3. Akatsuki no Chinkonka, 4. Call Your Name, 5. Great Escape, 6. Name of Love, 7. Shougeki, 8. Yuugure no Tori Best Song: Apple Seed ...a na koniec ešte menší hudobný bonusík. (21.04.2022) (méně) (více)