Ve spárech yakuzy

Hodně zvláštní a zajímavá Kitanova minimalistická gangsterka - takhle nějak bych si představoval gangsterku od Jima Jarmusche... tedy kdyby trochu zdrsněl. Takeši Kitano je určitě ten nejhustější filmový jakuza jakého jsem kdy viděl, jeho pravá ruka Kato je ten druhý nejhustější filmový jakuza, akce ve filmu jsou přímočaré, nesmlouvavé a bez zbytečných slov, a nezasvěcený divák má možnost nahlédnout pod pokličku zvykům a rituálům japonské mafie. Tolik pozitiva. A negativa? Jazyk filmu je opravdu hodně zvláštní a jeho postavy jednají jakoby bezduše, prkenně, odevzdaně, fatalisticky... určitě ne každému tahle svérázná poetika sedne, mně samotnému sedla tak maximálně na 80%, a to mám přitom menšinové filmy rád. Ale dávám čtyři za několik skvělých momentů (třeba za jídelní hůlky zaražené nosem do mozku). "Japs and niggers, big fucking deal!" (17.04.2014)

Čekala jsem podobu gangsterky, jak ji mám ráda, ale dost často jsem se nudila. Režisér se asi rád usmívá (pokřivený úsměv), rád si hraje s kontrasty s artovým podtextem (pomalé záběry x blesková akce; východní x západní kultura; přemíra hrdosti x absence emocí; malebné prostřihy x syrová brutalita), líbí se mu architektura (kamerové záběry). Mrazivý cynický úsměv hlavního hrdiny s tepajícím srdcem měl svoji originalitu, v ostatním se ale příliš vzhlédl v Big Brother, některé scény byly trapně předvídatelné. Moderní pojetí japonských "rodinných" tradic mi přijde stejně ujeté jako nesmyslné řezaní prstů na důkaz věrnosti, oddanosti nebo žádosti o smíření a odpuštění. Stylovka, kultovka, natož klasika z toho nebude, ani kdyby Kitano udělal ze Žluté řeky obratem Červenou. (23.12.2011)

Táhlost je vyplacená neočekávaností a tím, že každou sekundou prostupují velice zvláštní emoce a zcizující prvek v podobě zásahů autorského Já do plynutí příběhu v podobě sebestředného auteura Kitana, kterého omlouvá vedle žertování vyhraněná opozice vůči všem a všemu - Kitano si utahuje ze svých nepřátel (cizího gangu), ale i ze svých pochopů a z diváků a víceméně si svoje příběhy podobně jako Woody Allen natáčí místo terapie. Čistě pro potěchu ega. (26.08.2008)

Neposlechnu se a neposlechnu! Slibovala jsem si, že Kitano a Yakuza prostě ne! A stejně si to pustím... Jenže to nejde jinak, když už jenom jeho jméno je známkou kvality, originálního byť pomalu (kam taky pospíchat, že jo?) plynoucího děje a v neposlední řadě i příjemný muziky. Zase mi bylo chvilkami šoufl a stejně jsem oči z obrazovky neodtrhla. Kdo umí, umí a já díky tomu čumím a ani nedutám. (03.04.2012)

Výstižný komentář: viz Marigold. Kitano natočil svoji gangsterku s tím, že se sice nevyhýbá zobrazování brutálního násilí, ale za hlavní považuje psychologii postav a jejich vývoj. Žánrového fanouška režisér zklame pomalým tempem vyprávění a rozbíjením žánrových klišé. I když je v titulu uveden termín "jakuza", japonským organizovaným zločinem se film zabývá vlastně okrajově. Je to spíš film o globalizaci a prolínání a střetávání kultur ve sféře zločinu. Snímek je v podstatě osudové drama muže, který se sice dokázal zříct své země, jazyka a kultury, ale nedokázal se vymanit ze společenské vrstvy, ze které vzešel a ze způsobu života, který od dětství vedl. Změnit hodnotový žebříček je pro hlavního hrdinu nemožné... Celkový dojem: 75 %. (10.04.2009)