Ve spárech yakuzy

Ale skôr 4 a pol. Kitano sa po neskutočne dojemnom kikujirovi vrátil k tomu čo vie najlepšie a to ku gangsterským filmom. s tým že svoj predobraz gangstera nezmenil, len ho zasadil do iného prostredia a to ameriky. Práve v tom tkvie čaro tohoto filmu. stret africkoamerickej a japonskej kultúry. príbeh celkom banálny. nečakajte nejaký dejový zvrat. na to kitano nikdy nebol. on si vždy natočí nejaký jednoduchý filmík v ktorom zohráva nejaku tú úlohu aj mierna dávka moralizovania ale v tomto je to skôr naopak. ani scorsese nepoužil vo svojich mafiánoch toľko krvi ako kitano tu. každá scéna takéhoto rázu je brutálna a svojim spôsobom nechutná ale nevymiká sa s kitanovej poézie, takže stále máte pocit že sledujete skôr umelecký film. lenže priznajme si to. Motherfuckerujúci američania nie sú to pravé orechové. Film má kopec emocionálnych scén , ktoré skazia impolite black people. ale to nevadí. ide o to že stále to má ten feeling aký by to malo mať. na gengsterku trocha nezvyčajný a prechod s obyčajných drogových dealerov na yakúzacké esá príliš rýchly, ale tieto malé výtky rozhodne prepáčim, či už kvôli záveru alebo celkovému priebehu filmu, ktorý dotvárala pomalá hudba, kamera a close upy na všetkých zúčastnených. Pocit emocionálnosti a celkovo života na druhej strane zákona, na nemilosrdné zabíjanie a na bratskú lásku a pochopenie, človeka , ktorý ani nevie po anglicky a preto robí jediné čo mu rozumie on sám aj iný - zabíjanie - dotiahol kitano do dokonalosti a pre jeho vyznávačov bude lahoda sledovať takýto podarený filmík, ktorý spolu s jeho zatoichim poznajú vo veľkej miere aj u nás. a myslím že tak to má byť. (13.12.2008)

Gangsterky mam velmi rad. Ked vsak niekto dokaze do takehoto pribehu vlozit este hlboke emocie, to je kombinacia, ktora ma dostava do kolien. Taky je aj Brother. Drsna krvava gangsterka, ktora je vsak v podstate velmi pomalou a velmi emotivnou melodramou, obvplyvajuca od zaciatku az do konca smutnou atmosferou, za ktorou stoji hlavne nadherna hudba a samozrejme - Beat Takeshi. Jeho postava dodava ako v kazdom jeho filme obrovske caro. Az komicky posobiaci chlapik so smyslom pre humor a zaroven nemilosrdny zabijak s kamennou, strach nahanajucou tvarou. Kitano mnohymi dlhymi, statickymi scenami fillm naplna priam poetickou atmoserou, a klasicky gangstersky pribeh tak dostava uplne novy rozmer, ktoryho posuva uplne inam od podobnych žánroviek. Chcel by som vyzdvihnut aj skveleho Omara Eppsa, ktory spolu s Kitanom vo filme vytvoril fantasticky zohranu dvojku. Ktorym sa paci, odporucam podobne ladeny, rovnako skvely kusok A Bittersweet life. (9/10) (22.12.2007)

Klasická yakuzácká zápletka o vzestupu a pádu jedné rodiny posunutá do amarických reálií. Ovšem zas tak klasické to není. Kdo čeká zběsilou jízdu ve stylu Miikeho tak bude zaskočen velice pomalým tempem filmu. Kitano si vyhrává s charaktery a je to fajn pokoukání vyšperkované poctivou japonskou řezničinou. (30.09.2006)

Tak nějak moje první filmové setkání s Yakuzou, aneb mafie trošku jinak. Charismatický Aniti, který bratrovi ukáže, jak má fungovat pořádný nelegální byznys. Nicméně zde nejde zrovna o tu obchodní stránku, tady se jde přes mrtvoly. Řezání prstů, střeva, nějaká ta hlava bez těla, jo, v asijských filmech si prostě neberou servítky a to je dobře. Schází málo a dal bych s klidným srdcem pět hvězd. (15.04.2010)

Ono to přesazení Yakuzy do ulic L.A. vypadalo lákavě, ale je to vlastně úplně stejné, jakoby Kitano zůstal v Tokiu, protože až na pár výjimek se to i na západním pobřeží USA hemží Japonci. A tudíž zůstává i stejný herecký projev, který ne každému sedne. Copak o to, pokud jde o střílení a různé kuchání, je všechno v pořádku a Kitano se svým kamenným výrazem vládne. Problém je, že pak jsou tu scény, kde medvědí mimika nestačí a ty emoce chybí i u ostatních. Pokud vám tedy nestačí klasické japonské řvaní. Ne že by se mi to nelíbilo, ale jen drsná syrovost mi v tomto případě nestačí. 60% (14.01.2018)