Ve spárech yakuzy

Čekala jsem podobu gangsterky, jak ji mám ráda, ale dost často jsem se nudila. Režisér se asi rád usmívá (pokřivený úsměv), rád si hraje s kontrasty s artovým podtextem (pomalé záběry x blesková akce; východní x západní kultura; přemíra hrdosti x absence emocí; malebné prostřihy x syrová brutalita), líbí se mu architektura (kamerové záběry). Mrazivý cynický úsměv hlavního hrdiny s tepajícím srdcem měl svoji originalitu, v ostatním se ale příliš vzhlédl v Big Brother, některé scény byly trapně předvídatelné. Moderní pojetí japonských "rodinných" tradic mi přijde stejně ujeté jako nesmyslné řezaní prstů na důkaz věrnosti, oddanosti nebo žádosti o smíření a odpuštění. Stylovka, kultovka, natož klasika z toho nebude, ani kdyby Kitano udělal ze Žluté řeky obratem Červenou. (23.12.2011)

Takeshiho výlet do Ameriky vyšel docela dobře. Pomalé vyprávěnění o osudu vyhnaného yakuzáka a jeho přežívání v netradičním prostředí nese klasické Kitanovy přemýšlivé a umělecké prvky. S pohodovým výrazem ve tváři řeší problémy, které mu život přichystal. Kult osobnosti zde dosahuje maxima. Pěkný mix komedie, akce a dramatu. "Zkurvený Japončíci" jsem rozuměl! (16.07.2012)

Pomerne pomaly plynúca gangsterka, ktorá sa snaží diváka dostať svojou atmosférou, nie príliš podobnou tomu, na čo sme zvyknutí. Kitano točí film, ktorý sa odohráva priamo v kuchyni mafie a predstavuje svojich hrdinov s dávkou empatie. Asi aj podvedome preto, že hrá hlavného bossa :). Zvlášť zaujme jedna scéna, v ktorej chce niekto niečo dokázať niekomu druhému a urobí preto niečo veľmi prekvapivé. Nechcel som spoilerovať, treba vidieť. (20.09.2012)

Film měl dost předpokladů k úspěchu - byl mým osmým Kitanem v pořadí, takže bych si měla začít zvykat, v hlavní roli mistr sám (v některých snímcích jsem jeho nepřítomnost nelibě nesla, protože býval zpravidla tím jediným, na co mě bavilo se dívat) a disponoval přímočarou dějovou linkou. Bohužel mě zasáhlo poznání, že už mám vlastně dost věčně stejného kamenného projevu, hedvábné bílé košile, yakuzy i podivně mrtvých zabijáckých scén a spásu nepřináší ani přihlouplý závěr, zavánějící hollywoodským dochucovadlem. Přesto zde klady převážují zápory a já se s falešným pocitem "kitanovce" přehupuju přes šedesát procent :-) (26.03.2010)

To co by mohlo podle načrtnutého děje vypadat jako poctivá hongkongská řežba nebo možná i něco míň stylového, se díky Takeshimu Kitanovi odvíjí tempem existenčního dramatu, a rozhodně si nebere servítky. Od začátku do konce nedá vydechnout nikoliv klipovitou sekvencí akčních scén, ale vykreslením postav, typickou "pomalou" atmosférou a hlavně charismatem hlavního představitele. (04.08.2005)