Běž, chlapče, běž

Mýlne som sa domnieval, že nejde o skutočný príbeh. Ak toto je však skutočnosť a nič nie je prikrášlené, tak ide o mimoriadne pôsobivý a neuveriteľný príbeh. Niektoré scény, ako je strata ruky, sú naozaj veľmi silné. Potom tu máme ľudskú myšlienku, ako rozdielne sa môžu ľudia v tých istých podmienkach správať. Jeden pomôže aj za cenu rizika, iný ťa vyhodí spred dverí. To je podstata človečiny a túto ideu kvitujem, ten osud chlapca, ktorý opakovane prežíva milotu a potom zase odmietanie, ma naozaj dostal. Veľmi k tomu prispieva špičková hudba tlačiaca na emócie. (16.05.2017)

Skutečný příběh desetiletého židovského chlapce ( ten se ukáže na konci), který dokázal přežít v nacisty okupovaném Polsku. Hardcore verze Chlapce v pruhovaném pyžamu, která mi dokazuje zase (!!!) , že ti Poláci umějí tu historii pořádně využít ve filmu a zainvestovat tak, aby to byl film hodný Hollywoodu. Při srovnání s českou kinematografií musím furt brečet a zamýšlet se, jak to že Poláci, kterým jsme se nedávno smáli mají oscarové filmy ( Ida, V temnotě ) velkofilmy ( famózní drsná Wołyń) nebo technicky americké filmy ( Město 44) a my za posledních deset let uděláme jedny Lidice. (04.03.2017)

Moje největší pochvala na můj vpravdě nemilovaný subžánr "děti za časů války" zní asi tak, že mě to neuráželo. Ačkoli i zde dítě je roztomilý, doba je zlá, Němci jsou bleble a chleba tvrdý, tak jsem u toho neměl potřebu spolknout kulku, jako u souputníků v pruhovaných pižamech či s kradenými knihami. Oproti nim má utíkající chlapec nespornou dramaturgickou výhodu v tom, že je neustále nucen měnit pozice a tím pádem se film stále někam viditelně sune (ačkoli v zásadě většinu filmu protagonista jen tak bloumá po okolí). Ovšem režie má zde poměrně výrazné limity, které vybublají na povrch zejména v okamžicích, kdy se tvůrci snaží naznačit delší časovou prodlevu mezi scénou A a scénou B, protože vztahy mezi ústředním klukem a jeho okolím se vždy nadefinují již úvodní scénou jejich setkání a již se nerozvinou po dobu třeba půl roku, který chlapec s danou postavou stráví. Jasně, díky tomu film netrvá tři a půl hodiny a díky bohu za to, ale i tak se až do konce zdá, že tento článek je pahýl. (21.10.2014)

Podobnejch příběhů se za války asi odehrálo stovky, není se čemu divit. Rači bych snad taky zdrhnul hladovět do lesa, než hladovět v ghetu s vyhlídkou na koncentrák. Tohle je narozdíl od "Z Paříže do Paříže" příběh jednoho klučiny, se kterým se osud taky zrovna nepáral. Naštěstí na své cestě potkal jednu moc hodnou paní, která ho naučila jak se správně maskovat. Příběh je to krutej od začátku, ale když ten prcek přijde o ruku, tak to mi už přišlo jako fakt krutá rána osudu. Klobouk dolů před všemi uprchlíky, kteří se tímhle způsobem vzepřeli náckům a vzali osud pevně do svejch rukou, v tomhle případě do jedný ruky (sorry za černej humor) :o) (11.12.2020)

Naprosto emočně sterilní film o útrapách malého Žida za války schytal ránu pod pás příšerným slovenským dabingem. Ta paní, která otřesně mluví Srulika (to se skutečně na Slovensku nenajde ani jeden chlapec, který by mohl dabovat? ), je využita i při Srulikově utěku z nemocnice na namluvení starce. To už je opravdu příliš velká vychytávka i pro nás, kteří nemáme rádi stereotyp. (28.03.2020)