Režie:
Pepe DanquartScénář:
Heinrich HaddingKamera:
Daniel GottschalkHudba:
Stéphane MouchaHrají:
Andrzej Tkacz, Kamil Tkacz, Elisabeth Duda, Itay Tiran, Łukasz Gajdzis, Przemysław Sadowski, Jeanette Hain, Rainer Bock, Grażyna Szapołowska (více)Obsahy(1)
Srulikovi je devět let, když v roce 1942 uteče z varšavského ghetta. Schová se v nedalekých lesích, kde se se spolu s dalšími uprchlými židovskými dětmi snaží přežít do konce války. Spí v korunách stromů a živí se tím, co si sami uloví nebo ukradou na přilehlých farmách. Hlad a zima Srulika ale přinutí, aby se vrátil zpátky do civilizace, kde si musí změnit jméno na Jurek Staniak a předstírat, že je sirotek z katolické rodiny. Ve vesnicích potká lidi, kteří riskují vlastní životy, aby mu pomohli, ale i ty, kteří ho zradí. Dojemný a zároveň inspirující příběh o cestě jednoho chlapce, který musel ze dne na den dospět, aby přežil. (A-Company CZ)
(více)Videa (1)
Recenze (138)
Film mě, bohužel, dost zklamal. Snaha o násilně vyvolaný soucit, citové vydírání a stokrát ohraný příběh. Proč se pořád vracet do minulosti, když nám dnes hrozí stejné, ne-li horší nebezpečí. Už mě to zkrátka nebaví. Chtěla bych filmy o Evropankách znásilněných muslimskými migranty. O jejich obětech, kterých se nikdo nezastane. O kterých se dokonce ani nepíše a nevysílá, abychom nevybočili z politické korektnosti. Ne, mě už filmy z války nedojímají ani nebaví. Chci filmy o tragédiích dnešní doby. ()
Němci tu adaptaci vzali překvapivě poctivě, včetně toho že asi 95% dialogů je v polštině a polských herců tu je také výrazně více než německých. Pro producenty je vždycky výhra najít herecky nadaná dvojčata. Kamil a Andrzej Tkaczovi zvládli hlavní roli tak dobře, že v podstatě sami utáhnou celý film. Režisér se z tématu naštěstí nesnažil udělat doják a vypjaté scény zbytečně nešponuje. Na jedničku je i práce kameramana, takže vznikl opravdu silný a dobrý film. ()
Lze člověka dojmout bez citového vydírání? Jde. Chudák Srulík, ten si toho musel jako žid během války prožít, to by jeden brečel. Z malého hrdiny čiší ale takové životní odhodlání, že se ho sami cítíte. Navíc krásná kamera, uvěřitelné postavy, které se nesnaží na sebe strhnout pozornost. Scénář se s tím, že je hlavní postava dítě nemazlil, nechal ho si život a válku nespravedlivě vyžrat. Doporučuji se podívat v nedepresivním stádiu. ()
Němci prohráli válku, protože imrvére řvali - uprchlíci a partyzáni byli tudíž ve velké výhodě... to mně tak na okraj přišlo do hlavy. Jinak stejně, jako u jiných válečných příběhů, i tady bych uvítala dovětek, že události, které jsem právě viděla, byly smyšlené a jakákoliv podobnost se skutečnými osobami čistě náhodná. Bohužel, jakkoli se to zdá neuvěřitelné, jsem znovu postavena před hroznou pravdu a ponechána hloubání, že označení člověk by mělo být výsadou a udělovat se jako vyznamenání (já vím, já vím - kdo o tom ale bude rozhodovat, že? snad ne zase nějací lidé? :-O) Vzhledem k množství tématicky viděného mohu porovnávat, rozvíjet myšlenky a ptát se: "Kde se bere tolik nenávisti, co je to za sílu, kterou má šanci trumfnout jen pud sebezáchovy? Co "lidi" pohání k vynaložení takového úsilí pro smrt jednoho obřezaného chlapce?" A ne, nedělám si iluze, že dnes by tomu bylo jinak, bojím se rozhlídnout a zeptat se - kdo by se rozhodl nebýt člověkem? A stejně jako jindy mě do svých osidel lapil smutek... kolik utrpení na jeden život, kolik bolesti... možná stejně jako odvahy i víry, kterou ten malý konvertita prokázal... Skvělí Kamil a Andrzej Tkaczovi, solidní, nehrotící přístup Pepeho Danquarta. ()
Podobnejch příběhů se za války asi odehrálo stovky, není se čemu divit. Rači bych snad taky zdrhnul hladovět do lesa, než hladovět v ghetu s vyhlídkou na koncentrák. Tohle je narozdíl od "Z Paříže do Paříže" příběh jednoho klučiny, se kterým se osud taky zrovna nepáral. Naštěstí na své cestě potkal jednu moc hodnou paní, která ho naučila jak se správně maskovat. Příběh je to krutej od začátku, ale když ten prcek přijde o ruku, tak to mi už přišlo jako fakt krutá rána osudu. Klobouk dolů před všemi uprchlíky, kteří se tímhle způsobem vzepřeli náckům a vzali osud pevně do svejch rukou, v tomhle případě do jedný ruky (sorry za černej humor) :o) ()
Galerie (33)
Zajímavosti (6)
- Natáčelo se 47 dní převážně v Německu, kde se filmovala krajina, selské usedlosti a rodná vesnice, pouze scény z getha se točily v Polsku. (troufalka)
- V malé roli doktora lze vidět polského herce Olgierda Lukaszewicze, známého z Wajdových filmů a kultovního snímku Sexmise (1984). (Terva)
- Ve filmu Srulik jí v lese hlemýždě. Nejdřív byli plži vyrobeni z marcipánu nebo liči, nakonec režisér rozhodl, že budou kluci jíst opravdové. (Zdroj: totalfilm.cz) (TotalFilm.cz)
Reklama