Než se staneš superstar

Slabý scénář, herecké výkony taktéž nejsou nikterak oslnivé, co se humoru týká - občas jsem se překvapivě i jemně pousmál, ale celkově vše poměrně slabé a balancující občas až na hraně trapnosti. Hvězdičku navíc dávám za poměrně dobře vyvedenou výtvarnou stránku a pěkné hrátky tvůrců se zpomalenými záběry. A opět: zvolené české distribuční názvy mi někdy pěkně pijí krev!!! (26.10.2009)

Dokážu pochopit, proč byl po tomhle filmu Proyasovi svěřen Já, robot. I kdyby neexistoval Smrtihlav nebo Vrána tak tenhle chlapík prokazuje, že vizuální laskominy umí natřískat i do poměrně sporé romanticko-hudební komedie. To že jeho formální kejkle nijak nepohání příběh je věc druhá. A zhoubná. Podobně jako docela nesympatické herecké obsazení a mrtvolně klišovitý scénář, který si žádá komediální nápady á la Richard Curtis víc než já svaly v oblasti hrudního koše (a že je potřebuju zatraceně moc). (03.12.2006)

Než se staneš superstar, tak se ti může stát cokoli. Třeba se můžeš zamilovat do holky kytaristy z tvojí kapely, tvoje holka si to zatím může rozdávat s přivázaným bubeníkem a občas se můžeš chtěně či nechtěně zkouřit. V tomto zlehka podivném snímku je zkrátka možné i to, že ti možnost vystoupit před nažhaveným davem sežene spíše hambatá slečna u tyče než věhlasný producent, ale ačkoli bych tomuto snímku dokázal brilantně vmést do libovolného z filmových okének všechny jeho nedostatky, tak nudným se mi rozhodně nejevil. (20.12.2012)

Z dnešního pohledu bizarní, až nechutná snaha o generační film postavený na americké punk rockové kultuře v pseudobritském prostředí předměstské Austrálie. Barevná škála, svícení, příšerné vizuální efekty, eklektický střih a jakási vyprázdněná nedůvěryhodnost ve které je veškerý odboj zaměněný za thirst for pussy, je zachován. Konstanta komerčního punk rocku ve stylu Avril Lavigne, My Chemical Romance, No Doubt, The Offspring ovšem tkvěla v tom, že byla naprosto ideově vyprázdněná. Tomu se film chca nechca pak nemůže vyhnout, díky čemuž je ale jeho usnažená falešnost vlastně celkem věrná tomu, co chce představovat. Jako zajímavý terárko to svoje místo na světě pak má, ačkoli teda míň věrohodnýho protagonistu jen tak nenajdete a říkám si, že lidi, co chtějí točit scény s braním drog, by si je mohli jednou alespoň zkusit. Někde na stupnici počínající Trainspottingem a končící Rockem Podvraťáků tohle okupuje luxusní sedmičku. (10.07.2024)

Ve filmu o hudební skupině uslyšíte sakumprásk dohromady 10 taktů muziky od této kapely. Mnohokrát se opakuje modelová situace: Na zkoušce skupina zahraje jako závěrečný akord, úder do činelů a muzikanti spustí stupidní debatu např. : " Tuhle pecku nesmíme hrát ze začátku, až bude publikum rozjetý...." .. Humorné feťácké scény nezapřely inspiraci Trainspottingem......standardní australská produkce (11.01.2010)