Milenci ze severního pólu

První film režiséra Julio Medema, který jsem viděl. Rozhodně zajímavý a originální. Minimálně VELMI dobrý. Rozhodně 4*. Myšlenka míjení dvou lidí, kteří stojí vedle sebe, jeden druhého svým konáním ovlivní (například takovou drobností, jako cigaretovým kouřem), ale vlastně se nepotkají, je jedinečná - na druhou stranu jsem měl pocit, že už toho je v některých chvílích moc. Po přesunutí děje do Finska přestal být film křišťálově čistý. Přesto stojí MIlenci polárního kruhu za to. ■ Výborný komentář napsal FateKEEPER. Cituji kousek (lépe bych to nenapsal): "Ve vzduchu visí setkání dvou lidí, jejichž citový život nikdy nebude normální. Tvůrci využívají bizarních situací a absurdních rozhodnutí postav k zrcadlení nesmyslnosti a osudovosti těch vztahů, které člověka pohlcují, ale nedovolují mu pro vlastní odlišnost pokračovat běžnou cestou. Otto s Anou tak putují na sever, očekávajíc toho druhého, aniž by museli cokoliv svým blízkým přiznávat. Stačí jim dostatek vzájemné podobnosti." (17.07.2010)

Medem tady příběh vypráví netradičním a opravdu hrozně zajímavým způsobem, kdy střídá pohledy na situace, potažmo životní období dvou hlavních postav v podobě nevlastních sourozenců, jednou ukáže pohled Otta a podruhý Any, ale nedělá to a nestřídá to nějakým robotickým způsobem, ale vytváří z toho skoro až umělecký dílo, působí to dokonale a režijně geniálně, nicméně tohle mu vydrží zhruba do poloviny filmu, pak mu hlavní postavy dospějou, oddělí se a jemu nezbyde nic jinýho než už jen vyprávět dva oddělený na sobě moc nezávsilý příběhy, už to nepůsobí tak geniálně a prostě to celý uvadá, z čehož nevytrhne ani konec, kterej se snaží tohle celý uzavřít jako geniální příběh, kterej v sobě schovává daleko víc než se zdá, což se mu daří, ale tak nějak to pocitově vyzní doprázdna. (12.07.2009)

Musím s potěšením přiznat, že si mne španělská kinematografie získává na svou palubu… Již dříve jsem dostala příležitost seznámit se s výbornými režiséry. Pány jako kupříkladu Amenábar, Almódovar a právě Medem, díky nimž mohu španělskou tvorbu zařadit do pomyslného žebříčku. Julio Medem opět nezklamal a i nyní potvrzuje své kvality…. Příběh, který vás oněmí a s úžasem zjistíte, jak hluboce se vám vryl pod kůži. Že ne? Ale ano! Nebraňte se, není se čeho bát, jen usedněte, nechte plynout čas a sledujte naplno milostné vyprávění osudové lásky viděný ze dvou rozdílných úhlů pohledu. Děj plný zvratů, vzpomínek na dětství, souhry náhod, očekávání. Čas změn a proměn střídající se se smutnými okamžiky. Křehký příběh lásky v ústřižcích, které mne tak bavilo skládat. Mladí lidé, svobodní a volní jako vlaštovky z papíru, jejichž utajená láska až za hrob hory přenáší, bláhoví milenci dorozumívající se beze slov pouze gesty a letmými pohledy. Láska si umí vytvořit pevné pouto, tudíž nacházejí skulinky a neustále si k sobě hledají cestu… Nastávají nečekané situace, kdy život proběhne před očima doslova v jedné vteřině… Kdo za to může? Osud? To on svedl je? Jen hraje si s nimi jako s loutkami a především na něm závisí, za jakou nitku zatahá. Jednou spojí je, podruhé rozdělí. Ne vždy jsou jim náhody nakloněny. A proto blízký člověk, o kterém si myslí, že je daleko, se ve skutečnosti nachází blíž, než by se dalo očekávat. Dost už slov, těch stačilo by. Jen závěrem přiznám se, že snímek zakotvil se v hlavě a neopustil myšlenky mé, dokud neusnula jsem. (21.03.2008)

On a ona. Vyprávění, které se pohybuje na pomezí standartní dějové linie a flashbacků, umně namíchaných do jediného plynulého celku. Souvislosti mezi vším, na každém kroku. Otto a Ana se stávají sourozenci poté, co Ottův otec pojme za ženu Aninu matku. Mezi nimi je ale něco jiného. Nikdo to neví, protože v jejich rodině se příliš otevřenosti nenosí (Otto neví, kde pracuje jeho otec; později otec neví, kde pracuje Otto). Otto je fixovaný na matku, ale citovou náplastí se mu stává Ana, která v něm vidí reinkarnaci zemřelého otce. Když matka umírá, odchází ode všeho pryč. Stává se pilotem, neboli tím, co měl od dětství nejvíce fixované ke svému jménu; létá daleko na sever. Ana prchá za polární kruh, který se jim stal určitým středobodem existence. Ve vzduchu visí setkání dvou lidí, jejichž citový život nikdy nebude normální. Tvůrci využívají bizarních situací a absurdních rozhodnutí postav k zrcadlení nesmyslnosti a osudovosti těch vztahů, které člověka pohlcují, ale nedovolují mu pro vlastní odlišnost pokračovat běžnou cestou. Otto s Anou tak putují na sever, očekávajíc toho druhého, aniž by museli cokoliv svým blízkým přiznávat. Stačí jim dostatek vzájemné podobnosti. Některá dějová odhalení se zdají být zbytečná, přesto se z nich těšíte - viz celá linie s německým pilotem a rodinnými souvislostmi. Scénář je jedním velkým řetězcem drobných překvapení, setkání i míjení se, uzavírajících se kruhů, přičemž poetika "beze slov" se k závěru stává jedním velkým tragikomickým kolotočem. Film mi slzy v očích nezanechal, ani mě nijak zvlášť emocionálně nedrtil, přesto pro svůj obsah i zpracování zůstává velkým zážitkem. Jo - scéna v prodejně s kupováním srdce je dokonalá. (08.11.2008)

Sex a Lucía je pouze jedna, ale jedním dechem dodávám, tento Medemův snímek za ním o moc nezaostává a především Julio Medem je u mě PAN " vypravěč " lidských příběhů a osudů..... a ten konec, to byla jedním slovem NÁDHERA. Proč se mi na jazyk dere věta, že vzít si to " do parády " hollywoodská produkce, dočkáme se hodně " nepříjemného závěru a totálního vystřízlivění ". p.s. co se týče kamery, střihu a hereckých výkonů stejné jako u Sex a Lucía ( tedy bez nejmenších námitek, na nejvyšší možné úrovni ) . Naprosto přirozené! (18.11.2009)