Krávy

Vojnové besnenie lemuje úvod i koniec príbehu dvoch súperiacich rodov baskického vidieka. Vášne, city, prirodzene sa rodiace lásky obkolesené lesom ukrývajúcim taje, vytvorené raz prírodou (bútľavý peň obklopujúci dieru), raz ľuďmi (pasce na zvieratá a strašiaci podivných tvarov) pozorujú kravy obrovskými, čiernymi, muchami oblepenými očami. Sila obrazu nie je len v kamere, snímajúcej zábery prírodnej idylky a nestlmiteľných vášní ľudí žijúcich v objatí prírody, ale aj v obrazoch kráv, maľovaných starým otcom, do ktorých fantazijne symbolicky ukrýva to, čo sa medzi príslušníkmi rodov deje navonok. Priliehavá hudba a účelné využitie zvukov patria k ďalším pozitívam tejto úsporne výstižnej ságy (96 min. zachytáva 60 rokov života). (21.09.2005)

Uf, to byl pomalu normálně že horor! Vedle číhajícího zla v podobě lesního zvonku s kyvadlem a sekyrou je k závěru zesilněná romantická linka působivým protikladem. Jako vyloženě symbolický se mi však jeví v první řadě mohutný slamený strašák, ve větru kroužící na louce na jedné noze a s nabrušenou kosou k tomu – vystihuje i atmosféru celého filmu, který už od počátku v sobě kombinuje kouzelnou poetičnost s jinak až nepříjemným naturalismem a šílenými ponurými běsy vybraných obyvatel či společenské situace v pozadí. Působivě natočené, občas pocitově těžší na ztrávení, jedním dechem však musím dodat, že jsem se od této časově rozsáhlé rodinné ságy podané v hutně zpracované zkratce ve 96ti minutách nemohl odtrhnout. Jsem skoro jako ten americký fotograf v závěru... jenom takový host, který se ocitl (tedy doslova) v té španělské vesnici. „Jsem neutrál...“ , co se jen dívá, kdyžtak si občas něco zaznemává, ale zážitek z oné podívané byl určitě dost silný. Osobitě pak pokud jde o soutěž s kácením tlustých dřevených polen na rychlost. Ještě mě na margo zaujalo, že Julio Medem (s jehož tvorbou to bylo moje první setkání) si natočil tyhle Krávy ve stejném roce, jako i Karel Kachyňa tu svou Krávu... [75%] (25.04.2022)

Dvě rodiny, které se z neznámých příčin zrovna nemusí, dva domy v kopcovité krajině a odvěká rivalita. Medem klade důraz na sepětí s rodnou půdou a vytváří vlastní "malou" verzi "velkých" historických fresek, jež na příbězích obyčejných lidí, často rodinných klanů, ukazují dějiny, proměny světa a myšlení. KRÁVY jsou jasným důkazem k toho, že velký příběh lze natočit intimně, jednoduše a s potřebnou dávkou magicko-realistického nadhledu, který těmto příběhům - jak ukazuje Juraj Jakubisko v Tisícročné včele - dokonale svědčí. (11.03.2012)

Režisér se snaží zachytit poměry na vesnici Guipúzcoa na přelomu 19. a 20. století, což se mu daří. Vyprávění bylo uvěřitelné a já neměla problém pobíhat v mysli po lukách a kopcích, nacházejíicích se v zeleném srdci Španělska. Ve filmu se prolíná historie země s baskickou kulturou a tvůrci nás seznamují s jednotlivými lidskými charaktery . Možná tak chtějí poukázat na samostatnost, o kterou Baskové už tak dlouho bojují, na jejich rozdílnost od ostatní části Španělska. Nádherné vypodobnění přírody, lehce plující příběh, u něhož mi délka filmu padla jako ušitá a krávy, které vše jen němě pozorují. Nechybí ani symbolika, která provází film od začátku do konce, z níž mne asi nejvíce zaujalo zachycení na první pohled mrtvého stromu. Příběh není nijak náročný, stačí se jen pohodlně usadit a nechat se unášet tóny dopadajících seker na dřevo. (02.03.2008)

Horké španělské slunce, statní muži, ženy s havraními vlasy... Jeden z nejzajímavějších španělských režisérů současnosti nám podává vskutku mistrně napsanou a zrežírovanou generační výpověď z oblasti natolik specifické a neuchopitelné, jakou jen Baskicko může být. Přerod tradičního venkova do frankistické éry vykreslený v postavě Perua (který se coby dospělý vrací do rodné vesnice) je výstižným epilogem celého mnohovrstevnatého příběhu. Film je plný metaforických obrazů a symbolů, díky nimž jej prostupuje již od první scény právě ona zvláštní atmosféra. Atmosféra, kterou mi tak učaroval... (02.09.2008)