Ruka

V době vzniku jasné, poetické a zároveň na krev mrazivé podobenství vztahu mezi totalitní autoritou a svobodomyslným jedincem, jakýsi "1984" v osmnácti minutách. Dnes nás může Ruka svádět k tomu, abychom ji chápali jako metaforu komunismu, kterého už jsme se zbavili, ale stačí se zamyslet nad aférami kolem špiclování NSA, nad naší informační zranitelností a nad pravidly, která jsme nucení dennodenně dodržovat, abychom se nestali podezřelými, a tenhle padesát let starý film náhle získá nový rozměr... (01.09.2014)

Kvalitním uměním se dá říci víc než tisícem slov. Geniálně všeříkající a vystihující krátké podobenství a na danou dobu odvážný snímek. Některé zdejší komentáře stojí za přečtení. /// Moc je natolik lákavý artikl, že se v každé době bude chtít objevit nějaká taková vykutálená Ruka. Kde kdo u moci by chtěl tahat za nitky a dnes ideálně lidi ještě vodit za nos tak, aby si těch nitek ani nevšimli. :(  Skvělá Trnkova "Kybernetická babička" i dokonalá "Ruka" prvně shlédnuty na velkém plátně na jednom ze starších ročníků AniFestu. (09.06.2023)

Důstojné poslední slovo Mistra. Zamlada jsem je vnímal jako jinotajnou obžalobu režimu, v němž jsem tehdy žil, dnes dávám přednost o nic radostnější výpovědi o zahubení umělce a člověka systémem bez ohledu na počet a jméno zúčastněných stran. Tvář harlekýna od začátku předznamenává hrůzu, která přijde, a noční návštěva se v Trnkově pojetí nezdržuje omíláním nějakého "víckrát ne" - jde rovnou po krku. O sedmnáct let později Jiří Barta nahradí ruku rukavicí, za dalších devět se animovaná ruka bude čile prohánět mezi ostatními členy Addamsovy rodiny a konečně pětatřicet roků po smrti velkého Čecha na nápadu vtáhnout vodicí šňůry loutek do příběhu postaví svůj výtvor Dán Klarlund. (04.08.2015)

Ruka je nejsmělejším Trnkovým počinem (klima doby se na chvíli uvolnilo) a pokud jsem Sen noci svatojánské označil jako jeho opus magnum, potom musím sdělit, že Ruka je jeho opus dei. Jiří Trnka vložil do svého posledního loutkového filmu nejen nápad a výtvarný výraz, ale také svou duši a mysl, životní a umělecký postoj, celou svou bytost a podstatu. Václav Trojan ke zdaru díla přispěl hudebním doprovodem, dvojice Miloš Alster a Emil Poledník dodaným zvukem a mim Ladislav Fialka rukou. Ruka je alegorií, mrazivě obnažující politické a společenské příznaky doby místa, je jedinečnou abstrakcí jeho prožitků. Ruka necílí pouze na totalitní státní zřízení, lze ji parafrázovat proti jakémukoliv politickému útisku a zneužití moci (i to posmrtné), proti nesvobodě umělecké i životní, je možné ji směrovat také na komercialismus a jeho následky na umění. Ruka je o touze po svobodě, té umělecké i té životní. Ach, Trnka, plzeňský rodák Jiří Trnka, jeho loutky, poezie, jeho umění! (10.07.2021)

Jiřího Trnku mám ráda už od dětství, takže tohle byla taková sázka na jistotu.. Stejně mě ale tenhle filmeček dokázal mile překvapit a předčil moje očekávání :) Začalo to sice jako nevinná pohádka, ale pak následoval rychlý obrat a z pohádky se stal horor. Skvěle a jasně nám sděluje poselství, což se mi hodně líbí.. A jak autor dokáže vyjádřit cokoliv absolutně beze slov, to je prostě nádherná.. Nikdy by mě nenapadlo, že by ruka mohla salutovat, když jí chybí hlava.. Ale opak je pravdou! Nádhera! Nejlepší animovaný film! :) (20.12.2011)