Ruka

Je neuvěřitelné, jak hutnou atmosféru lze vyvolat "pouze" pomocí loutek. Velmi silná alegorie, která by klidně snesla mnohem delší stopáž (což neříkám často), s poměrně jasným poselstvím a odkazem na dobu a místo vzniku (přestože soudě dle příspěvků ze zahraničí to tak možná působí jen u nás). Trnka tímhle jediným dílem v mých očích jasně poráží soudobou konkurenční dvojici zlínských animátorů Zeman-Týrlová. 100%. (24.02.2011)

Jiřího Trnku mám ráda už od dětství, takže tohle byla taková sázka na jistotu.. Stejně mě ale tenhle filmeček dokázal mile překvapit a předčil moje očekávání :) Začalo to sice jako nevinná pohádka, ale pak následoval rychlý obrat a z pohádky se stal horor. Skvěle a jasně nám sděluje poselství, což se mi hodně líbí.. A jak autor dokáže vyjádřit cokoliv absolutně beze slov, to je prostě nádherná.. Nikdy by mě nenapadlo, že by ruka mohla salutovat, když jí chybí hlava.. Ale opak je pravdou! Nádhera! Nejlepší animovaný film! :) (20.12.2011)

Tak tady jsou snad všechny komentáře úplně liché. A ten popisek úplně mimo. Tedy animované to je, krátkometrážní také, ale komedie? No to snad ne. Horor kombinovaný s velmi smutným, občas zlehka zvesela podaným podobenstvím, které doznalo svého naplnění jen o tři roky později. Pane Trnko, pokud Vás to "in memoriam" zajímá, byl jste génius a jste jím dodnes. (21.04.2010)

Svým způsobem mi to trochu připomínalo 1984. Ruka je zdařilým animovaným a loutkovým krátkometrážním filmem, kterému nelze upřít napjatá atmosféra a bezradnost hlavní postavy, která je rukou pronásledován a musí dělat to, co si ona přeje a odmítnutí není odpověď. Když z donucení ústřední hrdina vytvoří, co je po něm chtěno, dostává ocenění, ale zůstává zavřen ve zlaté kleci. Příjemným zpracováním nám Trnka ukazuje obraz kterékoliv totality. (25.03.2015)

Jiří Trnka k svojim filmom písal scenáre, bol hlavným výtvarníkom a režisérom. Bábky najprv vymyslel, potom z moduritu, latexu či iných materiálov vymodeloval, obliekol do kostýmov, ktoré sám navrhoval, a napokon im tajomným filmovým rituálom vdýchol život – dotyk im ukázal ako prirodzene držať telo, otáčať hlavu, zdvihnúť ruku, kráčať, zastaviť, či len tak stáť, ležať, objímať sa; svetlo ponúklo priestor i hĺbku ich citom; kamera im dala tvár a reč; strih ich votkal do nášho času; a hudba Václava Trojana im požehnala. V roku 1965 napísal a natočil vtedy už ťažko chorý Jiří Trnka svoj posledný film Ruka. Vo filme tentoraz nie sú veľké davové scény ani veľkolepé prírodné panorámy, len komorné zábery jednej bábky a jednej ruky. Celý sa odohráva v malej hrnčiarskej izbietke. Žije v nej zručný Hrnčiarik, má tam posteľ, skriňu, stoličku so stolčekom a hrnčiarsky kruh. A kvietok. Preto hnetie hlinu iba na črepníky. A robí ich dobre. Baví ho to. Jeho talent si raz všimne plazivá mocná Ruka, ktorá ho požiada, aby jej postavil sochu... ...Jiří Trnka zomrel v Prahe 30. decembra 1969 ako 57-ročný. Bol pochovaný so všetkými poctami ako jeden z najvýznamnejších umelcov minulého storočia. Pár týždňov po jeho pohrebe bol jeho film Ruka zakázaný a nesmel sa vysielať nasledujúcich 20 rokov. viac tu - http://blog.tyzden.sk/vladimir-leksa/2012/03/16/jiri-trnka-rozpravkar-ktory-daroval-dusu-babkam/ (18.03.2012)