T2 Trainspotting

Ach jaj, tak to obvykle končí, keď sa došliapne na nejakú legendu a niekto sa pokúsi natočiť druhú časť, prípadne nejaký remake... Toto už skrátka nebol Trainspotting s tou úžasnou atmosférou, výborným príbehom a geniálnym vyprávačským štýlom. Netvrdím, nebolo to zlé, no na môj vkus to bolo celé až príliš ponorené do nostalgie a spomienok na jednotku. Len na spomienkach sa ale nič prevratné vybudovať nedá, stále sú to len spomienky... pocitovo trocha zasiahne, no žiadna pridaná hodnota. Od záveru som tiež čakal niečo premyslenejšie. Jednu vec však majú tieto dve časti spoločné, a síce ako v jednotke tak aj v dvojke ma najviac bavila postava Spuda. Nemôžem si pomôcť, viac ako lepší priemer z toho nedostanem. 65/100 (01.06.2017)

Lust for Life! Život jako spirála, ve které s úsměvem na rtech vzpomínáte na historky z nespoutaného mládí a pokud se nepoučíte z chyb, uděláte je znova. Třeba že nejdřív je tu příležitost a potom přijde zrada.. Audiovizuální rauš, v němž je deziluzní současnost metadonem a po pár tónech Born Slippy se nostalgické propojení stává čistým heroinem. Vyčítat tenhle tvůrčí záměr geniálnímu klipaři Boyleovi je stejně pošetilé, jak vštěpovat Francisi Begbiemu zásady buddhismu.. Apropo, Rentonův monolog „Choose life“ se dá směle přirovnat k tomu Edwarda Nortona ve 25.hodině.. (02.05.2018)

Dal jsem tomu týden, abych si v sobě pocity nechal uležet a prostě, to není ono. Je mi jasné, že T2 nemělo ambici původní film překonávat, ale současně se také nesnaží být jiný. Nostalgická nota, ať už složená z prakticky přesně okopírovaných scén až po téma vlastního hledání a návratu, mi prostě nestačí. Navíc v sobě T2 nemá moment, který by se mi vracel a působil nezapomenutelně a to bohužel ani po hudební stránce. Danny Boyle se v mnohém vrací na svůj "skutečný" začátek a já mu tleskám za odvahu a za chuť přivést své postavy a příběh o 20 let dopředu. Není to však jeho nejlepší, ani vizuálně nejzajímavější film. Pro mě film bez duše, protože se nerozhodl, zda chce kopírovat svého staršího bratříčka nebo jít novou cestou (přitom tu je tolik moderních trendů, které si tu závislost vytvářejí a kterým je věnován jeden proslov... budiž, ani to porno tam není). Uvidíme za dalších 20 let. PS: nepatřím mezi hardcore fanoušky první dílu;) možná tam je chyba (nebo v tom je možná celý ten problém) (27.02.2017)

Zmínil to tu snad každý, protože to nezmínit jednoduše nejde: Je to pořádná dávka drogové nostalgie. Nic méně, ale ani nic více. Nenajdeme zde tak ikonické scény, ale ani hlušší místo. Spousta drobných flashbackových vzpomínek, jak obrazových tak hudebních, moře narážek a návazností svého předchůdce a až násilná snaha, aby to od něj nikterak moc neodbočilo a nezklamalo. Ústřední čtveřice má stále tunu charismatu na rozdávání a i když hlášky a absurdní situace nemají takový grády, stále to má úroveň. Musím uznat, že začátek byl naprostý top a kdyby ty legrácky vydržely aspoň v trochu konstantním tempu až do konce, užil bych si film víc. Poměrně vážný a ne moc úderný konec drobet nadšení tlumí a tak se T2 stává takový fajn doplněk, který neurazí ale ani zvlášť nevytrhne. (26.02.2017)

"Můžu ti říct, že došlo ke konsensuálnímu na citech založenému neziskovému pohlavnímu styku." Chápu to, Simone - tvoje holka tě miluje, protože jsi její pasák. Jenže po příležitosti zase přišla zrada a já se musím přiznat, že toho vzpomínání na staré dobré feťácké časy bylo na můj vkus příliš. Já se zkrátka nikdy nesjíždím heroinem, v Edinburgu jsem nikdy nebyl a dokonce jsem ani neblogoval o svém prvním vyhonění, takže si troufnu napsat, že Trainspotting není nic pro mne. Na druhou stranu jsem zaznamenal pár vtipných scén, které za podpory letitých, přesto stále svěžích, vypalovaček měly něco do sebe. A Veronika s umělým pinďourem nakonec taky nebyla špatná, což rozhodně neznamená, že bych cítil potřebu nechat si prošťournout potrubí. (01.09.2017)