T2 Trainspotting

„Hele, tohle je jako vzpomínková akce.“ - „Nostalgie. Proto tu jsi. Seš turista po svým vlastním mládí.“ A ke vzpomínání toho je hodně, vždyť uběhlo přes 20 let…Nepatřím k fanatickým fanouškům Trainspottingu, ale ze zvědavosti, jak to Boyle pojme, jsem se přece jen nechal zlákat. A nelituju. Stará parta se sešla a je pořád vcelku ve formě (hodně malý prostor pro Kelly McDonald mě však zklamal). Jen řešená témata (krom někdejšího podrazu) jsou trochu jiná. A Rentonova „aktualizovaná“ generační výpověď je docela trefná, ostatně doba se změnila, avšak (někteří?) lidé ne. Vyrovnávání se s ne úplně vyvedeným životem a současným stavem je hořké (díváme se v podstatě na zkrachovalé, zestárlé páprdy), ale ne zas moc, ačkoliv humor už chybí. A hraje se (pochopitelně) na nostalgickou strunu. A to funguje natolik dobře, že nebudu házet film do průměru, ale zůstanu na slabších 4*. „A měl jsem to. Bez práce, prachů, styku s malým.“ - „A pak ses vrátil k heroinu.“ - „Můj nejlepší kámoš. Vlastně jedinej, co mě nikdy neopustil.“ (31.05.2020)

Trainspotting je 20 let stará britská klasika, která funguje, jak má. Žádná pokračování nepotřebovala, ale teď tu přece jedno máme. Je to zhruba stejně našlapané, je zde pár originálních fórků (letní čas, 1690) a jako divák jsem se rozhodně nenudil. Ale kult je jen jeden, takže pokračování už si zřejmě nepořídím na originální VHS a nejspíš už nikdy nebudu mít nutkání na něj koukat znovu. Resumé: v jádru zbytečné pokračování, které ale neurazí a nedělá prvnímu dílu ostudu. (17.02.2017)

Není to vysloveně propadák, ale taky už nic přelomového, dokonce ani jízda to není...spíš jen taková nostalgická projížďka v čase... Nový Trainspotting ztratil ten svůj sociálně kritický podtext, ono plivnutí do tváře kapitalismu a zbytnělého materialismu, tu facku maloměšťáctví, ten odvěký mladický vzdor proti systému...už to z něj nezavání podvratností ani mladým duchem... Pokračování nejslavnějšího Boyleova filmu je bohužel nejslabší Boyleův film... (31.05.2017)

Dal jsem tomu týden, abych si v sobě pocity nechal uležet a prostě, to není ono. Je mi jasné, že T2 nemělo ambici původní film překonávat, ale současně se také nesnaží být jiný. Nostalgická nota, ať už složená z prakticky přesně okopírovaných scén až po téma vlastního hledání a návratu, mi prostě nestačí. Navíc v sobě T2 nemá moment, který by se mi vracel a působil nezapomenutelně a to bohužel ani po hudební stránce. Danny Boyle se v mnohém vrací na svůj "skutečný" začátek a já mu tleskám za odvahu a za chuť přivést své postavy a příběh o 20 let dopředu. Není to však jeho nejlepší, ani vizuálně nejzajímavější film. Pro mě film bez duše, protože se nerozhodl, zda chce kopírovat svého staršího bratříčka nebo jít novou cestou (přitom tu je tolik moderních trendů, které si tu závislost vytvářejí a kterým je věnován jeden proslov... budiž, ani to porno tam není). Uvidíme za dalších 20 let. PS: nepatřím mezi hardcore fanoušky první dílu;) možná tam je chyba (nebo v tom je možná celý ten problém) (27.02.2017)

Moc jsem od toho nečekal, neměl jsem ani moc potřebu vědět, co se s Rentonem a jeho partou děje v době, kdy jim je pětačtyřicet. Ale nakonec jsem hodně mile překvapený. Otázka je, jestli to stejně uvidí i fanoušci. T2 Trainspotting totiž popravdě s původním Trainspottingem moc společného nemá. Je tu Edinburgh, stará banda, drogy, skvělý soundtrack a osobitá a pořád strhující režie Dannyho Boylea, taky však o dost jiná atmosféra než minule. Místo čtveřice bezstarostných mladíků, kteří kašlou na budoucnost, se tu motají zdeprimovaní zoufalci, jimž už dávno došlo, že svůj život dokonale projebali a že dobře už bylo. A jediné, co jim zůstalo, jsou vzpomínky, nostalgie a staří známí, kteří se skoro vůbec nemění. T2 Trainspotting je vlastně dost smutný, ale pravdivý film o tom, že před minulostí a sám před sebou člověk neuteče a že to může buď vzdát, nebo brát život takový, jaký je. A jako takový funguje skvěle. (15.05.2017)