T2 Trainspotting

„Tvoji milovaní budú postupne odchádzať a zakaždým pri tom umrie aj kúsok z teba. Nakoniec odídu všetci a všetko sa rozplynie.“ Carlyle to preháňa. To je fakt. Jeho postava mala byť inak uchopená alebo tu ani nemala byť. Lenže tu je a v každej scéne ma štvala, znechucujúc mi zážitok z pozerania. Paradoxne, dvojka sa mi napriek nemu páčila viac, než jednotka. Tú som prvý raz videl až v r. 2017, teda 21 rokov od premiéry. A, hoci to asi bude znieť zvláštne, pozrel som si ju len preto, aby som si mohol pozrieť dvojku. Na tej ma totiž lákala silná nostalgia prezentovaná tým, že sa k známym postavám vrátime po viac ako dvoch desaťročiach. Mám proste nostalgické návraty na staré známe miesta rád (viď. Prci, prci, pcičky: Stretávka alebo Rocky Balboa). Lenže bez znalosti jednotky by som si dvojku neužil. To bol jediný dôvod, prečo som si jednotku pozrel. A nebavila ma. Dvojka ma bavila o čosi viac práve vďaka silnej nostalgii. Najviac asi v desivej scéne, kedy si postavy navzájom vyčítajú, kto môže za smrť jednej postavy z jednotky. Boyle to má stále pevne v rukách. Výrazná audiovizuálna stránka mu problém naozaj nerobí. Ale silná audiovizuálna stránka nie je všetko, Danny! Príbeh ma nebavil. Odkazy na prvý diel slabé, zbytočné a samoúčelné. Je vidno, že režisér a herci sú na to už proste príliš starí (toalety vo veľmi zlom stave, Renton vyškerene cez čelné sklo auta nakúkajúci na šoféra). Nadchli ma škótske exteriéry a to nielen krásnej prírody, ale i miest, z ktorých dýcha úžasná, pradávna história plná pohnutých príbehov. Otázny bol pošuk Ewan Bremner, ktorý asi až príliš „prehrával“ a hoci jeho linka bola nakoniec možno najvďačnejšou, nakoniec vyšumela do prázdna. Ako v jednotke, aj v dvojke ma nakoniec najviac zaujal Johnny Lee Miller, čo je zvláštne, pretože inak tohto herca vôbec neregistrujem. (04.09.2017)

„Hele, tohle je jako vzpomínková akce.“ - „Nostalgie. Proto tu jsi. Seš turista po svým vlastním mládí.“ A ke vzpomínání toho je hodně, vždyť uběhlo přes 20 let…Nepatřím k fanatickým fanouškům Trainspottingu, ale ze zvědavosti, jak to Boyle pojme, jsem se přece jen nechal zlákat. A nelituju. Stará parta se sešla a je pořád vcelku ve formě (hodně malý prostor pro Kelly McDonald mě však zklamal). Jen řešená témata (krom někdejšího podrazu) jsou trochu jiná. A Rentonova „aktualizovaná“ generační výpověď je docela trefná, ostatně doba se změnila, avšak (někteří?) lidé ne. Vyrovnávání se s ne úplně vyvedeným životem a současným stavem je hořké (díváme se v podstatě na zkrachovalé, zestárlé páprdy), ale ne zas moc, ačkoliv humor už chybí. A hraje se (pochopitelně) na nostalgickou strunu. A to funguje natolik dobře, že nebudu házet film do průměru, ale zůstanu na slabších 4*. „A měl jsem to. Bez práce, prachů, styku s malým.“ - „A pak ses vrátil k heroinu.“ - „Můj nejlepší kámoš. Vlastně jedinej, co mě nikdy neopustil.“ (31.05.2020)

Jednička je nepřekonatelná a pro mě je to naprostá kultovka... Dvojka už podobné ambice neměla, a to je jedině dobře, protože právě proto ve finále docela funguje. Nenajdeme zde tak ikonické scény, ale ani hlušší místo. Spousta drobných flashbackových vzpomínek, jak obrazových, tak hudebních, moře narážek a návazností svého předchůdce a až násilná snaha, aby to od něj nikterak moc neodbočilo a nezklamalo. Ústřední čtveřice má stále tunu charismatu na rozdávání, a i když hlášky a absurdní situace nemají takový grády, stále to má úroveň. Film se spíše vrací nazpět, než aby se snažil rozvíjet svůj příběh kupředu ale to přece není dostatečný argument, který by mě měl donutit označit film jako zbytečný. Je to krásně natočené, je to vtipné, je to milé, a to mi v tomto případě bohatě stačí ke spokojenosti. "Choose life" /70%/ (25.05.2024)

Svět se mění, i když my ne.....děkuji ti Danny, normálně jsem brečel. Nemám slov, už jsem to viděl asi 20x. Pro někoho prázdné a nostalgické, mě to chytlo za srdce, vytáhlo z depresí, poslouchám soundtrack pořád, herci naprosto úžasný. Johny Lee Miller je neskutečný řízek a z Begbieho šel strach v každé scéně, Boyle je vizuální machr, který má neskutečný cit pro detail a kompozici obrazu s hudbou. V kině jsem brečel, brečel štěstím. Jeden z nejsilnějších a nejdokonalejších návratů filmové historie. Dokonalý film, který dělá čest svému předchůdci, dělá čest hercům, divákům a dělá čest těmto skvělým postavám. Pro mě film desetiletí. (26.02.2017)

Já si myslím, že se Boylemu docela podařilo navázat na 20 let starou záležitost. Samozřejmě už to nejsou ty divoké britské devadesátky a samozřejmě hrdinům je o dvacet víc. I nám. Po dvaceti letech se asi nejde vyhnout bilancování a turistickým výletům do svého mládí, obzvláště pokud se vracíte na známá místa a potkáváte tam staré známé. Kdo od filmu čekal, že hrdinové pojedou stejným tempem jako v jedničce tak by si měl uvědomit , že už jen čistě z biologického hlediska by se asi dneška jen těžko dožili... A tak tu máme prostor řešit nové příležitosti, dávné zrady a žít pro současnost... Tohle není úplně jednoduchý film, bez jedničky by jeho existence asi ani neměla moc smysl, přesto to bylo dobré a párkrát jsem se zasmál. Například píseň k bitvě roku 1690 nebo scénka na záchodě se spadlou vigrou byla dokonalá :-) . Dávám tedy 4 za návrhy projektu nové sauny. * * * * (06.07.2019)