T2 Trainspotting

Lust for Life! Život jako spirála, ve které s úsměvem na rtech vzpomínáte na historky z nespoutaného mládí a pokud se nepoučíte z chyb, uděláte je znova. Třeba že nejdřív je tu příležitost a potom přijde zrada.. Audiovizuální rauš, v němž je deziluzní současnost metadonem a po pár tónech Born Slippy se nostalgické propojení stává čistým heroinem. Vyčítat tenhle tvůrčí záměr geniálnímu klipaři Boyleovi je stejně pošetilé, jak vštěpovat Francisi Begbiemu zásady buddhismu.. Apropo, Rentonův monolog „Choose life“ se dá směle přirovnat k tomu Edwarda Nortona ve 25.hodině.. (02.05.2018)

Jsou čtyři. Vlastně odpradávna byli čtyři. A od jejich poslední společné smaženice uplynulo dlouhých dvacet let. Mark (Ewan McGregor), Spud (Ewen Bremner), Sick Boy (Jonny Lee Miller), Begbie (Robert Carlyle) se ale neufetovali k smrti. Kdepak, mají smělé plány do budoucna, které zahrnují odbourání starých křivd, vyrovnání starých dluhů, kvalitní podnikání v různých oborech, vyrovnání se s lepšími i horšími časy. Už to není o fetu, je to o stárnutí, životních moudrech, o výběru, na nějž stačí jeden letitý song od Wham!, aby jej Mark brilantně rozvedl do působivého monologu (jedna z nejlepších scén filmu, vzdáleně připomínající variaci na proslulý monolog z dramatu 25. hodina), v neposlední řadě je to i o vzpomínkách, které občas filmem problesknou. A také je to o vytříbené obrazové stylistice a nesčetných hudebních variacích, které v podobě písní co chvíli filmem zazní, a když budete pozorně poslouchat, neujde vám nápěvek slavné doprovodné písně "Born Slippy" Je to docela hutný obrazový materiál, kterému škodí snad jen to, že si dával tolik let načas. Jsem ve výhodě, že jsem první film nikdy neadoroval. Nemůžu si tudíž stěžovat, že v pokračování už není tolik hlášek, tolik drog i jedinečných nápadů. Náhodou, tenhle je plný skvostných dialogů, stylových nápadů a nechybí nostalgické, ovšem vkusné, nijak nepřehnané prolínání starých i nových časů. Vulgární je to tak akorát, puritánům samozřejmě vstup zakázán. Určitě po filmu ještě dlouho zůstane v paměti Robert Carlyle, dlouho jsem s ním neviděl žádný nový film, ovšem tady hlásí návrat ve skvělé formě, hláškoval a nadával neskutečně, pochválit zaslouží celá parta, ale soráč Carlyle jako Begbie byl nedostižný. Desítku neudělím za slabší vyústění filmu, konec nebyl moc propracovaný. A občas bylo znát, že chyběly finance, některé obrazové vychytávky byly spíše od Ládi Hrušky než od Dannyho Boyla. Ovšem všechna čest, že se tahle unikátní partička dala po tolika letech dohromady. Trpí sice značnou nedochvilností, jejich stylovou i posléze kultovní zábavu jim ale nikdo neodpáře. 9/10 (10.08.2017)

Hygienická čistota a prázdno. Kým pôvodný film oplýva neopakovateľnou dobovou atmosférou, svojsky rozpráva o téme drog, dospievania i nižších sociálnych vrstiev, dvojka je iba vákuum vyplnené maketami. Žiadna z postáv sa oproti jednotke nezmenila. Tých 20 rokov akoby sa ani nestalo. Renton jediný vyzerá, že zaznamenal nejaký posun, no potom príde absurdný zvrat po asi pol hodine a sme opäť v starých koľajách. Nechýbajú prestrihy na scény z jednotky, kvantum citácií a parafráz a pocit trápna. Totižto scenár, na ktorý sa čakalo 20 rokov, je priam katastrofálny a jediné, čo dokáže je citovať a parafrázovať. Celá zápletka je spleť deus ex machina zvratov a účelovostí vyskladaných tak, aby čím viac scén evokovalo jednotku. Herci pôsobia podobne. Ewan McGregor má veľký problém dostať sa do ikonickej role a Ewen Bremner, ktorý bol bezpochyby najlepším hercom v jednotke, podáva jeden katastrofálny afektovaný výkon. Ale ja sa im ani nečudujem, s takýmto scenárom by nikto nič nezahral. Mať 45 a hrať 25 ročného sa proste nedá. Navyše soundtrack je priemerný a jediné zapamätateľné piesne sú tie z jednotky. No čo ma šokovalo najviac, je fádna réžia. T2 vyzerá, ako keby ho za pár šušňov zbúchal nejaký debutant a nie Danny Boyle, jeden z najvšestrannejších a najtalentovanejších režisérov generácie. Jediné, čo sa filmu nedá uprieť, je poctivá dávka humoru. No mal som taký dojem, že v tomto filme humor byť nemal. A mal to byť úplne iný žáner, než 21 rokov stará jednotka... (10.03.2017)

Trainspotting je jeden z těch skotských filmů o drogách a obyčejných lidech, co do nich spadli (a že jich teda je :D). Námět se už tehdy tak nějak vyčerpal a jeden film, který za tu dobu nebezpečně zkultovněl, byl naprosto dostačující. Jak už to ale tak bývá, všichni milujeme pokračování, takže jsem dlouho vyhlížel jak Danny Boyle, který za tu dobu prorazil v Hollywoodu, zadaptuje knižní pokračování se smyslným názvem Porno a ono ejhle, režisér Porno tak úplně nezadaptoval. to spíše nostalgický celovečerák, který kdysi dostal všechny zúčastněné do širšího povědomí. Důležité ale je, že do toho všichni znovu šli (jak před kamerou, tak za ní, protože bez Dannyho Boyla by sequel postrádal smysl) a ačkoliv notnou dobu trvá, než se všichni setkají, ta první půlka mi přišla konzistentnější, více sršela nápady a ta druhá byla poměrně ubíjející, až jsem se zhrozil, že to nemá ani dvě hodiny. V té druhé jsem čekal nějaký nářez podobný tomu, co jsme viděli v prvním traileru, nicméně nás mistr jen několikrát napíná prvními tóny oné použité pecky a ze řetězu se neutrhne. Ale i tak je to pořád Boyle a je to Trainspotting, hlavní čtveřice je pořád cool, pořád žijí ve své iluzi vnímání světa (i když ne všichni na koksu zůstali) a je fajn je po letech vidět...škoda, že se nestihlo to 20ti leté výročí. Stejně je nevíc cool Jonny Lee Miller, jeho scény mě bavily nejvíce. Robert Carlyle (btw to propadl ve škole 10x? :D) má opět knír jak pornoherec z 80tek a je dost scary..ovšem je jasné, že všichni znají hlavně Ewana. Jak ale říkám, pohromadě jim to sluší nejvíc. Celkově tedy povedený sequel, od čehož jsem si možná sliboval příliš mnoho, ale kvalitativně je to pořád pecka PS : Při filmu mě napadlo přirovnání s Bony a klid, akorát ta dvojka není taková sračka jako se nám povedlo před pár lety naservírovat...7/10 (15.02.2017)

Zmínil to tu snad každý, protože to nezmínit jednoduše nejde: Je to pořádná dávka drogové nostalgie. Nic méně, ale ani nic více. Nenajdeme zde tak ikonické scény, ale ani hlušší místo. Spousta drobných flashbackových vzpomínek, jak obrazových tak hudebních, moře narážek a návazností svého předchůdce a až násilná snaha, aby to od něj nikterak moc neodbočilo a nezklamalo. Ústřední čtveřice má stále tunu charismatu na rozdávání a i když hlášky a absurdní situace nemají takový grády, stále to má úroveň. Musím uznat, že začátek byl naprostý top a kdyby ty legrácky vydržely aspoň v trochu konstantním tempu až do konce, užil bych si film víc. Poměrně vážný a ne moc úderný konec drobet nadšení tlumí a tak se T2 stává takový fajn doplněk, který neurazí ale ani zvlášť nevytrhne. (26.02.2017)