T2 Trainspotting

Irvine Welsh se v mládí pohyboval v opravdu zvláštní společnosti londýnských slumů mezi feťáky, kriminálníky a obecně lidmi ze dna společnosti. Osvojil si jejich jazyk a dokázal se jim přiblížit tak, že z toho vytěžil materiál na první prózy. Pro svou sugestivní expresivnost a autenticitu byly považovány za literární senzaci. Welsh zbohatl a začal žít životem úspěšného příslušníka střední třídy. Chtěl dát tvořit, jenže trh od něj čekal další příběhy ze života britské lůzy - a v tom byl kámen úrazu. Mentálně se téhle vrstvě vzdálil, zapomněl slang a návrat do těchtýž vod byl pro něj prakticky nemožný. O to samé se vlastně pokouší Danny Boyle v T2. Tvrdím, že diváci, kteří původní Trainspotting považovali za zjevení a div ne za generační manifest, si ten snímek skvěle užijí - pro ně to konec konců Boyle točil. Se mnou ale uhrál jenom plichtu. Vytýkám snímku dvě věci, které ho sice neničí, ale výrazně oslabují - sentiment a nostalgii. Není to ten druh nostalgie, který ze Sněženek a machrů po 25 letech udělal nekoukatelnou kravinu, už proto ne, že Boyle hraje úplně jinou ligu než Viktor Tauš. Přesto mě zklamalo, jak moc se režisér pokouší původní koncept napodobit. Scény sice mechanicky nekopíruje, zároveň ale točí tak, abyste si co nejčastěji u jednotlivých výjevů vytvářeli asociace se záběry z původního Trainspottingu. Stejní lidé, stejné prostředí, stejné problémy a podobné fórky. Opakovaně dokonce používá záběrů z původního snímku. Chtěl jsem sice, aby Boyle na svůj kousek navázal, ale jeho duchem a stylem, nikoliv doslovně. Tvrdím, že dvojka Trainspottingu už vlastně vznikla, protože Sviňák režiséra Jona S. Bairda se minimálně v první půli stylově Trainspottingu přiblížil tak, jak jen to nejvíc jde. Mimochodem, právě Sviňák je důvodem, proč T2 nadělím nakonec pouhé 3 hvězdičky, byť velmi silné. Sviňáka jsem totiž odbyl jen 4 hvězdičkami, ačkoliv na mě jako celek působil líp než T2 - a ten rozdíl musím nějak vyjádřit. T1 byla divoká jízda na hrotu feťákovy jehly, z T2 mi v paměti utkví jen jednotlivosti. Vypíchnout se dá nabušený pětihvězdičkový soundtrack, pár komediálně laděných scén, ale jako celek žádná sláva. S tím se pojí druhá výtka. T1 byla filmařsky geniální, když na nahuštěném prostoru 90 minut dokázala ideálně skloubit zábavu s realistickou sondou do života feťáků, prostou jakéhokoli moralizování a sentimentu. Ukazovala spoustu ošklivého a krutého, ale nedojímala. Ve chvíli, kdy jste chtěji zjihnout, ukázala vám vztyčený prostředníček a vrazila vám ho - nechtějte vědět kam, je to zkrátka bolestivé. T1 je prosta jakékoliv katarze. Když se Renton rozhodne s heroinem seknout, nehledejte v tom nic pozitivního. Jeho rozjívený výraz říká, tak teď vám teprve ukážu. Ať si Boyle myslí, co chce, syrovosti jedničky se ani nepřiblížil. Ukázkově brutální sociopat Begbie synovi, který ho zklamal, smířlivě podá ruku a přeje mu, aby byl lepší než táta a děda. Begbie z T1 by mu v téže situaci vyrazil pár zubů. Všechno nějak vyměklo. Kamarádství partičky hajzlíků z T1 fungovalo jen do momentu, kdy je třeba šlohnout kámošovi jeho dávku nebo ho potopit, když to bude situace vyžadovat. Dvojka je prostá cynického sarkasmu, provokativní nekorektnosti a punkového šklebu. Zůstal černý humor, ne moc odlišný od toho, na co jsme zvyklí v běžných krimikomediích. Kriminální zápletka je celkem jalová a hlavní ženská postava není zajímavá ani herecky, ani z hlediska scénáře. Kelly MacDonald kdysi ukázala na mnohem menším prostoru nesrovnatelně větší charisma a v T2 zůstala trestuhodně nevyužitá. V hloubi duše jsem doufal, že T2 bude stejně špinavá a kontroverzní jako jednička, ale částečné zklamání nic nemění na faktu, že T2 je pořád slušný a přiměřeně zábavný kousek, který na mě párkrát sympaticky mrkne a připomene mi tu energii, co jsem zbožňoval na kultovce z 90. let. Lístku za T2 není škoda litovat. Celkový dojem: 65 %. (19.02.2017) (méně) (více)