Popelka

Disneyovská infantilita a roztomilost v maximální možné dávce: zvířátka, písničky, komické postavičky (nejlépe všechno najednou); příběh redukovaný na základní osnovu (vždyť třeba prvních 20 minut se jenom honí myšky s kocourem). Stejně mne to ale bavilo a hlavně, já tu dokonalou klasickou ruční animaci prostě miluju. (17.04.2013)

Možná je to tím, že jsem tuhle disneyovskou klasiku viděl až po tom, co jsem si už zamiloval hranou verzi z r. 2015, ale bohužel mě neoslovila tak, jak jsem si původně myslel. Překvapilo mě např., že postava prince je v ději téměř podružná a jeho význam je zcela marginální, děj místy uhání doslova mílovými kroky (např. skleněný střevíček si Popelka nazuje až 73. minutě, aby film vzápětí skončil - o osudu sester a macechy již pak není řečeno nic), aby se jindy pro změnu takřka zastavil kvůli - po mém soudu - poněkud otravným hudebním číslům (z nichž je podle mě nejvíc znát, v jaké době ten film vzniknul), infantilní dabing zvířátek mi přišel doslova hrozný, a celkově mi ten film přišel až protivně rodinný (či spíše příliš úzce zaměřený jen na dětské publikum) a americky optimistický. Přesto se filmu nedá upřít, že mě v některých ohledech dokázal okouzlit - animace je velmi hezká a některé záběry jsou vizuálně přímo úchvatné (příchod Popelky do zámku, detail na zlé oči macechy / kocoura...), a nejpozději od proměny Popelky před královským bálem už mě to hodně chytlo - možná i proto, že - ač to může u animovaného filmu znít zvláštně - mi ta kreslená Popelka přišla hodně sexy (nejvíc asi ve scéně, v níž z ní její nevlastní sestry strhají šaty), a zvláště její hlas nemá chybu - občas jsem měl až pocit, jako by ji nenamluvila Ilene Woods, ale Marilyn Monroe. Mám i takový matný pocit, že se mi Disneyho Popelka líbila již v dětství, kdy se objevovala na nejrůznějších školních batozích, penálech, apod. Marná sláva, kreslená postavička ale na skutečnou Lily James prostě nemá. (21.01.2020)

Tak a konečně, konečně tu máme normální film. Tenhle film v podstatě zachránil studio před krachem, protože Disney neměl žádný pořádný hit, což je celkem zvláštní když vyšli filmy jako Fantazie, Pinocchio nebo Bambi. Každopádně kdyby tenhle film nebyl úspěšný tak by celé studio zkrachovalo. Naštěstí film úspěšný byl úspěšný. Animace je opět výborná. K animaci se toho moc říct nedá. To hlavní jsou postavy a příběh. Postavy jsou naprosto geniálně zpracované a napsané. No a příběh. Myslím si že příběh Popelky všichni známe. Ještě jeden plus musím zmínit a to jsou emoce. Emoce v tomto filmu naprosto výborně fungují, místy mi bylo Popelky opravdu líto, a emoce zde fungují lépe než třeba v Bambim. Film je naprosto dokonalý, nemá žádnou vadu a já mu dávám známku 100% (5 hvězd z 5). (01.04.2017)

Popelka je napříč filmem asi nejskloňovanější princeznou, vtaženou již i do moderních podob či skrytých významů v romantických komediích. Ta, která ale samosebou navždy zůstane tou nejvěrnější své legendární předloze, je ta nejjednodušší a díky tomu nejkrásnější. Pár let nazpátek by mě hrozivě odrazovala znalost faktu, že jsou všechny ty původní animáky staré jako žánr sám, dneska ale můžu tvůrce jedině obdivovat za to, jak si s kreslenými filmy dokázali vyhrát již v době, kdy to bylo téměř nemožné. (24.03.2018)

Kreslíř, inovátor, režisér a zejména producent Walt Disney už stál v čele animačního studia v Burbanku, když vznikaly postavičky jako pes Pluto, myšák Mickey, kačer Donald, kolouch Bambi nebo slůně Dumbo. V roce 1950 v jeho studiu vznikl i barvami hýřící známý příběh o Popelce. Má šanci oslovit také dnes, i když někteří diváci na nejznámější tuzemskou verzi „s oříšky“ prostě nedají dopustit. Pohádka doplněná o líbivé melodie a hudební čísla disneyovsky roztomilých zvířátek je typickým produktem továrny na kreslené sny. Jen, co se otevře barevnými kresbami prozářená kniha, vypravěč spustí nestárnoucí příběh, kterak krásná dívka musí odolávat trpkému údělu služky ve svém vlastním domě. Nakonec ji ke štěstí nepomůžou ani holoubci natož kouzelné tři oříšky, za vším totiž stojí čarovný proutek kouzelné kmotry. Princ na rozdíl naší nadčasové verze od Václava Vorlíčka nedostane prakticky žádný prostor, jeho minuty na scéně mu berou Popelčiny myší kamarádi, kteří se až na příliš velké stopáži snaží o komické vsuvky či přelstění kocoura Lucifera. Milý humor v tradičně naivním hávu padesátých let tak přebíjí momenty, které dětský divák nemusí tak úplně skousnout – třeba když jsou z Popelky bez servítků strhávané části šatů. (27.01.2013)