Škoda lásky

Nevím proč, ale přijdou mi ty jednotlivé díly nejen bez invence, ale všechny natočené na jedno brdo. Jako kdyby je natáčel jeden režisér podle jednoho scénáře. Všechno jsou tak strašně „uvěřitelné“ příběhy, že se cítím jak na jiné planetě a potřeboval bych překladový slovník pro obyčejné lidi. - EDIT: Dlouho jsem neviděl díl s Karlem Gottem. Za něj bych šel s hodnocením na jednu hvězdu, ale to by nebylo spravedlivé vůči ostatním dílům. Díl s Gottem je strašný - když babičku napadlo hned pět možných, zajímavějších a zábavnějších řešení, asi je něco špatně. Samotné rozuzlení je pitomoučké. Nelogičnosti na hraně uvěřitelnosti (tak vám každou neděli někdo leze na zahradu, a vy nezavoláte policajty? Nedáte k bráně bodyguarda? A ta sestra si v ty neděle ráno nemohla sestru rovnou ohlídat? Atd.) (26.01.2014)

Kdyby to viděl Jaroslav Hašek, tak by se ne zrovna obracel v hrobě, ale asi by se dost divil. V první povídce má pochvala patří Karlu Šípovi, jako neherec hrál dobře, i Karlu Gottovi za odvahu, ten se předvedl v trenkách, ale jako neherec se snažil tak, že to bylo místy až děsivé. Chybí tomu trocha víc humoru a nějaké napětí, akce a tak, je to takové rozevláté a obsahově by to dalo tak na 10 minut. (30.12.2013)

Bude se to hodnotit asi podobně složitě jako třeba Nevinné hry, jednotlivé díly můžou být kvalitativně naprosto odlišné. Viděl jsem díl s Karlem Gottem a vlezlou fanynkou a co mě zde dá se říct až šokovalo, byl výkon Gotta, který byl snad jedinou snesitelnou postavou v tomto vyumělkovaným příběhu. 30% (05.06.2015)

Díly Idyla na konci léta a Polibek pro vítěze (předloha Eduard Petiška, scénář a režie Jan Pachl): výborná kamera Marka Jandy, hlavně co do barevnosti a atmosféry sázavské krajiny. Ty barvy! Oproti Cirkusu Bukowsky tentokrát teplé. Hnědá, nazlátlá, žlutozelená. Slunce a konec léta. Jako kluk jsem tam ve Zlenicích trávíval prázdniny, a ano, taková je opravdu Sázava. (01.03.2015)

Možná tvrdý, dát odpad, ale je to i ukázka toho, na co zdechává český film. Tady je to vidět přímo excelentně (viděl jsem povídky dne 12.1.) - pointa první povídky nulová, napodobování Hoří má panenko bylo až trapné, ale hlavně - co tím chtěla autorka proboha říct? Co má společného úlet ve stylu pornofilmu s tím, že manželka má "čistě" náhodou bílé tričko a čistě náhodou ji začne tíct mlíko, když se provinile tvářící manžílek objeví doma? Viewega nemá snad ani cenu komentovat - povídka Maruška z jedné z Viewegových knih měla kdysi představovat základ Nestydy (nestalo se tak - na celovečerní film to téma není) a tak to uplacíroval aspoň tady. Aby z Viewegových literárních pokusů byly koukatelné filmy nebo jen povídky, musel by jejich autor přestat točit furt dokola dvě tři témata, kde je jakž takž v obraze (spisovatel - ovšem tak maximálně řemeslník na úrovni autorů těch paperbackových detektivních povídek, rozvody a vztahy s mladšími ženami). Tady ukazuje, jak nic neví, fantazie moc nemá, lidí (co nejrůznorodějších) asi taky moc nepotkal, v životě nic extrovního taky nezažil nebo neudělal - co to tedy může být za spisovatele a jaký asi může zplodit scénář na základě vlastního dost ubohého tématu? Ale ČT platí dobře a tyto ikony české literatury a filmu přece potřebují z "něčeho" žít....... (13.01.2014)