Osmy

Trefa do černého! Chytře vystavěný příběh, který má nějaký "message", fungující drama, chytré a vtipné dialogy a výborné herecké výkony - obzvlášť se mi líbili Ivan Trojan, který z Richarda udělal zajímavou a vícerozměrnou postavu, a Zuzana Stivínová coby jejich manželka. Jejich vztah je jedním z nějlépe podaných v moderních českých filmech. Ale hvězdou je tu režisér Jiří Strach. Je prostě skvělý jak ve vedení herců, ve vedení příběhu, tak ve vizuální stránce. Jeho režie je sebevědomá a precizní a já nechápu, proč jeho filmy nevidíme častěji v kinech! (20.10.2015)

Nezvyknem hodnotiť, ani sa odvolávať na komentáre kolegov, ale v tomto prípade spravím výnimku. Komentár Radka99 vyjadruje presne to, čo by som ja inými slovami vyjadriť nedokázal. Takže sa pod tento komentár podpisujem, aj keď nie som na mol, nikto mi nestrká podpisový arch pod nos a zajtra nebudú moje meno hlásiť v nejakom rozhlase zatiaľ nevlastnenom zbohatlíkmi. (18.12.2014)

Ivan Tojan coby hrdina další české omluvy normalizační absolutní životní pasivity. Největší chyba v tomhle světě je podle Epsteina se Strachem narušit normalizační idylku. Celý film se naznačuje, že hrdina projde změnou od zbabělce k hrdinovi, ona nalezená odvaha se nakonec prokáže tím, že aby zachoval status quo, troufne si odevzdat STBákům nalezenou zbraň. Smutné. 1 a 1/2 (12.12.2014)

Nejvíc nás bolí strach, stejně jako nás v ČR nejvíc baví Strach... jako divák jsem si dokonale užíval absurditu vykreslených vztahů, zvláště heroický boj dostat do bytu instalatéra skrz kouzelně nemožného Oldu Navrátila. Jako divák jsem se také dostal do osidel hříček tvůrců, vždy, když jsem si řekl, že horší už to být nemůže, tak bylo. Být v kůži kouzelně nemožného Trojana, těžko se budu rozhodovat, kvůli jaké patálii hodit mašli. A tak jsem se nechal volným pádem unášet sérií těch nejdepkovatějších situací, jež mi nahánějí hrůzu a s kardiostimulátorem v levici chápu se po flašce whisky. Gurmánsky jsem usrkával kapičky z poháru hořkosti, který musel Trojan vypít. A trochu škodolibě se bavil a zároveň hodně trpěl s ním. Až se zase budu procházet po Zábrdovicích, kde to smrdí i dnes, vzpomenu si, že může být hůř. A Zuzka Kajnarová je kočka. Zábavné, s nadhledem, s poselstvím (jízda v multikáře je ale vážně utrpení, ačkoli se šikne i o víkendu, to joo). (07.01.2015)

Dovolím si parafrázovat jednoho, zde docela aktivního, spisovatele. Kterého mám rád, byť má občas své dny natažené do dvou třetin měsíce... Napsat hanlivý komentář je řádově snazší, než v něm chválit. Pustit si hubu na špacír, fuckovat a peachovat, promočit každou nit, to s sebou nese i trošku té zábavy, co pomáhá překonat zklamání z filmu. U slovního vyjádření pocitů ohledně Osem se zanudím, nedá se svítit. Vynikající.... vše. Casting (to abych vyzdvihl i Talclíci a Stivínci), kamera, hudební podkres, Trojan, Silbersteinovo příběh, Trojan, samozřejmě neustrašená režie, Trojan a Trojan. Neubránil jsem se srovnání s dnes již kultovními a podstatně rozmáchlejšími Hřebejkovými projekty, čímž mám na mysli především Pelpendo. Tam, kde tlupa Hřebejk, Šabach, Jarchovský karikuje reálsoc až k jakési nesnesitelné lehkosti, Osmy nezklamávají. Jsou podstatně civilnější, díky čemuž i uvěřitelnější. Trojan a Strach. Podpořeni Goldsteinem. Ty bych s čistým svědomím vysílal do všelijakých soubojů o medvědy, palmy nebo osraly. Snad jsem ještě rozněžněn z právě proběhnuvších svátků Obžerství a nepokoje, ale konečně mohu napsat, že Jiřímu odpouštím jeho příležitost hráti si se Zubejdou, kterou já nikdy nedostal! (03.01.2016)