Díra u Hanušovic

Jsem tak trochu na rozpacích, jak ohodnotit tuhle Díru. Už jsem viděla mnohé, vcelku mi nevadí pomalu plynoucí děj, ale tady jsem koukala celých 102 minut, během kterých bych postavila barák, kdyby mi někdo dal cihlu za každou vlaštovku, která tam prolétla, a během kterých se absolutně nic nestalo. Jisté momenty se mi líbily, ale to byly tak prchavé okamžiky, že mi je můj Alzheimer nevykradl jen z náhlého záchvěvu solidarity... zřejmě ke Krobotovi. (16.12.2014)

Zase jsem o něco "pyšnější" na to, že jsem čech a jsem součástí národa, který tvoří i lidé podobný postávám v tomto filmu. Já jsem film rozhodně nevnímal jako komedii u který bych se měl hihňat, nevnímal jsem ho ani jako nějakou tragedii, bral jsem ho jako ukázku života určitého typu lidí, kterému posloužila k filmovému vyprávění nějaká prdel u Hanušovic, ale globálně podobný lidi žijou i v Praze a všude jinde. Je to docela smutnej pohled na prázdnost životů, žádná radost, žádný emoce, prostě jen existence. Herecky je ďuzna zahraná skvěle. Největší prostor dostává ve filmu Tatiana, která mě přesvědčila, že s přirozenosti hereckýho projevu nemá nejmenší problém. Mirek Krobot si pro svůj debut nevybral úplně jednoduchej náměť, protože natočit nadžánrovou lidskou existenci českých človíčků je jak jít hlavou proti zdi. Vadil mně až příliš velký důraz na ospalou atmosféru, např záběr na krajinu trval až přílši dlouho a několikrát se ten samej záběr opakoval, ale to je asi jediná zásadnější vyčítka kterou k filmu mám. (10.08.2014)

Prolezl jsem nejednu díru, která se nacházela v okolí nějaké střediskové díry a v podstatě ve všech mi bylo příjemněji než v té u Hanušovic. V té se totiž pořádá mistrovství v čumění doblba a světový šampion v této disciplíně Miroslav Krobot to, bohužel, pouze režíroval. Žádný z jeho svěřenců se však ani zdaleka nedostal na dostřel jeho dokonalosti a to je smutné. A taky je to hodně nudné, tedy alespoň pro mne, který v celém snímku nenašel jedinou postavu, kterou by miloval, nenáviděl nebo s ní alespoň chtěl škrábat brambory. (07.09.2015)

Jak tvrdí sám Krobot, je tento až mystický kus zasazen do podhůří Jeseníků, dramatického a fotogenického to prostředí, protože diváka tuze láká a Krobota to zřejmě lákalo taky. Bohužel musím konstatovat, že vzletné vyprávění ve stylu Bohouše Hrabala nepřichází a Krobot si obrazně sere do vlastního hnízda. Nejenže poslouchat nucený dialekt, který cedí pražští herci přes pysky, je jak házení skla do popelnice, ale příběh má co do smysluplnosti a zábavnosti asi tolik, jako mistrovství v žehlení kapesníků na přesnost. Nedá vám to naprosto nic. Jen nicneříkající vzorek bezcenného života neznámých nesympatických lidí z nějaké prdele, která by mohla být prakticky kdekoliv, nejen na Jesenicku. A tak z původně zamýšleného regionálního dramatu vzniká jen tupá komedie o buranech z vesnice. 30% (08.11.2021)

Loňský festivalový rok mi v české vlně přinesl překvapení v podobě Revivalu a letošní ročník má zase Hanušovice. V rámci moderního českého filmu (v mém případě neskrytě značně bojkotovaného), se jedná prostě už o jistý "standart". Ve festivalové atmosféře bylo nutkání hodit hodnocení výše, těch 60% je ale pro tuhle jednoduchou (typicky českou) a hořkou komedii akorát. Babčáková a filmový statik RULEZ. [49. MFF Karlovy Vary] (09.07.2014)