Díra u Hanušovic

Fanoušky Dejvického divadla tahle parta kolem Miroslava Krobota nemůže zklamat. Já jsem sice po prvních patnácti minutách zapochyboval, ale pak se moje pochyby naprosto rozptýlily a náramně jsem se bavil. Humor je hodně postaven na vulgarismech, ale v tom je čeština právě krásná, že když se umí vhodně použít, tak mají rovnocenné postavení jako jiná spisovná slova. Herecky to dle mého soudu nejvíc sedělo Simoně Babčákové a Jaroslavu Pleslovi. Jediný, kdo chyběl, byl vlastně asi Neužil. (04.09.2014)

Poslední dobou u nás vzniká hodně komedií, nebo komediálních dramat jako v tomto případě, které se odehrávají kdesi na venkově. Samo prostředí, kde se toho moc neděje a když už - tak to stojí za to - je v takové oblibě režisérů až mně to začíná nudit. První z těchto filmů byly zajímavé, ale už je toho moc. A tak jsou nám donekonečna předkládány vesničky s nejroztodivnějšími názvy, kde každý obyvatel je co kus to originál a kde se leckdy žije svérázněji, ale volnějším tempem než ve městě..... Divákovi z města se tohle líbí, protože tyhle sondy do životů vesnických lidiček jsou svým způsobem velmi zajímavé, dobrodružné a pro měšťáka směšné. Vesnický lid zase mívá ve filmech toho svého pražáka s chalupou, který je naopak směšný jim s jeho potřebami a vnímáním toho, co je podstatné z jeho pohledu. Ti z venkova leckdy v počínání některých hrdinů poznávají své sousedy, což se jim také líbí... Baví se tedy většinou všichni a nikoho to neuráží díky čemuž jsou tyto filmy oblíbené a hojně točené... A tak tu máme všechny ty Vesničky střediskové, Slunce, sena.., Mistry, Babovřesky atd... Jistě, někdo mně může napadnout, že srovnávat Mistry s Babovřeskama je zvěrstvo. Ano je, ale ten vesnický základ tam prostě je. Krobot umí. Umí vést herce na prknech i z režisérského křesílka. A jdou mu zejména právě podobné příběhy jako byl tento. Příběhy odehrávající se na malém prostoru, s minimem hrdinů u nichž dokonale rozvine jejich vzájemně se prolínající světy. Už to předvedl u filmu Dům a povedlo se mu to. Ale co dál? Je to prostě pořád stejné a je jedno jestli Anču nahradí Maruna a Otíka Olin... A ten hantec, který místy herci zapomínali užívat to neměl šanci okořenit tak dobře, aby to bylo vtipné. Jako komedii bych to nebral. Je to taková smutná a zamyšlená sonda o fiktivní díře u Hanušovic. Divák však tuší, že film věrně a pěknou kamerou zachytil reálie některých částí našeho venkova a že na tom není nic komediálního. Jde z toho hrůza. Tři křížky. * * * (12.12.2014)

Takový částečně o ničem. Autoři se tu snaží dělat humor z toho, že si berou různé situace z venkova a sází jednu za druhou. Takže humor na účet té naší malosti. Je plesnivý chleba? Tak si z něho tu plíseň seškrab. Nebo kdo se sprchuje v poledne (plýtvání vodou)? Atd. Sice je to trošku přehnaný, ale jako proč ne. Doplnit to s nějakým příběhem, který by měl nějakou pořádnější zápletku a vyvrcholení, tak bych hodnotil lépe. Ale tohle tu chybělo. Šlo spíš jen o takový monotónní dějový popis. Párkrát jsem se zasmál, ale do paměti se mi to nevyryje. (15.01.2015)

Vezmu papír...a tužku...napíšu Bod 1. To bude začátek! Pak napíšu Bod 2. To bude konec! Mezi to napíšu nějaké ty kecy, co jsem slyšel na rautech s debily z reklamek o tom, jak žili, než přilezli dělat byznys do Prahy, a jak dodnes žijí jejich rodiny, spolužáci, prostě ostatní, co neměli tu sílu utýct z těch prdelí v horách. Parádní film z toho bude...když seženu prachy (25.12.2014)

Když jste v pekle a nevíte, že jste v něm, bere se to jako peklo? A když to víte a přesto zůstáváte, ocení to někdo..? Krobotův venkovský realismus by byl ještě realističtější, kdyby vsadil na méně profláknuté tváře a v nepříliš hovorném snímku více dbal na autentičnost dialektu. Spolu s Krásnem a Kladivem na čarodějnice tvoří Díra u Hanušovic nádherný triptych o krásách šumperského kraje.. (04.04.2016)