The Frame

Celá teoretická fyzika se může jít bodnout, protože láááska nejenže přenáší hory, ale dokáže spojit i dva paralelní vesmíry... Trochu jsem se obával nějaké artově experimentální šílenosti pro menšinového diváka (respektive pro ještě menšinovějšího než jsem já) a dostal jsem prvotřídní surrealistickou scifárnu, jsem nadšen. První půle není nikterak složitá na chápání. Prolínání se dvou alternativních světů. Televizní seriály v prvním světě jsou realitou v tom druhém a naopak. Komunikace mezi oběma světy/realitami je možná jen skrze televizní obrazovku, symbolickou červí díru. Až potud skvělé. A v druhé půli ještě navíc k mé velké radosti děj trochu zlynchovatí, mazutovitá černá substance mi příjemně připomene tajemný černý olej z X-Files, některé záběry mi zase dají vzpomenout na Matrix nebo Inception, a to vše je okořeněno příjemnou hudbou, špetkou snesitelné romantiky, nebo nasraností na Pána Sudby... A ještě bonus navíc - v jedné ze dvou hlavních rolí účinkuje jedna moc sympatická a okatá chica... nebo snad Hebrejka?(Mualem) Každopádně výsledkem je bravurní pětihvězdový film a můj doposud nejpřekvapivější a nejsilnější filmový zážitek letošního roku! (03.03.2015)

Po Inkovi se jedná o další (a na můj vkus poměrně slušný) nevšední film, který pravděpodobně nebude stravitelný pro každého. Kdo zná Winansovu práci, toho nepřekvapí, že si film zahrává s alternativní realitou a propašovává do našeho všedního světa věci, které obyčejní lidé nejsou schopni vnímat nebo vidět. Zkrátka tohle je typ filmu, který lze šmahem odsoudit stejně tak jako vychválit. Film by mohl být kratší a nemusel by obsahovat některé relativně nedůležité obrazy, na druhou stranu v celkovém vyznění se mi líbil. Jedná se mimo jiné o jeden z mála případů, kdy režisér složil pro film vlastní hudbu, která je mezi soundtrackovými fajnšmekry poptávaná. Winans má svůj specifický hudební styl, který se dokonale hodí právě na tuto realitu alternativní fikce. Pokud se někomu tento film nelíbil, doporučuji shlédnout výše zmiňovaný Ink, který je přece jen stravitelnější než Frame. Mimochodem, k oběma filmům jsem se dostal původně kvůli hudbě a v obou případech jsem byl nadmíru spokojen. (19.01.2016)

Alex (David Carranza) krade náklady pro kartel a Samantha (Tiffany Mualem) pracuje jako záchranářka. Tito dva cizí lidé spolu jednoho dne začnou znenadání komunikovat prostřednictvím zařízení, které slouží k úplně jinému účelu... Ze začátku mi to celé přišlo jako ohromný nápad, ale v závěru to tam prostě nebylo. Hlavní hrdinové byli sympatičtí, ale film neplánuji v budoucnu zhlédnout podruhé. Možná to celé smysl dávalo a možná taky ne. (21.10.2017)

Inspirace nolanovskými motivy tu sice smrdí na sto honů, na druhou stranu zápletka je veskrze originální. Potěší neokoukaní herci, kteří tak nějak šablonovitě přesně splňují to, co je třeba. Žádné herecké ani jiné exhibice tu zkrátka nečekejte, Jamin Winans si prostě „jede to svoje“ a mám neodvratný pocit, že je ve své bublině spokojený a je zcela očištěn od jakýchkoliv vnějších hodnocení. Jestli k nějakému filmu dobře padnou přívlastky autorský a osobitý, bude to právě The Frame. Co sráží výsledný (jakkoliv pořád hodně dobrý) dojem, jsou evidentně těžce podfinancované triky. Nacpat do toho třeba o 50 mega víc, kdoví, jak by to dopadlo. (10.04.2020)

Preventívne za štyri. Pri sledovaní najnovšieho mindfuckingu známeho mindfuckera Jamina Winansa som si spomenul na výrok scenáristu Lost, že po skončení seriálu mu neustále chodia vyhrážky na zavraždenie. The frame je parádnou paródiou na obsesiu televíznymi seriálmi. Ono Lindelofa nechcú zabiť preto, lebo všetko nevysvetlil, ale preto, že ultrafans seriálu už nemajú prečo žiť. Lenže tento satirický pohľad na vec je skôr jednou z menej dôležitých interpretácií, po jednoduchej a veľmi chytrej väčšine deja prichádza narad to, čoho som sa tak trochu obával. Niečo, čo možno má zmysel, alebo žiaden extra úžasný presah nemá. Winans tu už evidentne machruje, predlžuje ako sa dá, ukazuje aj to, čo už ukázal a nevie, kedy skončiť. Pozorný divák však pozná scenáristické kľučky a záver mu dôjde po pol hodine filmu. Ale aj to bude asi súčasťou Winansovej hry a možno predvídateľný záver bude na filme to najsatiristickejšie. Že sa filmári púšťajú v postmodernej dobe do skúmania paralelných svetov, do premýšľania nad tým, že aj nami vytvorené svety môžu byť regulérnymi vesmírmi, je logickým dôsledkom všetkého okolo nás. Extrémne zaujímavý film, ktorý asi treba vidieť dvakrát, aby si človek nie že všetko spojil dokopy, ale skôr došiel na to, či v tom má jasno samotný režisér a scenárista. Nebyť náboženských vodítok, možno by som 90% zaokrúhlil hore. Podľa mňa sú totiž v takomto filme prebytočné. (22.01.2015)