Spolubydlící (S03E11)

Myslím, že ani severská dramata nevystihnou současnou podobu mezilidských vztahů jako tenhle díl. Dojímáme se (emotikonujeme) nad obrázky a videy ze sociálních sítí věcmi, které jsou pro nás nedůležité, netýkají se nás, ale musíme na ně mít (správný) názor, lajkujeme a blokujeme statusy, ale reálně jsme asi vyprahlí, ve skutečnosti se o sebe nezajímáme jako o lidi, nemáme skutečný domov ani soukromí, v osobní sféře nemáme nic, co nejsme připravení okamžitě vyměnit nebo přestěhovat. Tak jsem si zafilozofoval. Epizoda výborná, jen to zobrazuje výborné není, případ sám, poměry na pracovišti, Kozákova dcera, na níž se tedy život bez matky podepsal dost (škoda jiného obsazení). Ale ten závěr mě i docela dojal. (14.11.2022)

Z Majdy tedy vyrostla kolosální píča. Vypadá jak nějaká nechutná emancipovaná lesbická feministka. Byl jsem moc rád, že jsem ji v seriálu dosud neviděl. Neskutečně mě tady srala, naštěstí nedostala moc prostoru. Případ jako takový mě velmi bavil. Hlavně bylo zajímavé vyobrazení  a chování mládeže v podnájmu, kde dotyční neměli mnohdy ani tušení, s kým vlastně bydlí. To bych asi ani úplně nedával. Ani tu společnou koupelnu. Hezky zamotaná a poměrně zajímavá epizoda. A to nejenom, co se případu týče, ale zásadní trhliny zažívá i vyšetřovací tým. [75 %] (04.04.2023)

Další  celkem    spletitý  případ  a  Sršenˇ  je  stále  za  troubu .  Nechápu . Anděl  jede  po  svý  lajně  a  dostává  se  pomalu  do  médií  a  nějak   mu  začíná  všechno  lézt  na  palici . Mladí  v  bytě  se  navzájem  neznají  .  Jěště  ,  že  jsou  ty  Fejzbůůky a  další  kraviny  ,  tam  si  mohou  pokecat . Rozhovor  Kozáka  s  dcerou  o  návštěvě  jeího  pokoje ,   fakt  vydařené . A  konec  pěkný  .  Jako  šéf  , je  Kozák  člověk  na  svém  místě . To  teda  JOOOO .    Jen  ta  ředitelka  je  stááále  krááva .  Sorry .   Mít  takou  šéfku  je  fakticky  o  zdraví .  Tak  nějak  tuším  rozuzlení . Alesponˇ  si  to  myslím . (16.11.2022)

"Jsi ten nejlepší vedoucí, jakého znám." "Tady končím!" Jak to tak vypadá, nejhorším pachatelem je pečlivý srab. Starší kriminalisté příliš nerozumí mladým a jejich světu, ale v tomto ohledu podle mě autoři až moc tlačí na pilu. Na druhou stranu osobní život hlavních hrdinů zapadá do příběhů velmi citlivě. Jinak z vyšetřování a jeho výsledku opět mrazilo. Jak jednoduché je zabít, obzvlášť, když vlastně ani nechci... Trhliny ve starých přátelství jsou stále větší. (14.11.2022)

Musím se přiznat, že moc nechápu stylizaci sdíleného apartmánu – s něčím takovým se v reálném životě ani na pražských náplavkách fakt nesetkáte. „Berlínský model“ je v českých poměrech docela nákladný, lakování zárubní tón v tónu a výmalbu válečkem proto zrovna ve studentských (tím spíš že pronajímaných) bytech opravdu nenajdete, natož aby takovou rafinovanou výzdobu doplňovaly britské designové polštářky. V bytě, kde má mít ke všemu (a tedy nelze nepředpokládat, že i k designu) osazenstvo totálně lhostejný vztah, to působí nepatřičně. Co ovšem sedí, je paradoxně malá a šíleně zasviněná kuchyně ;) Přesto tady úplně nerozumím tomu, proč tvůrci zaměnili Krč za vltavské nábřeží – běžný byt by do příběhu zapadal důvěryhodněji. Stejně jako ostatním se i mně líbila snaha poukázat na nešvary digitálního světa, pořád ale vnímám tyto výchovné linky v poslední sérii jako příliš křečovité. I když třeba ze stylu života Kozákovy dcery jde opravdu strach – a ten je přitom velmi věcným vyobrazením reálného prožívání nejednoho čerstvě dospělého… O to víc oceňuji vývoj vztahu mezi Kozákem a Pražákem, který je stejně realistický jako obě jejich postavy. Boj s vlastním egem Pražák zatím prohrává, uvidíme, kdo z toho nakonec získá nejvíc… (15.11.2022)