Případy 1. oddělení

Nečekaně dobré. Baví mě to, dává to smysl a je fajn, jak je každá postava opravdu jiná a jaký to má vliv na vyšetřování. Navíc vyšetřování nevypadají jako neuvěřitelný sled nejmodernější technologie, která udělá veškeré pátrání, která poskytne důležitá vodítka. Líbí se mi, jak přemýšlejí hlavou a nohama. (14.02.2016)

Velmi kvalitní seriál – jedna z nejlepších tuzemských kriminálek. Nejen co se samotných případů a vysoké úrovně zpracování týče, ale i skvělé herecké výkony a charakteristiky jednotlivých postav. Nejvíc jsem si oblíbil Bolka Polívku a jeho Plíška – nejméně potom Korejse – který byl pěkná svině – velmi dobře napsaná postava. Ostatní si ale taky nevedli vůbec špatně. Je velká škoda, že se tvůrci rozhodli nepokračovat, bude mi to skutečně chybět. No nic, budu se muset porozhlédnout zase po něčem jiném. Nadprůměrná záležitost!!! (25.11.2019)

„No hele, jedno je jasný, sama si to neudělala.“ – „Nekecej, tos mě teda překvapil.“ Případy 1. oddělení to mají těžké. V dnešní době, kdy vzniká právě v žánru krimi seriálu prakticky neustále jedna zahraniční pecka za druhou, je těžké tuzemskému divákovi představit něco, co by v tomto silně konkurenčním prostředí se ctí obstálo. Ale tvůrci Případů naštěstí pochopili, že nemohou publikum oslnit stejnými trendovými způsoby a vydali se jinou cestou. Tým 1. oddělení není plný bezchybných, geniálních hochů, co používají ty nejmodernější technologie. Jsou to obyčejní chlapi ze staré školy, kteří chybují, sem tam něco přehlédnou, občas si dají dohromady některé souvislosti špatně nebo až později, své hraje i faktor náhody, nicméně tenhle civilní přístup je mi hodně po chuti (výborná ilustrační scéna je třeba v díle, kde mladý stážista po chuti zkouší poznat, co je rozsypaného na podlaze a dostane sprďáka: „Tak co blbneš?! Moc koukáš na detektivky.“). Co se týče hereckého obsazení, je maximálně sympatické (největším oblíbencem je pro mě prozatím Polívkův moudrý, staromilský a nesmírně vtipný Plíšek), dochází i na hodně cameoroliček (nejvýraznější z nich je opět z rodiny; Anna Polívková si svůj part očividně velmi užila). A jestliže jsem použil u postavy majora přívlastek „vtipný“, tak ten se dá vztáhnout na celý seriál (až mě to občas překvapuje, kolik humoru sem tvůrci vměstnali). S tím souvisí i narážky na českou mentalitu typu: „Copak pane Štromf? Už maj zajištěný stopy?“ – „Není co zajišťovat.“ – „Jak to?“ – „No než sme přijeli, tak bába uklidila. Se styděla, že má doma bordel.“ /či „Vedoucí výjezdu onemocněl, tak sem to vzal za něj.“ – „Jo tak.“ – „Dávaj hokej, nikomu se nechce.“. Potěší i odkaz na československou žánrovou legendu Hříšné lidé města pražského, jak přímo jedním dílem, tak hlavně titulní znělkou, kterou má Pražák jako vyzvánění na mobilu a slyšíme ji poměrně často. Samozřejmě seriál dokonalý není, za slabší se dá považovat herectví protagonistů ve vedlejších rolích (čím menší part, tím horší; a obecně záporáci), za poněkud úsměvné beru doznání některých zločinců po pouhém vyřvání ze strany vyšetřovatelů. Po první sérii každopádně nadšeně hodnotím silnými 4*. „Počkejte, pane kapitáne, co provedl? Že mu sem dneska ráno manželka donesla kufry, tak sem si myslela…“ – „Myslela ste si dobře.“ „Že…?“ – „Nechtěl doma mejt nádobí. Nashledanou!“ (01.07.2014)

Veskrze solidní (a neskrývaná) snaha o resuscitaci, resp. volné pokračování Malého pitavalu nachází oporu v přesvědčivém scénáři, jenž vychází ze skutečných zářezů pražské mordparty, a v neposlední řadě v obsazení nadprůměrnými herci. Polívka se zkušeně drží zpátky, Vetchý je taková klidná síla, Vladyka milej blbeček a Blažek zase impulzivní bijec, co se nesere. Leckterej fízl se v tom asi pozná. Atmosféra vcelku hapruje, nicméně zprostředkovaná iluze policejní rutiny funguje víc než dobře, stejně jako příležitostná akce prokládaná vtípky. Některé rádoby cool hlášky jsou hrozně na sílu, ale třeba ta znělka vykrádající moderního Cumberbatchova Sherlocka je maximálně roztomilá. Sečteno a podtrženo - slušné televizní řemeslo, které se nemá za co stydět. (11.04.2016)

Malý Pitaval po třiceti letech? Do puntíku. Reálné případy s reálnými lidmi, které jen, stejně jako doba, poněkud přitvrdily. Už žádné vyloupené sámošky, ale uřezané hlavy. Parta, která se stará o objasněnost je však dokonale přes kopírák. Máme tu přísného šéfa (který je tentokrát jen víc svině, jak odpovídá době), máme tu moudrého a zkušeného veterána. který nenosí pistoli, máme tu sukničkáře, rodinného týpka i benjamínka. Technicky je to samozřejmě dokonalejší, přece jen technika se za těch 30 let posunula, ale nějak tomu zatím chybí to "kouzlo osobnosti", které měla parta v Pitavalu. Herecké výkony kolísají od výtečných přes lehce křečovité přehrávání až po ochotnickou nejistotu. Nakonec, po dokoukání všech epizod, jsem celkem spokojen. Seriál našel pevnou půdu a bez většího zakolísání udržel laťku nad průměrem. (05.02.2014)