Případy 1. oddělení

Nevím oč by to to mělo být jiné než kriminálka Anděl... Tohle je zase další Malý pitaval .. žigulíky a volhy vystřídaly fabky a superby a místo nápisů VB na žlutobílejch autech tu máme nápisy pomáhat a chránit na stříbrnejch... Herecké výkony jsou slušné, ale zase nic převratného a nic co by tu už nebylo... To že jsou příběhy točeny podle skutečných vražd mne nechává chladným... Bohužel dnes každý druhý snímek je kořeněn nápisem ,, podle skutečné události..'' a tak už mám jistou imunitu. Co však nepříjemně bije do očí a i do uší jsou neherecké výkony policistů a kriminalistů kolem hlavní skuoinky vyšetřovatelů. Netuším jestli je to komparz nebo zda štáb požádal ministerstvo vnitra o zapůjčení několika zakuklenců a policistů. Každopádně jejich projevy při rozhovorech s herci - kriminalisty jsou opravdu lidové a tedy autenticitě to věru nepřidává... Sečteno podtrženo, další seroš o detektivech z mordparty... Od Vacátka kolikátý už? * * * (31.03.2014)

Tak jo, viděl jsem tři díly, u všech třech jsem pointy a zvraty odhadl asi tak 15 minut před kriminalisty a následně jsem byl nucený sledovat tu zvláštní provinční operetu, promiňte, velký pitaval z malého města plný krásného přehrávání, nesmyslné akce, která je totálně statická, ale hudba ji tlačí dopředu málem jako futuristický thriller. To rozkoukávání se do světa je zajímavé, ale scény typu rozhovor poldy a novinářky na studeném pustém parkovišti prostě pořád vypadají jako křečovitý derivát, kterému se divák zběhlý v estetice scandi-noir musí jenom lehce pousmát. Něco mi říká, že kdyby k údajně realistickým případům (občas o míře realismu silně pochybuju, resp. některé zkratky ve scénáři dost vraždí logiku dění) zkusili tvůrci zvolit syrovější přístup, nemuselo to zase působit až tak nejapně. Ale ten kontrast přiblblých peripetií a rádoby-osudového důrazu je na hlavu padlý. Ale chápu, že fenomén "pondělní detektivky na čété" a místní normalizační tradice "poldů s turkem, stařenou a rohlíkem" diktuje méně přísná kritéria. Po pár dalších rutinních dílech přihazuju hvězdu, dá se na to koukat jako na neurážlivou kulisu. Pro cukráře Enšpígla: když jsem naposledy mluvil s kamarádem detektivem, vyšteřoval skutečné případy, ne epizody seriálu. A když jsem posledně pustil telku, dávali tam epizody seriálu, ne skutečné případy. Mimochodem, Případy si dotyčný kriminalista velmi pochvaloval. Prý je to ze života. (14.01.2014)

Tento seriál detektivek polistopadového období obsahuje vše, co se téměř pravidlem míjí s kvalitou v podstatné části televizní tvorby nejen České televize. Týká se to mj. dobového vřazení, vzorného postižení vnitřních poměrů - nejen v rámci pražského městského kraje -, kvalitní režie, ale i hereckého obsazení, jemuž dominuje pětice Vetchý, Stach, Vladyka, Polívka, Blažek, ale také mimořádně zajímavá Petra Hřebíčková. Velmi dobrý je i výběr případů postihující škálu agend, jimiž se pražští kriminalisté z mordparty obírají. Vcelku se jedná o mimořádně příjemné překvapení. (18.04.2022)

--- PRVNÍ SÉRIE --- Nejsem zrovna příznivce kriminálních seriálů a už vůbec seriálů českých, ale Případy 1. oddělení jasně ukazují, že lze i v našich končinách natočit poutavý, kvalitně napsaný, napínavý a co víc, dobře zahraný seriál. Žádné akční přestřelky, nereálné sherlockovské dedukce a konspirace na každém rohu, ale příjemně civilní a dle mého skromného neprofesionálního názoru dost realisticky a syrově natočená kriminálka, čemuž dopomáhá výborná dokumentární kamera, jejíž časté zoomování (nikoli přehnané) a záběry na detaily budují atmosféru. Samotné případy jsou poměrně rozmanité - nechybí sledovačky, ohledačky, neúnavné pátrání a lámání podezřelých a ani nějaké ty drobnější zásahy či povedená přestřelka. Postavy policistů tvoří rozmanitou skupinu - od veterána v oboru, až po cholerika, puntičkáře, outsidera či sukničkáře a líbí se mi přiměřená snaha je zasadit i do kontextu normálního života, díky čemuž vznikají humorné situace a celkové sepětí diváka s postavami. Postupně jsem si je oblíbil úplně všechny a i když bych rád viděl víc, těch 14 epizod je na udržení tak vysoko nasazené laťky nejspíš tak akorát. Druhá série je prý v plánu, ale tvůrci si toho jsou údajně vědomi a raději snižují počet epizod na polovic, než aby utrpěla kvalita. Tenhle přístup se mi líbí. Hodnocení série: 4/5 --- DRUHÁ SÉRIE --- První sérií vysoko nastavená laťka neklesá. Divák dostává další porci poměrně rozmanitých případů z nichž jeden se dokonce táhne i po několika epizodách. Vztahy na pracovišti se vyostřují, někdy možná až moc, a nezapomíná se na humor. Co mohu posoudit, tak realistické se to snaží být opravdu maximálně a to i za cenu, že oproti vyumělkovaným krimi ze zahraničí je to takové obyčejné. To je ale na tom právě to nejlepší. Nějaké drobnosti, jako podivné adresy v internetových prohlížečích či pochybná grafika "policejních databází" zůstávají, ale to už jsou vesměs jenom prkotiny. Ocenění si zaslouží především herecké výkony, které jsou rozhodně nadstandardní, obzvlášť co se týče vedlejších rolí v několika prvních dílech této série. Hodnocení série: 4/5 (13.11.2015)

(Viděny první dvě epizody.) Češi chtějí kriminálky. Pokusy ale selhávají. Kriminálka Anděl se snažila imitovat americkou řadu CSI. Výsledek byl směšný. Film Ve stínu zkoušel oživit noir, na to však byl příliš vyměklý. Cirkus Bukowsky imitoval drsnější školu severských krimi, ale chtěnému dojmu se leda přiblížil. Nyní přichází 1. oddělení s náměty inspirovanými realitou, zaštiťující se ze všeho nejvíc právě autenticitou a "čistotou žánru". Provedení se však na první pohled zdá velmi toporné, jako by si Česká televize „čistý žánr" představovala coby žánr zbavený jakéhokoliv ozvláštnění, kde vše přesně odpovídá nejklasičtějším vyprávěcím vzorcům tak, jak si je diváci pamatují ze svých desítky let vyhasnutých československých seriálů. Případy skutečně vypadají v mnoha ohledech jako ne zrovna modernizovaná verze Malého pitavala z velkého města, díla, jehož úkolem bylo primárně dělat reklamu na vyšetřovatele a ukazovat, jak jsou to všechno féroví a obyčejní chlapi z lidu a jak nakonec vše vyřeší bez ztráty aury hodných strejdů. Kdybyste se náhodou začetli do distribučních materiálů, dozvěděli byste se, jak skvělé je pražské oddělení vražd, jak vše vyšetří, jak prakticky nechybuje. Dojem jedné velké propagační kampaně se jen prohlubuje. Tohle (v žádném případě netvrdím, že jakkoliv politicky motivované) následování normalizačních a starších trendů, vyznačující se bezmeznou důvěrou ve státní složky, směřuje zcela proti standardům moderních amerických kriminálek, kde jsou sice vyšetřovatelé také většinou horliví klaďasové, ale jejich souboj s vlastní institucí bývá leckdy stejně vysilující jako pátrání po pachateli. Jen těžko můžu tvrdit, že dělat policistům a policii za každou cenu dobré jméno se nesluší, rozhodně to ale narušuje myšlenku krimi, tedy špinavého žánru reflektujícího drsný svět. A mě to nudí. (06.01.2014)