Případy 1. oddělení

První díl, ten rozjezdový, mě docela znechutil. Nešlo o špatné filmařské provedení, ale nevkusné vykreslení charakteru jednotlivých postav. Především zobrazení role Miroslava Vladyky (nebo že by Míra přehrával?). Stupidněji to filmařsky vyjádřit už snad ani nešlo. No, a že vyšetřovatel tyká přeochotnému svědkovi (tedy i potenciálnímu vrahovi) mi žaludek také nestrávil dost dobře. Pokud se to tak stává i ve skutečnosti, tak je to špatně. Vykání totiž udržuje jistý odstup, a ten by si především kriminálka měla vždy udržet. Nejsme přece na diskotéce, že pánové scénáristi Malindo či Mareši, případně skuteční vyšetřovatelé. Postupně jsem sledoval i další díly a mohu nyní snad už nějakou tu hvězdu přihodit. S postupem následujících dílů docházím k již nadprůměrnému hodnocení. Následné díly jakoby napravily v mých očích špatný dojem z toho úvodního. Musím ale přiznat, že Případy 1. oddělení u mě patří mezi pořady, které mě u TV každé pondělí usadí. V ostatních dnech týdne mě však ČT televize doslova od obrazovky vyhání ke knize. Nu, a po odvysílání Kobry a užovky či Případ pro exorcistu a následujících Modrých stínech musím vyzdvihnout Případy 1. oddělení až do nebe, protože nikdo z herců nehuhňá a zvuk je skvělý. (28.01.2014)

Klíďo to zopakuji po ostatních - reál přináší nejpitoresknější situace, tedy scénář ok. Linky jednotlivých person nijak zvlášť neruší, snesitelně dokreslují. Výborné obsazení (zde se z průměru vymknu - Vladyka a Hanuš hrají epesně to, co mají). Z pohodové trojky však seriál vyhouply výše dvě věci. Na českou tvorbu musíme být hodnější - a především to nečekaně sedí. Atmosféra, státní zástupci a jejich přístup, neodvolatelní i nepostižitelní soudci, mezi kterými je nejen řada lunetiků, ale i pěkných ,,pššššššt". Poptejte se vyšetřovatelů ve vašem okolí. Některým to půjde samo, viď, Zdendo? (06.09.2017)

Tak jo, viděl jsem tři díly, u všech třech jsem pointy a zvraty odhadl asi tak 15 minut před kriminalisty a následně jsem byl nucený sledovat tu zvláštní provinční operetu, promiňte, velký pitaval z malého města plný krásného přehrávání, nesmyslné akce, která je totálně statická, ale hudba ji tlačí dopředu málem jako futuristický thriller. To rozkoukávání se do světa je zajímavé, ale scény typu rozhovor poldy a novinářky na studeném pustém parkovišti prostě pořád vypadají jako křečovitý derivát, kterému se divák zběhlý v estetice scandi-noir musí jenom lehce pousmát. Něco mi říká, že kdyby k údajně realistickým případům (občas o míře realismu silně pochybuju, resp. některé zkratky ve scénáři dost vraždí logiku dění) zkusili tvůrci zvolit syrovější přístup, nemuselo to zase působit až tak nejapně. Ale ten kontrast přiblblých peripetií a rádoby-osudového důrazu je na hlavu padlý. Ale chápu, že fenomén "pondělní detektivky na čété" a místní normalizační tradice "poldů s turkem, stařenou a rohlíkem" diktuje méně přísná kritéria. Po pár dalších rutinních dílech přihazuju hvězdu, dá se na to koukat jako na neurážlivou kulisu. Pro cukráře Enšpígla: když jsem naposledy mluvil s kamarádem detektivem, vyšteřoval skutečné případy, ne epizody seriálu. A když jsem posledně pustil telku, dávali tam epizody seriálu, ne skutečné případy. Mimochodem, Případy si dotyčný kriminalista velmi pochvaloval. Prý je to ze života. (14.01.2014)

(Viděny první dvě epizody.) Češi chtějí kriminálky. Pokusy ale selhávají. Kriminálka Anděl se snažila imitovat americkou řadu CSI. Výsledek byl směšný. Film Ve stínu zkoušel oživit noir, na to však byl příliš vyměklý. Cirkus Bukowsky imitoval drsnější školu severských krimi, ale chtěnému dojmu se leda přiblížil. Nyní přichází 1. oddělení s náměty inspirovanými realitou, zaštiťující se ze všeho nejvíc právě autenticitou a "čistotou žánru". Provedení se však na první pohled zdá velmi toporné, jako by si Česká televize „čistý žánr" představovala coby žánr zbavený jakéhokoliv ozvláštnění, kde vše přesně odpovídá nejklasičtějším vyprávěcím vzorcům tak, jak si je diváci pamatují ze svých desítky let vyhasnutých československých seriálů. Případy skutečně vypadají v mnoha ohledech jako ne zrovna modernizovaná verze Malého pitavala z velkého města, díla, jehož úkolem bylo primárně dělat reklamu na vyšetřovatele a ukazovat, jak jsou to všechno féroví a obyčejní chlapi z lidu a jak nakonec vše vyřeší bez ztráty aury hodných strejdů. Kdybyste se náhodou začetli do distribučních materiálů, dozvěděli byste se, jak skvělé je pražské oddělení vražd, jak vše vyšetří, jak prakticky nechybuje. Dojem jedné velké propagační kampaně se jen prohlubuje. Tohle (v žádném případě netvrdím, že jakkoliv politicky motivované) následování normalizačních a starších trendů, vyznačující se bezmeznou důvěrou ve státní složky, směřuje zcela proti standardům moderních amerických kriminálek, kde jsou sice vyšetřovatelé také většinou horliví klaďasové, ale jejich souboj s vlastní institucí bývá leckdy stejně vysilující jako pátrání po pachateli. Jen těžko můžu tvrdit, že dělat policistům a policii za každou cenu dobré jméno se nesluší, rozhodně to ale narušuje myšlenku krimi, tedy špinavého žánru reflektujícího drsný svět. A mě to nudí. (06.01.2014)

Přemýšlel jsem, zda nebudu vzhledem k epizodnosti všech dílů komentovat každý případ zvlášť, rovněž jsem celou dobu nosil v hlavě koncept delšího komentáře, kde se k těm báječným charakterům páně (paní) Kozáka, Korejse, Anděla, Pražáka, Sršně, Plíška a třeba i v neposlední řadě Netíka, Čulíkové, Vrány i té mrchy Drápové společně se všemi těmi hnüsy, jež si střihla banda méně či více známých tváří , rozmáchle rozepíšu, ale nakonec mi došlo, že to není třeba a že to tak vůbec necítím. Ono totiž mnoho slov, zejména těch prázdných, se dnes pomalu ale jistě stává vítaným standardem a i to bylo zejména v, co do kritiky dnešní společnosti nejsilnější,  3. řadě obsahem tohoto neuvěřitelného zjevu na českém seriálovém nebi.  A tak se vykecávat nebudu, napálím 5 hvězd a přidávám se k řadě fanoušků bezmezně obdivujících. (17.12.2022)