Případy 1. oddělení

"Za slušnou mluvu odpovídá vedoucí ... a to jsem já. Tak mě kurva neserte." Případy 1. oddělení nejsou geniální, ale jsou autentický. Takhle nějak se to stalo, takhle nějak se to vyšetřilo a takhle nějak to u policie funguje. Chvílemi mě až mrazilo z toho, jak je to reálný. Jak se největší idioti dostávají k funkcím, jak se občas ohýbá zákon, jak novináři překážejí při vyšetřování i jak se práská na kolegy. Občas jsem byl skoro až naštvanej na namyšlenost Korejse, aroganci Drápové nebo neschopnost Sršně, ale všechno mě hned přešlo, když jsem si užíval erudovanost Kozáka, mazanost Plíška, odhodlanost Pražáka nebo sarkasmus doktora Vojíře. Vážně pochybuju o tom, že nějaká česká kriminálka někdy nabídne víc než tahle sestava z 1. oddělení. (11.03.2014)

Klíďo to zopakuji po ostatních - reál přináší nejpitoresknější situace, tedy scénář ok. Linky jednotlivých person nijak zvlášť neruší, snesitelně dokreslují. Výborné obsazení (zde se z průměru vymknu - Vladyka a Hanuš hrají epesně to, co mají). Z pohodové trojky však seriál vyhouply výše dvě věci. Na českou tvorbu musíme být hodnější - a především to nečekaně sedí. Atmosféra, státní zástupci a jejich přístup, neodvolatelní i nepostižitelní soudci, mezi kterými je nejen řada lunetiků, ale i pěkných ,,pššššššt". Poptejte se vyšetřovatelů ve vašem okolí. Některým to půjde samo, viď, Zdendo? (06.09.2017)

První díl, ten rozjezdový, mě docela znechutil. Nešlo o špatné filmařské provedení, ale nevkusné vykreslení charakteru jednotlivých postav. Především zobrazení role Miroslava Vladyky (nebo že by Míra přehrával?). Stupidněji to filmařsky vyjádřit už snad ani nešlo. No, a že vyšetřovatel tyká přeochotnému svědkovi (tedy i potenciálnímu vrahovi) mi žaludek také nestrávil dost dobře. Pokud se to tak stává i ve skutečnosti, tak je to špatně. Vykání totiž udržuje jistý odstup, a ten by si především kriminálka měla vždy udržet. Nejsme přece na diskotéce, že pánové scénáristi Malindo či Mareši, případně skuteční vyšetřovatelé. Postupně jsem sledoval i další díly a mohu nyní snad už nějakou tu hvězdu přihodit. S postupem následujících dílů docházím k již nadprůměrnému hodnocení. Následné díly jakoby napravily v mých očích špatný dojem z toho úvodního. Musím ale přiznat, že Případy 1. oddělení u mě patří mezi pořady, které mě u TV každé pondělí usadí. V ostatních dnech týdne mě však ČT televize doslova od obrazovky vyhání ke knize. Nu, a po odvysílání Kobry a užovky či Případ pro exorcistu a následujících Modrých stínech musím vyzdvihnout Případy 1. oddělení až do nebe, protože nikdo z herců nehuhňá a zvuk je skvělý. (28.01.2014)

Malý pitaval reloaded. Zatím to vypadá na průměr, možná až se ke slovu dostanou zajímavější vyšetřovatelé a jiné případy, zlepší se to, takhle je z toho šeď, která nijak zvlášť nevyniká, snad jen tím, že duo Miroslav Vladyka, Bolek Polívka vypadá spíš než jako vyšetřovatelé, tak jako dvojička šílených sériových vrahů s lehce pedofilními sklony a rozsáhlou sbírkou gumových kačenek. Nicméně reálnost případu je docela fajn.____EDIT____ I hle, po poctivě odkoukaných čtrnácti dilech zvolávám, ono to není tak průměrní, jak se zdálo. Případy jsou zajímavé a jednotlivé postavy taky nejsou jenom figurky. Sice to nejsou čtyři hvězdičky nejsilnější, ale pořád zasloužené. (06.01.2014)

(Viděny první dvě epizody.) Češi chtějí kriminálky. Pokusy ale selhávají. Kriminálka Anděl se snažila imitovat americkou řadu CSI. Výsledek byl směšný. Film Ve stínu zkoušel oživit noir, na to však byl příliš vyměklý. Cirkus Bukowsky imitoval drsnější školu severských krimi, ale chtěnému dojmu se leda přiblížil. Nyní přichází 1. oddělení s náměty inspirovanými realitou, zaštiťující se ze všeho nejvíc právě autenticitou a "čistotou žánru". Provedení se však na první pohled zdá velmi toporné, jako by si Česká televize „čistý žánr" představovala coby žánr zbavený jakéhokoliv ozvláštnění, kde vše přesně odpovídá nejklasičtějším vyprávěcím vzorcům tak, jak si je diváci pamatují ze svých desítky let vyhasnutých československých seriálů. Případy skutečně vypadají v mnoha ohledech jako ne zrovna modernizovaná verze Malého pitavala z velkého města, díla, jehož úkolem bylo primárně dělat reklamu na vyšetřovatele a ukazovat, jak jsou to všechno féroví a obyčejní chlapi z lidu a jak nakonec vše vyřeší bez ztráty aury hodných strejdů. Kdybyste se náhodou začetli do distribučních materiálů, dozvěděli byste se, jak skvělé je pražské oddělení vražd, jak vše vyšetří, jak prakticky nechybuje. Dojem jedné velké propagační kampaně se jen prohlubuje. Tohle (v žádném případě netvrdím, že jakkoliv politicky motivované) následování normalizačních a starších trendů, vyznačující se bezmeznou důvěrou ve státní složky, směřuje zcela proti standardům moderních amerických kriminálek, kde jsou sice vyšetřovatelé také většinou horliví klaďasové, ale jejich souboj s vlastní institucí bývá leckdy stejně vysilující jako pátrání po pachateli. Jen těžko můžu tvrdit, že dělat policistům a policii za každou cenu dobré jméno se nesluší, rozhodně to ale narušuje myšlenku krimi, tedy špinavého žánru reflektujícího drsný svět. A mě to nudí. (06.01.2014)