E.A. Poe: Podivný experiment

Neotřelá hra na identifikaci pacientů jedné psychiatrické léčebny, které od těch normálních zase až tolik nedělí. Do nevlídného místa obehnaného blaty a hustou mlhou přijíždí mladý doktor Edward Newgate, kterého od získání lékařského diplomu dělí už jen poslední atestace, které by na psychiatrii Stonehearst mohl dosáhnout. Hned při příjezdu však ke svému nemilému překvapení zjišťuje, že zde vládnou dost nezvyklé poměry. O to víc je konsternován, když v podzemí objeví skutečný lékařský personál, včetně šéfa ústavu, jež byl před časem přemožen chovanci a trvale uvězněn do cel. První mini pointu, co přijde hned zkraje v podobě obrácení rolí, máme zdárně za sebou, a ta druhá, a větší, čeká diváka na závěr. Než se k ní dopracujeme, přiblíží nám film postavy a také události před převratem. S obojím poměrně film nešetří. Postav hlavních i těch vedejších je více než dost a jsou velmi dobře zahrané i scenáristicky zvládnuté. Ben Kingsley předvádí schopného šílence, jenž je neochvějně přesvědčen o své příčetnosti a vstanout v čele vedení ústavu je doslova jeho potěšením i zadostiučiněním. Jeho asistent David Thewlis je přiměřeně nevyzpytatelný. Kate Beckinsale, kolem níž se měla celá story točit nejvíce, je nakonec (téměř) upozaděna a zbyla jí úloha hodné a krásné ženy, problém byl snad jen v tom, že na chovankyni blázince byla až moc hezky nalíčená a celkově neměla daleko do manekýny, i když konec 19.století, do kterého je příběh zasazen, pochopitelně éru takových sexy žen neskýtal. Relativně neokoukané herectví Jima Sturgesse vneslo do filmu svěží přístup k hlavní roli. Z dalších herců už mě nikdo až tak nezaujal, neznamená to však, že by nemalé množství vedlejších rolí nebylo zahráno odpovídajícím způsobem. S herci nebyl nejmenší problém. Všichni do svých rolí dokonale zapadli. Hůře byl na tom film s momentem překvapení, ani závěrečná pointa nevnesla do příběhu to pravé divácké uzemnění. Závěrečné rozuzlení, ke vší smůle snaživého filmu, se dalo bez obtíží odhalit předem. Zarazily i určité nelogičnosti, které se vloudily. Falešný lékařský personál se například mladého doktora nezbavil, i když by jim jako jediný mohl evidentně zhatit jejich plány. A když se na vás vysype tuna briket, jak zde na asistenta, tak to nejspíš nerozchodíte a další neuhlídané detaily. Filmu by určitě prospělo drastické pojetí. Něco takového filmu úplně chybí. Film tak působil sterilně. Pár scén s mučením s pokusy na pacientech mělo svůj potencionál, je však nutno dodat, že zůstalo jen u plytkých náznaků. A když vezmu v potaz to, že snímek trvá bezmála dvě hodiny, nelze se z toho radovat. Invenční postupy jsou rozhodně fajn, ale následně při nízkém výskytu drsných scén, vyvstala otázka, kam film žánrově zařadit. Otře se hned o několik žánrů, jako je horor, drama, nebo psychothriller, ale ani jeden z nich spolehlivě nenaplní. Na kinofilm, to až moc inklinovalo k dobře udělanému televiznímu filmu (Brad Anderson toho pro televizi natočil přece jenom víc) s působivou atmosférou, vizuálem a pěknou dobovou výpravou, jež společně dotvářely neobvykle koncipovaný snímek obsahující žánrovou směsku. Mel Gibson, který se podílel na produkci, možná měl z filmu větší radost. Já se sice nenudil, avšak litoval jsem, že tak zajímavý a originální nápad s psychiatrickou léčebnou, nedostal nějaký extrémnější rozměr. Český distribuční název, nesoucí slavné jméno E.A. Poe, je dost zavádějící. Film sice vychází z jeho literární předlohy, ale nakládá s ní poněkud volnějším tvůrčím způsobem. 60% (05.01.2015) (méně) (více)