Zet a dvě nuly

Ach, nevím, co na to říct. Jenom si tak pro sebe můžu napsat pár věcí, kvůli kterým se mi film líbil. Dlouhé statické záběry s dokonalou kompozicí. Pomalý pohyb kamery. Rozklad zachycený time-lapse záznamem. (Chvíli jsem skoro doufala, že dojde i na lidi.) Obraz nesouvisející se zvukem. Celková absurdita. Tak asi tak. Mimochodem, všiml si ještě někdo, že v záběru, kdy Milo vchází do ohrady, je na pozadí svítící ZOO nápis, který se sice tváří jako zrcadlově obrácený, ale ve skutečnosti je Zet napsáno normálně? Vzniká tak velké OOZ (hm, možná to souvisí s ooze, možná ne, kdo ví...) (07.01.2009)

Poetika tohoto filmu je opravdu ojedinělá. Průběh filmu je jednoznačně diktován Greenawayovými uměleckými choutkami, které nejlépe charakterizují slova jako labuť, surrealismus, amputace, krokodýl, siamská dvojčata, symetrie nebo doba rozkladu. Příběh, neboli výstižněji základní dějová kostra, ale rozhodně nechybí. Pokud jsme teda ochotni přijmout fakt, že jeho základním námětem je cesta za poznáním, která spočívá ve zkoumání rozkladu těl mrtvých živočichů. Ale hledání dějové linky ve filmu tohoto kalibru se jeví jako naprosto podružná věc ve srovnání s přívaly tvůrčí invence, která se na nás hrne z každého záběru. Z každé scény, z každého záběru raší trsy tak originální bizarnosti, že snad ani není v lidských silách ji najednou vstřebat. Tento film přestavuje jakéhosi pomyslného chameleóna, který při každém našem pohledu změní barvu a ani po několikanásobném zhlédnutí si tak nemůžeme být jisti, co přesně máme čekat – vždy nás překvapí něco nového. Lví podíl na výsledném dojmu má samozřejmě hudba Michaela Nymana, bez které by byl zážitek poloviční. Z výborné tvůrčí konstelace tak vznikl film, který ve svém vyznění nemá konkurenci. (10.04.2009)

Na Greenawayovy filmy je třeba se podívat vícekrát, aby divák pochytil všechny metafory a symboly, které jsou v nich ukryty. Nemůžu se ale zbavit pocitu, že některé prvky žádný výklad ani nemají - obrácené Z, tmavnutí vlasů. Snímky tohoto britského intelektuála na mě občas působí dojmem, že jde pouze o výsměch divákovi. (598.) (06.01.2011)

ani Lynch nemá tak silný zmysel pre "výtvarnosť" spojenú s významovou mnohovrstevnosťou Greenawaya.... to však nič nemení na tom, že samotná "hlavná myšlienka" diela mi ostala skrytá :)) ...aj keď najpravdepodobnejšiu cestu pre výklad tohto intelektuálne sofistikovaného diela nastolil asi MIMIC vo svojom komentári.... (03.11.2007)

Je to unikatni, zajimave, originalni, kompozicne napadite a hudebne pusobive, ale k cemu je vsechen ten art, kdyz me vysledek nudi? Skoda, ze se ta hodnotna vytvarna snaha nespojila s dobrym scenarem a podanim, ktere ma nejaky vypravecsky drive. Me druhe setkani s Greenawayem tak dopada uplne stejne jako to prvni, dokonce i ty pera (asi nejaky reziseruv trademark). Dam Peterovi jeste posledni, treti sanci a jestli to bude opet nudny art, ve kterem mi ukaze penis, tak u me konci. 6/10 (23.02.2012)