Rychle a zběsile 7

Báječní muži na létajících strojích. Následující poznámky jsou těžce spoileroidní a lehce zavádějící, neboť jsem film ani jednou neviděl v „normálním“ kině (poprvé v IMAXu, kde je film větší, hlasitější a nepříliš přehledný, podruhé ve 4DX, které dává nový význam pojmu „kinematografie atrakcí“ a díky kterému byl film zároveň přehlednější, neboť se v prostoru neorientujete jenom podle zvuku a prudkých střihů, ale i na základě vlastního pohybu). Rychle a zběsile 7 ve mne vzbudilo směsici fascinace a odporu svou maskulinní přepáleností. Všechny ženy ve filmu bezmezně obdivují „své“ dokonalé muže, kteří představují neodmyslitelnou podmínku jejich kariérního růstu (Elena a Hobbs), rodinného štěstí (Mia a Brian) nebo nalezení vlastní identity (Letty a Dom). Muži o všem rozhodují a ženám radí, co mají dělat, aby dosáhly spokojenosti. Ženy je poslouchají a jsou pro ně ochotny zemřít. Ženské postavy jsou buď zmatené a nerozhodné (Letty), smířené s rolí manželky a matky (Mia), poněkud hysterické (Ramsey) nebo jde o agresivní mužatku (Kara). Krásná ženská těla jsou vystavována na odiv jako objekty, což je nezjevnější v případě Ramsey, která se ve finále mění v „horký brambor“, v návnadu pro padouchy (ale třeba v zájmu objektivity dodat, že jsou ke splnění plánu zároveň nezbytné její hackerské schopnosti). ___ Základní rozvržení rolí podle genderové osy tvůrci sice nepodvracejí, ale zároveň dávají dost jasně najevo, že vědí, jak nadreálné univerzum stvořili a po celou dobu se pohybují na hraně cool akčního nářezu pro opravdové chlapy, v němž detaily dokonale tvarovaných ženských hýždí slouží čistě k potěše mužského oka, a sebeuvědomělé parodie žánrových konvencí, v níž po zpomaleném záběru fešné hackerky vystupující z vln následuje komentář mužského voyeurství a „obšournictví“. Scén, v nichž film alespoň v dialozích reflektuje debilitu vymýšlených plánů, uplatňování „logiky“ nejde-li to sílou, použij ještě větší sílu, dětinskou radost z destrukce drahých věcí, nadlidskou sílu, nezničitelnost a výdrž postav (rozlomení sádry zatnutím bicepsů bude scénou roku), svůj product placement (kyblík plný vychlazených lahví Corony), stylistické excesy (střet Stathama a Diesela jako souboj olympských bohů) nebo obehranost archetypů, s nimiž pracuje (alfa samec, sexy hackerka), je zde ještě více než v předchozích dílech. Rychle a zběsile 7 vás tím staví do pozice toho, kdo nepochopil nadsázku, budete-li se hlouposti filmu vysmívat. ___ Nadhled film z celkem pochopitelných důvodů ztrácí ve většině neakčních scén s Paulem Walkerem. Také ty jsou ovšem podnětné v kontextu mužského melodramatu (viz westerny, filmy Jeana-Pierra Melvilla a Johna Woo), stavějícího heterosexuální mezimužská pouta minimálně na stejnou úroveň jako lásku ženy. Problematická, nikoli inspirativním způsobem, je zejména vyprávěcí struktura. Statham chce partu kolem Doma od začátku zlikvidovat, přesto je zápletka vystavěna na snaze týmu hlavního padoucha vypátrat a polapit. Pomoc pana Nikoho ve výsledku není moc platná, akorát oddálí finální likvidaci L.A. a dá Kurtu Russellovi příležitost střílet obouruč. Kladným postavám se Stathama ani nepodaří nachytat nepřipraveného, k čemuž jim pan Nikdo zřejmě měl pomoct. Zato on je i bez pomocí Božího oka lokalizuje a překvapí hned třikrát. Epizodická dramaturgie „akční scéna A vede k akční scéně B, akční scéna B vede k akční scéně C, akční scéna C vede k akční scéně D“ je únavně monotónní a spíše než snahu rytmizovat takto vyprávěním prozrazuje scenáristickou lenost. Na druhou stranu si nemusíme lámat hlavu s tím, jak B souvisí s D (protože je to okamžitě jasné) a zda po C nebude následovat návrat k A (film si v jednu chvíli pohrává i se svou přímočarostí, když zlověstnou hudbou při předávání Božího oka naznačuje, že by pan Nikdo mohl být zrádce), a můžeme si vychutnávat v rychlém sledu dávkované atrakce, které spojuje to, že negují Brianovo upozornění ze začátku filmu – „auta nelétají“. Rychle a zběsile 7 je film hrdý na to, že v něm auta létají v jednom kuse. 75% (31.03.2015) (méně) (více)