Hrátky s peklem

Neuvěřitelný úlet, který mě dost (v dobrém) překvapil. Jigoku de naze warui je krvavým akčňákem a bláznivou komedií v jednom. Příběh se točí kolem amatérského filmového štábu. Můžete tak čekat řadu odkazů na asijskou tvorbu filmovou tvorbu – yakuza filmy, filmy s Brucem Leem, samurajské filmy. Právě kontrast mezi vážnými tématy a parodičností mi stylem hodně připomínal Kickasse na drogách. Film má neustálou tendenci překvapovat diváka a převracet již předvedené události. Postupně tak graduje do nečekaných rozměrů. I ten soundtrack určitě stojí za zmínku – byl natolik dobrý, až se mi do parodického stylu nehodil. Tohle je prostě perla, kterou si nesmírně užijete. Jen ji nesmíte brát moc vážně. - 8/10 (10.04.2015)

Těžko komentovatelné, musí se vidět. Naprosto ujetá japonská bizarnost, která někoho přestane bavit po deseti minutách, ale někdo od ní nedokáže odtrhnout zrak - a dostane se mu tak finále, které se snaží nacpat všechny masakry z Tarantinovo filmů do jedné scény. Protivní, afektovaní (prostě japonští) herci, protivná hudba, často protivný střih - tudíž je to, že se člověk i přes všechny tyto faktory baví, nejlepším důkazem, že 地獄でなぜ悪い má něco do sebe. (15.04.2014)

Moje prvé, relatívne, normálne stretnutie s týmto prapodivným Japonským režisérom (Šion Sono) dopadlo nad moje očakávania, skoro za 5*. S celej snímky som mal pocit akoby išlo o satiru na celú tú gangsterskú yakuza manga pop kultúru spolu zo zreteľom na samurajský Chanbara žáner. Neviem to ani riadne pomenovať ale vidím to tam. Keď ja Japonskú kultúru a kinematografiu až na pár výnimiek ( skôr by som to nazval štatistických odchýliek) nesledujem, nepáči sa mi ide o úplne iný svet mimo mňa. Ale toto malo proste toľko sviežich nápadov, nehorázne trefné charaktery a narážky na úplne všetko, že som neodolal. Mnohé veci čo na Japonských filmoch mám aj nemám rád tu boli doslova gurmánsky sparodované... A všetko to celé vyústilo do záverečného monumentálneho masakru. Obrovská škoda, že tvorca si nedokázal svoju brutalitu ustrážiť alebo nejako inak zobraziť než odpudivou digitálnou krvou. Čím viac striekajúcej krvi, tým viac manga štýlu to chápem ale mne to tam nesmierne prekážalo. (03.01.2015)

Šionista :-) nejsem, u těch pár filmů, které jsem od něj viděl, jsem nikdy nešel nad tři hvězdy, a třeba takové Koi no Tsumi jsem málem nepřežil, ale tohle mi sedlo. Hravá filmová meta hříčka, které snad každému filmovému nadšenci musí čas od času vykouzlit přiblbý úsměv na tváři. Ujeté je to samozřejmě hodně, ale tentokrát tak nějak přístupně i západnímu divákovi. 9/10 (17.03.2014)

Zpočátku velká rychle sprintující bžunda, kde skupinka nadšených filmařů-školáků filmuje pouliční násilí z bezprostřední blízkosti a řádně si to užívá - do toho vstupuje dějová linie s galony krve. Režisér-scenárista chrlí nápad za nápadem a zdá se, že dvouhodinová délka na konci vyplivne diváka z kinosálu celého upoceného. Zkrátka něco, co byl před deseti lety schopen natočit šestkrát za rok Takashi Miike. Bohužel, asi po půl hodině se začíná objevovat dějová vata, navíc ubíhající slimáčím tempem a ke konci se to už jen zhoršuje. Finální film masakr je sice krvavý dostatečně, ale už tomu chybí ta lehkost, s jakou v úvodu projížděla japonské ulice filmařská esa Fuck bombers. Na půlnoční film pořádně zábavné, ač ve druhé půlce už znatelně dlouhé a prošpikované scénami, které jen zdržují od zábavné podívané. I tak ale jeden palec a čtyři hvězdice nahoru. (01.10.2014)