Sinister 2

Konečně jsem se dokopal k pokračování vydařeného filmu Sinister. Dvojka oproti jedničce ztrácí svý hororový kouzlo. Pokračování je omnoho míň atmosferičtější, duchové dětí začínají mluvit - což mi nepřišlo jako dvakrát dobrej tah. Ani fízl z jedničky nemá charizma a herecký kvality E. Hawke a příběh matinky a jejich dvou synků už netáhne jako příběh z jedničky. Sinister 1 je prostě mnohonásobně lepší a kvalitativně se se dvojkou nedá vůbec srovnávat. Zklamání, ale dalo se to čekat. (13.02.2017)

Po úspěšné jedničce vzali značku do ruky fušeři z Blumhouse Productions (Jesebelle, Visions, Dark Skies a podobný sračky) a vytvořili přesně ten samý generický hororový produkt, na který se specializují. Tedy hloupé laciné lekačky (včetně toho, že poslední záběr je lekačkou (hloupou, lacinou)), děti, rozdělená rodina, izolovaný dům a hlavně neschopnost vzbudit jakoukoli emoci dále než tu samou sekundu kdy onen podnět proběhne. Je to usledovatelný, pár nápadů zde taky je a třeba snahu scénáristy to z minulého dílu dějak přicvakat dohromady je třeba ocenit, nicméně se můžete připravit na to, že za týden nebudete vědět, že jste to viděli. (03.01.2016)

Po unikátní jedničce už se nic originálního vymyslet v podstatě nedalo, a tak si Skot natáhl přes xicht punčochu a vydal se vyloupit Kukuřičné děti a Paní v černém. Na první štaci ho Malachaj se smíchem sekl srpem horizontálně přes prdel, takže na ní teď konečně má presbyteriánský kříž, na štaci druhé na něj Hery Potrat poštval Myslomrda, tudíž z něj nakonec vypadl tupý rychlokvašný blábol, jen aby se rychle zaparazitovalo na úspěchu prvního dílu. K tomu všemu asi pochopil, že scénář tentokrát stojí za vyhnitou pochvu, a tak fikaně vycouval z režie a hodil pádlo do ruky nějakému irskému nekňubovi, který již dříve žluklým zvratkem s názvem Citadela jednoznačně prokázal, že je pro Holyvůd nesporným talentem a mohl by třeba skvěle kouřit čuráky na Sansetbulváru. Když si člověk navíc představí, jaké roztomilé vyfikundace by se daly vyvádět s hustým středověkým lidožravým démonem, a pak spatří jen mikroprostřihy na zfetovaného mastňáka s pomoučenou držkou, má chuť se hlasitě rouhat, i když by pak za to mohl skončit v nebi. A tak nezbývá, než si závěrem s chutí zapičovat, jednak proto, abych splnil kvótu zneužívání bezúčelných vulgarismů HOMOvy nové a lepší filmové publicistiky, a druhak abych vyzdvihl lapidární vševýstižnost a rétorickou variabilitu ženského zevního genitálu v návaznosti na úsporu diskového prostoru. Takže, atmosféra jedničky v piči, scénář a režie totálně na piču, démon kompletně zpičený a jediná piča, která stála za podívání, byla ta katalogová MILFka v hlavní roli (142 znaků!). Pro hochy z filmové teorie ještě uvádím necenzurovanou verzi, protože piča je pro ně příliš abstraktní pojem: Genius loci sekundární progredience lze determinovat jako přinejmenším insuficientní až skurilní, valor režijního a scenáristického kontributu aproximálně osciluje okolo nihilu, eikon démona evokuje sardonický paskvil a femininní prvek mi afikoval iritující asfyxiofilické tenze v genitální oblasti (263 znaků!). (07.12.2015)

První Sinister se mi líbil hodně, kamerové projekce patřily k tomu nejděsivějšímu, co současný euroamerický horror přináší. Akorát se mi prostě nikdy nezdál být filmem na rozjetí série. O čem by to taky mělo dál být? Když jsem pak zjistil, že se připravuje pokračování, nijak jsem nejásal a necítil žádné pozitivní očekávání. Čekal jsem jen zbytečný slabý odvar. Prakticky jediným důvodem, proč se na to podívat, pro mě byla má oblíbená Shannyn Sossamon. Pokračování jsem se doslova bál, pouštěl jsem si to jen kvůli ní. A dočkal jsem se přesně toho, co jsem čekal. Slabého odvaru bez atmosféry s protivnými nesympatickými dětskými duchy a trapně lacinými lekačkami a odpovědi, že pokračování prostě bude o hovně. Jediným světlým bodem stále zůstala Shannyn. (09.02.2016)

Nahrávky na páskách jsou děsivé asi jako video, kde si Palaščák s Láďou vyjasňují zhodnocení výpalného (takže vůbec), duchové dětiček mi při zívání vysadili sanici, Vrána Bagul tu a tam udělá baf a herci se předhání v amatérismu ochotnických výstupů. Podezřívám Derricksona, že už při psaní přiblblého scénáře myslel na to, aby se na jeho jedničku vzpomínalo s nostalgickou hrůzou, protože druhý ministr umělecky zachyceného zla ji nejen atmosférou minul obloukem o velikosti Gateway Arch. Opět ten případ, kdy je sequel stejně zbytečný jako Afroameričan sedící poslední únorovou neděli v hledišti Dolby Theatre.. (29.01.2016)