Sinister 2

Ani první díl na mě neudělal příliš dojem, takže od druhého dílu jsem příliš neočekával. Je to slušně natočené, pásky jsou v pohodě ( Krokodýl jednoznačně vede), lekačka na mě nefungovala ani jedna, dokonce ani těch pokusu příliš nebylo ( Insidious 3 jich měl na kontě kolem 15!). Bughuul se moc neobjevoval a finále taktéž jako v prvním díle nemastné neslané. Koukatelný průměr. 55% (10.12.2015)

Slabší než jednička, co je to prosím vás za hodnocení? To je jako říct o želvě, že je pomalejší než zebra. Tady jde o to, že Sinister dvojka nesnese vůbec žádné srovnání nejen s jedničkou, ale ani s filmem jako takovým. Tuhle mě Labyrint chtěl dojmout zombíky a teď tu máme horor s tajemným týpkem v masce na ksichtě. Já ten gejzír nápadů nestíhám, ještě aby tak do kina přišla romantická komedie o milostném trojúhelníku a já budu zralej na ručník... Kdyby prázdnota ještě neměla jméno, mohlo by se jí říkat Sinister 2. (04.10.2015)

Série záhadných vyvraždění celých rodin a zmizelých dětí pokračuje dlouho očekávaným druhým dílem. Když se na vás nalepí strašidelný bubák Bagul, budete srát mogul. Samozřejmě jen v tom případě, dopřeje-li vám pokakaný zážitek režisér a scenáristé. A tvůrci pokračování tak nějak pokakali (v tom horším slova smyslu). Scott Derrickson, lepší a zdatnější režisér, přepustil režijní sesli průměrně zdatnému Ciaran Foyovi. V nezměněném scenáristickém tandemu tvořeném s osvědčeným kolegou C.Robertem Cargillem dal vzniknout kříženci Kukuřičných dětí a Hellraisera (není to náhoda, jeden díl série Hellraiser má Derrickson i na svém režijním kontě). Nečekejte nic propracovaného. Po odchodu Ethana Hawka, už neměl pokračování kdo herecky "ošéfovat". Je nutno přijmout fakt, že v hlavních rolích je k vidění Shannyn Sossamon, která je spíše vděčná za to, že si na ni ještě někdo vzpomene, po jejím boku je k vidění mírně otravný James Ransone v roli soukromého detektiva, jenž je na stopě celé záhadě. Ta ho dovádí až k matce dvou nezletilých synů, jimž hrozí potenciálně velké nebezpečí. Jeden ze synů totiž začal komunikovat s přízraky ztracených dětí, kteří mu noc za nocí pouštějí na staré promítačce, za doprovodu hudby ze starých gramofonových desek, pásky, na nichž jsou zaznamenané vraždy jejich rodičů. Zpracováním se film blíží počinu, co je za normálních okolností určen rovnou na dvd. Do kin se film až tak nehodí, i když byl do nich distribuován. Vizuálně příliš nezaujme, dospělí herci jsou celkem průměrní, režie si vypomáhá slabým střihem scén, které často budí dojem slabé návaznosti jedné na druhou. Nejvíce pokračování oslní v pasážích, kdy se malý klučina konfrontuje s drastickým obsahem pásek a dětmi, které ho nutí k masakru. Pasáže, ve kterých je matka ohrožena násilnickým manželem, děj podstatně brzdí a hororově nijak nepůsobí. Zlověstný bubák Bagul je na scéně dost málo, divák si ho vůbec neužije. Kukuřičné pole, parta zle naladěných dětí a žací vražedný nástroj silně evokují sérii Kukuřičné děti. Derrickson v předchozím případě film svojí režií tahal z béčkovosti, Foy jej do ní zvolna noří. A jestli máte alergii na to, když je poslední záběr v hororu prudce debilní, tak tady vás to opět nemine. Vypadá to, že po diváckém nezájmu, se už dalšího dílu nedočkáme. Tohle levně vyhlížející pokračování je o poznání méně zajímavější než jeho kompaktní předchůdce, který alespoň v něčem překvapil. V pokračování se také našla pozitiva, film je v lecčems i sympaticky mrazivý a strašidelný, ale předpoklady extra kvalitního pokračování určitě nebyly naplněny. 60% (02.03.2016)

Leč "wow" efekt z jedničky se zde neopakuje, tak času nelituji. Z Bughuula se díky jedničce stala jedna z velice oblíbených hororových postav a na tom staví dvojka. Funguje to? U mě ano. Příběh naštěstí není nějak extra debilní na to, abych se chytal za hlavu a přál si konec, jako tomu bylo třeba u The Nun (2018). Naopak, byť ne jako v jedničce, tak mě film dokázal vtáhnout. Nepamatuji si na hluchá místa, atmosféra velice dobrá, hudba taktéž. Byť již není nic od kapely Aghast. Herci nerušili vůbec, naopak jsem si je i oblíbil. Na snímku je sice vidět z části "mainstreamost", ale ne nějak přehnaně. Osobně jsem rád, že jsem o Požírači dětí dozvěděl něco více, strávil s ním další film a byť trojka by již být nemusela, tak s těmto dvěma se budu rád vracet. Ať již kvůli Bughuulovi, nebo pro dávku krásně nepříjemné atmosféry. (03.11.2019)

První díl byl solidní, ale nic z čeho bych si sedl na zadek. O dvojce platí víceméně to samé, jen je o stupínek horší. Technicky zvládnutý je film velmi dobře, zahrané je to také slušně, přičemž Shannyn Sossamon zraje jak víno a amatérské záběry byly docela fajn, ale po výborné atmosféře z jedničky zbyly jen stíny a na nic jiného hororového nemohla dvojka moc sázet. Přízraky, které se tu proháněly víc, než bylo zdrávo, nepůsobily tak, jak jsme u strašidelných dětí zvyklí a vrchní bubák, který to tu má všechno na starost, je ze všeho nejvíc komediant, ačkoliv přiznávám, že mě jednou docela vylekal, i když lekačka to byla laciná. Myslím, že dvojkou by se měly sinisterovské lapálie ukončit. 55% (08.12.2015)