Mimoni

"A tak se potloukali od padoucha k padouchovi, ale toho pravého ne a ne najít." Cesta za největším padouchem všech dob byla lemována sympaticky žlutým žvatláním, fantastickým ping-pongem a fotbalem zmrzlých Mimoňů, placením zlatou cihlou, pólem na psech či legračním věšením hrdinů na šibenici. Pro mne by to byla klasická tříhvězdová zábava, kdyby Mimoni kromě sportovní stránky nepotěšili i rockovou část mého srdce. To činili jednak hrou na "super mega ukulele" a hlavně poslechem Doors, Who, Beatles nebo Kinks. Tyto šedesátkové pecky mi zkrátka zvedly náladu až ke čtvrté hvězdě. (20.04.2016)

Jedny z najznámejších postavičiek sa vďaka Universal pictures presúvajú z pozície vedľajších postáv do hlavného vedenia a výsledok je aspoň pre mňa taký nemastný neslaný. Mimoňov mám rád a sú to postavičky, ktoré krásne vypĺňajú dejovú líniu Ja zloducha. V samostatnom filme, ale nedokážu kvôli nesúrodej dejovej línií udržať pokope viac ako pár vtipov. Niektoré z nich( finálne gitarové sólo) hraničia z dokonalosťou. Väčšina je len odkazom, alebo referenciou na niečo známe a kultové - ako napríklad prechod beatlsákov cez Abbey Road. Inak ale pomerne jednoduché a bez výraznejších zaujímavých momentov, alebo presahov. Na zabitie nudného poobedia je to omnoho lepšie ako rôzne iné fláky typu Ice age atď., ale postráda to čaro niečoho čo by skutočne mohlo potešiť aj viac krát za sebou. Ale inak naozaj neurazí. (05.07.2015)

Po dvou úspěšných animácích s padouchem Gruem tu máme jakýsi prequel s roztomilými postavičkami ve dvou kaloriích. Malí žlutí tabletoidní Mimoňové dostali konečně prostor pro svůj velkofilm. Bál jsem se, asi jako každý znalec předchozích dílů, že malé žluté potvůrky se bez dobrého scénáře utopí v pokusech rozesmát diváky alespoň tuctovými gagy. Skutečnost zůstala někde na půl cesty. Film je do jisté míry jakýmsi mixem dvou různých záměrů. Scénáristé chtěli zřejmě vyhovět všem. Jak malým ratolestem, tak rodičům, kteří je do kin budou doprovázet. Proto ani jedna z cílových skupin nebude úplně spokojena. Děti nepochopí některé scénky, určené pro dospělé a dospělí zas neocení všechno to trapné padání a laciné vtipy. Snad by se zadařilo víc, nebýt děravého scénáře vařícího z vody a snažícího se násilně namontovat konec na začátek dílů Já, Padouch. Věřím, že by bylo hodnocení ještě vyšší, kdyby byl animák zaměřen cíleně a jednoznačně. Takto jde pouze o slabě nadprůměrný kus s hodnocením někde mezi třemi a čtyřmi hvězdami. 70% (29.06.2015)

Po prvním a druhém Padouchovi, z čehož druhý už byl projev masochismu, s tím, jak mě neoslovil padouch první, jsem si dala ještě Mimoně, protože když už se na něco vrhneme, jsme důslední. V duchu téhle zarputilosti či patologie, možná zarputilé patologie či patologické zarputilosti jsem v minulosti zaťala zuby i svěrače a dokoukala všechny díly Hobita, tentokrát jsem tedy dala celovečerák o blekotajících křupkách v lacláčích. Mé očekávání bylo po padouších na nule, k plácání cukroví je tenhle film ideální. Skoro mám místy u hodnocení některých uživatelů pocit, že některé vtipy a narážky nepochopili a tím pádem neocenili. Kvůli Vlasům a Beatles netřeba jásat, ale díky snaze o zasazení do dobového kontextu si to nezaslouží ani zatracení filmového pekla, ani doprovod mohutného chrápání znuděného diváka. Nadšený potlesk se však konat také nebude. (19.12.2015)

Animáky v poslední době vnímám de facto dětskýma očima a vzhledem k tomu, že moje vlastní mateřská školka v kině vydržela sedět bez potřeby prozkoumat vybavení sociálního zařízení, předpokládám, že Mimoni u nich měli úspěch. Pravda, nepropadali se ani do záchvatů bujarého veselí, které by v případě naší smečky dokázalo rušit i rozesmáté kino, ovšem i ono udržení pozornosti se počítá. Z jejich pohledu by tedy byla jistá minimálně silná čtyřka. A protože mnou ti žluťásci jen tak prošuměli a nezanechali zapamatovatelný dojem, jednu uberu a máme tu pohodovej průměr. (18.09.2015)