Temné kouty

Poznáte tie áčkové filmy, ktoré sa napriek top hereckej hviezde nedostanú do našich kín a skončia na DVD/Blu-ray… Dark Places je z tých, ktorým sa to stáva zaslúžene, akurát že zrovna jemu sa to nestalo. Televízne vyzerajúca dráma o niekdajšej rodinnej tragédii, ktorá vôbec nepracuje s napätím ani atmosférou prostredia, a iba za sebou ukladá dialógové scény, odkrývajúce neoriginálny a nezaujímavý príbeh. Aspoň teda nezaujímavý na americku žánrovku s Charlize Theron. Tá hrá opäť výborne, ale producentské remeslo by mala prenechať iným. Dobrá knižná predloha nie je všetko, dôležitý je režisér, ktorý dá príbehu charakter, náladu, vizuál. (18.06.2015)

Secret in Their Eyes, Solace a teď ještě Dark Places aneb tři filmy roku 2015 které by dobře posloužili jako piloty k televizním seriálům.Tři filmy, ve kterých se sešla hvězdná Hollywoodská smetánka a jejichž ''nepředvídatelné'' scénáře by napsal i školák na prvním stupni.Každému z nich jsem ochotně nalepil 3* a jen si prostě postěžoval, že jestli nám tyhle televizní braky bude náš český distributor cpát furt do kin, tak náš národ zdegeneruje víc než z Troškových letní Babosraček.50%. (26.06.2016)

Tak trošku nelogické, příliš zmatené, urychlené a když divák zapojí mozkové závity je vše špatně. Největší chybu vidím v atmosféře a napětí. Bohužel se na ničem z toho nezapracovalo, a proto není šance na úspěch. Charlize Theron zahrála dobře, i díky ní stojí Dark Places na nohou. Jako nenáročný divák nejsem zklamaný, ale na konci jsem nebyl ani trochu v udivení nebo překvapen. Věřím, že s takovým příběhem a lepší režií mohlo jít o daleko lepší snímek, takhle jen lehký podprůměr .. 4/10 = 48% (07.01.2016)

Oproti Zmizelé, která pro mě byla velkým filmovým překvapením, mě Temné kouty docela zklamaly. Herecké obsazení bylo sice zajímavé, ale ani to nezachránilo dějové zvraty, které se zhruba v půlce filmu staly velice předvídatelnými. Flashbacky mi přišly zajímavější, než příběh ze 'současnosti', který byl v podstatě zcela nudný a až na závěr se tam nestalo nic, co by stálo za zmínku. Navíc tam bylo spoustu postav, které nikdo nepředstavil a automaticky přitom házeli jedno jméno za druhým, a já vůbec nevěděla, která bije. Než jsem se zorientovala, tak uplynula snad půlka filmu. Viděla jsem i horší filmy, ale Temné kouty mi přišly zcela průměrné a nezanechaly ve mě žádný velký filmový zážitek. 3* (19.06.2015)

Hodnoceny ve světle Zmizelé, která byla již v knižní podobě žánrem i tónem trochu jinde, jsou Temné kouty totálním fiaskem. O zklamání nicméně jde i při odhlédnutí od jména a pověsti autorky (která tentokrát nenapsala scénář, pouze dala režisérovi své posvěcení, cokoli je tím míněno). Nadbytek vypravěčů „dramaturgicky“ ubližoval již předloze, kde ovšem sloužil k vytvoření komplexního, zcela nenostalgického portrétu rurální Ameriky 80. let (amorálnost a násilí v ní bylo možné chápat nejen jako únik před chudobou, ale i jako metaforu zániku tamějšího farmářského způsobu života). Čtyři sta stran textu však není totéž co 100 minut filmu. Filmové Temné kouty jsou uspěchané, roztěkané, bez atmosféry a bez napětí. Otevření filmu vraždou sice slibuje detektivku, na jejímž konci dojde k odhalení vraha, ale vyšetřování probíhá příliš předvídatelně a jednotvárně, aby podněcovalo naši zvědavost a dávalo nám prostor k vlastnímu zapojení se do pátrání. Četné flashbacky málokdy doplňují detektivní linii, nevyvolávají ani nezodpovídají otázky ohledně identity vraha a s předstihem sdělují, co se Libby dozví od dalšího svědka, kterého navštíví. Zkrátka jsou redundantní. Sběr a vyhodnocování informací musely ustoupit před charakterovou proměnou Libby, měnící se z ženy pasivní, která založila svou „kariéru“ na přidělené nálepce oběti, v ženu aktivní, jednající víceméně bez pomoci mužů (v knize je Lyle ještě víc na obtíž). Jakkoli působivě (a přitom s mírou) tuto proměnu Charlize Theron zahrála, kvůli neustálým skokům v čase s Libby nestrávíme dost času, abychom do jejího vnitřního světa pronikli tak důkladně jako v knize, která mnohem více a lépe pracuje s hrdinčiným cynickým komentářem. Těkání mezi empatickou charakterovou studií a odtažitým krimithrillerem způsobuje, že film nefunguje ani na jedné žánrové úrovni. Stejně nekoncepční (resp. s koncepcí režiséra nesladěná) je práce Greengrassova kameramana Barryho Ackroyda, který sice správným svícením a ztlumenými barvami dokáže zvýraznit pochmurnost zápletky, ale syrově dokumentaristický styl (rozstřesená ruční kamera, zoomování) uplatňuje i ve scénách, kde by bylo žádoucí zklidnění a kde upozorňování na skutečnost, že kameru někdo drží v ruce a spontánně reaguje na probíhající dění, jen odvádí pozornost od dialogů. Podobné pochyby vyvolává práce s barvou ve vztahu k různým flashbackům. Zatímco zrnitý černobílý obraz nachází své opodstatnění u vzpomínek na vraždu, které tak připomínají poloamatérský osmdesátkový horor z hodně jeté VHSky, proč jsou černobíle (nikoli již zrnitě) natočeny i vzpomínky jiných postav, případně vzpomínky tvářící se jako objektivní, a na druhé straně nikoli retrospektivy vázané na hledisko Patty a Bena? Jestliže režisér z mnohdy jízlivé a brutální předlohy udělal uměřené, lehce sentimentální psychologické drama, kameraman ji pochopil jako variaci na Capoteho přelomový reportážní román Chladnokrevně. Divák pak nejlépe udělá, když namísto návštěvy kina sáhne po knize. 55% (19.06.2015)