Chappie

rodinka cool Joburg gangstas made my day. a soundtrack, wow, pridem z kina a okamzite sosnem, lebo toto je hudbicka ako stvorena do mojej 7rocnej fabie combi, ked budem prechadzat drsnym bratislavskym ghettom :) PS: Ninja, Yolandi a zvysok Die Antwoord uz tento rok /2015/ u nas v Trencine na Pohode. (07.03.2015)

Anarchistická vizuální palba, která Blomkampovi sedla víc, než jsem se po všelijakých trailerech zdráhal uvěřit, táhne především Opalochova výstřední kamera, která ten wannabe dokumentární styl prodává dobře jako málokde jinde, a bizarním obsazením Die Antwoord počínaje a Jackmanovým účesem konče. Charlto Copley dojí slzičky i z pozice audio-only. Elysium odpuštěno, s dramaturgickým vodítkem utaženým hodně nakrátko by se mohl povést i Vetřelec. (19.05.2015)

Zcela otevřeně a bez obalu jedna z nejhorších sraček, které jsem měl to utrpení vidět. Špatně naprosto všechno, od hovadských postav přes tragický děj plný nesmyslných změn motivací, změn charakterů a stupidních klišé až po příšernou hudbu toho uskupení, které by mělo být postaveno před soud za zločiny proti lidskosti. Z toho, co je na filmu původní, není dobré absolutně nic, a to co přejímá odjinud, je zpotvořené a pokroucené. To, co asi Blomkamp považuje za myšlenku, ve skutečnosti žádná myšlenka není, je to jen prvek v ději, který nemá jiné odůvodnění než to, aby nutil některé postavy dělat to co dělají, aniž by tomu jejich předchozí představení jakkoli odpovídalo. Popisovat detailně co všechno mě na filmu dožralo, by asi znamenalo rozebrat každý frame, tak jen shrnu to, že zatímco město je plné přepadení a násilných činů, nikoho to vlastně nezajímá, důležitá je jen pitomá ústřední zápletka a kromě toho tu naprosto nikdo není činěn odpovědným za své činy (a to nemyslím v ději, ale úhlem pohledu filmu, který je pro mě pomalu zločinný). Mno, Blomkamp to rozjel Distriktem za čtyři, pak spadl Elisiem na tři a teď je to jeden z nejtvrdších do/odpadů, co jsem kdy udělil. Držte ho od Aliena hodně daleko. (22.05.2016)

SPOILER ALERT___District 9 revised v nadšeneckej transformácii low-budgetového Turbo kid do x-krát nafúknutejšieho budgetu. Inak povedané, obmieňa sa tu znova koncept transgresie ľudského vedomia v spojení s výmenou obalu/tela (District 9 poskytol plynulú metamorfózu, Chappie ponúka skokový prechod) ako potešujúci prídavok do rodiny pozdvihnutia povedomia o tom, že nie sme iba fyzické telo. Ten výrazné "iný" soundtrack v spojení s nezvládnutým vedením hercov (a žalostne zlou voľbou hereckého predstaviteľa v úlohe mladého vedca) mi pripomenul partizánske nadšenie pretavené do podoby hravej pocty určitého 80's subžánru v spomínanom filme Turbo kid. Lenže zatiaľ čo tam bola práve tá pocta a hravý odkaz nosným pilierom a skvele fungovala s obmedzeným rozpočtom, v Chappie tieto "amatérsko-nadšenecké" blbiny už ma dosť rušili. (09.03.2015)

Blomkamp konečně opustil sociální a socialistické témata a od slumů a beztřídní společnosti se přesunul k intimnímu příběhu robota, který chce, abyste mu na dobrou noc četli pohádku o černé ovci. Neherci ze skupiny Die Antwoord hrají přesvědčivěji než kdejaký profesionál, Chappie vypadá autentičtěji než roboti z vysokorozpočtových trháků, k tomu hrají tvrdší songy střídající se s nečekaně dobrým Zimmerem, postavy běhají v třeskutě barevném oblečení s obřími potisky amerických národních symbolů, Jackman s ohavným účesem á la 90. léta pobíhá v těsných kraťasech a křižuje se před tím „za*raným neznabohem“ a nuda se za dvě hodiny zkrátka nedostaví. Co víc si přát?/// Chappie je tradičně vyprávění příběh bez zbytečných dějových odboček a otravných technoblábolů, řečí o respektování zákona jako v Robocopovi, hovorů o lásce a vědomí jako v Transcendenci a sentimentu Čísla 5 a E. T.ho. Akční scény nejsou originální, ale jejich pozitivem je přehlednost a dravost, což kontrastuje se scénami, kdy se bázlivý Chappie učí různých dovednost nebo čelí ataku zlých černých dětí, aby pak zhroucený doběhl domů k mamince. Ač to téměř zavání exploatací tématu „šikanovaný jedinec“ a film často přepíná mezi akční sci-fi a dramedií s poněkud teatrálními hereckými výkony zvýrazněnými skoro až camp estetikou, funguje to nečekaně dobře a ještě to dokáže svou ryzí naivitou dojmout. Chappie má dějové zkratky, neprokreslené charaktery postav a nedotažené motivy, které způsobují dojem banálnosti až stupidity, přesto vnímám Blomkampův film jako nadstandardní multižánrovku uvědoměle natočenou a schlíplé ucho rozhodně nemám. 75 %. I'm Chappie, gangsta fuckmother! [Kino] (09.03.2015)