Chappie

Kdo má rád Blomkampův styl bude Chappie milovat a dokonce bude mít chuť se s ním i spřátelit. Film krásně znázorňuje problémy dnešní společnosti a jaké to je přinést život do nesprávných rukou. Velmi ošklivé a nesympatické záporné postavy, škaredé a špinavé sídliště, krajina, vše působí velmi ohyzdně a vy si říkáte v tomhle Gétu bych noc strávit nechtěl. Naštěstí Chappie je miláček, zlatíčko, roztomilý, sladký, nevinný jej si nejde nezamilovat, empatizmus tedy funguje na 150% a kolikrát vám chtějí ukápnout i slzy. Akce je slušná( párkrát i krvavá) za doprovodu skvělé Zimmerovky, funguje zde i humor a hlavně emoce, takže za mě opravdu slušná podívaná s velmi hezky vymyšleným závěrem, byť je to spíše drsnější pohádka, kouká se na to skvěle a sequel zde bude, co by dup. 80% (16.03.2015)

Chapie je svojim spôsobom jedinečná záležitosť. Blomkamp mieša viacero odlišných prístupov, ktoré spolu vôbec neladia, skratkovito a nelogicky kombinuje Číslo 5 žije, Robocopa, Ja, robot, či Ghost in the Shell a miesto skutočných hercov tlačí do popredia spevácke duo Die Antwoord. Vďaka vynikajúcemu Zimmerovmu soundtracku, zábavnému Hughovi Jackmanovi a obstojnému finále sú síce celkové dojmy pozitívnejšie, ako som pôvodne čakal, ale na viac ako guilty pleassure to rozhodne nestačí. (17.05.2015)

Nevýhodou pozdního diváka je to, že zjevné již zmínili komentátoři před ním. Ať jsem tedy notorický škudlil, nebo sociopatický exemplář, do kina jdu jen tehdy, když z pár bolestivých a ulepených chvilek v přítmí poslední řady kouká povýšení. No, na čapíču mi vrcholný management naší spodinové firmy nezval, tedy x týdnů po premiéře těžko ohromím své věrné čtenáře slovy o neoriginalitě snímku. Nyní následuje pasáž ,,Alkáčovi navzdory". Především pak šlo o vykrádačku pátého numera (i s tím nablblým krišnofilem a mimickými tykadýlky, v původní verzi brežněvovským obočím), Světové invaze a Devátého okrsku (design i chůze plechovek, místo konání), robočuta (snad ani není nutno specifikovat) a po zrození pixly vybrabčení tiků roztomiloučké Judy z Daktari. Kdyby mi to za to stálo, přihodím příkladů klidně celé další... jednotky. Ale nestojí mi. Ve své prvoplánovosti až trapné, ve své trapnosti téměř bezkonkurenční. Když už se ti kokoti, co si nemohli pomoci a museli, prostě museli tímto filmem rejžnout nějaký ten nugget, pustili do točby, proč nepřihodili o trošku reálnější datum děje? A místo téhož? Co je do boha přinutilo ztvárnit veškeré padouchy jako karikatury na Blbý a ještě o strášně hodně mocinky moc blbější? Dvě hodiny života v toaletním zařízení, do hajzlu. Pokud to není zjevné, cítím se poněkud rozrušen a zklamán. (23.05.2015)

Anarchistická vizuální palba, která Blomkampovi sedla víc, než jsem se po všelijakých trailerech zdráhal uvěřit, táhne především Opalochova výstřední kamera, která ten wannabe dokumentární styl prodává dobře jako málokde jinde, a bizarním obsazením Die Antwoord počínaje a Jackmanovým účesem konče. Charlto Copley dojí slzičky i z pozice audio-only. Elysium odpuštěno, s dramaturgickým vodítkem utaženým hodně nakrátko by se mohl povést i Vetřelec. (19.05.2015)

Blomkamp konečně opustil sociální a socialistické témata a od slumů a beztřídní společnosti se přesunul k intimnímu příběhu robota, který chce, abyste mu na dobrou noc četli pohádku o černé ovci. Neherci ze skupiny Die Antwoord hrají přesvědčivěji než kdejaký profesionál, Chappie vypadá autentičtěji než roboti z vysokorozpočtových trháků, k tomu hrají tvrdší songy střídající se s nečekaně dobrým Zimmerem, postavy běhají v třeskutě barevném oblečení s obřími potisky amerických národních symbolů, Jackman s ohavným účesem á la 90. léta pobíhá v těsných kraťasech a křižuje se před tím „za*raným neznabohem“ a nuda se za dvě hodiny zkrátka nedostaví. Co víc si přát?/// Chappie je tradičně vyprávění příběh bez zbytečných dějových odboček a otravných technoblábolů, řečí o respektování zákona jako v Robocopovi, hovorů o lásce a vědomí jako v Transcendenci a sentimentu Čísla 5 a E. T.ho. Akční scény nejsou originální, ale jejich pozitivem je přehlednost a dravost, což kontrastuje se scénami, kdy se bázlivý Chappie učí různých dovednost nebo čelí ataku zlých černých dětí, aby pak zhroucený doběhl domů k mamince. Ač to téměř zavání exploatací tématu „šikanovaný jedinec“ a film často přepíná mezi akční sci-fi a dramedií s poněkud teatrálními hereckými výkony zvýrazněnými skoro až camp estetikou, funguje to nečekaně dobře a ještě to dokáže svou ryzí naivitou dojmout. Chappie má dějové zkratky, neprokreslené charaktery postav a nedotažené motivy, které způsobují dojem banálnosti až stupidity, přesto vnímám Blomkampův film jako nadstandardní multižánrovku uvědoměle natočenou a schlíplé ucho rozhodně nemám. 75 %. I'm Chappie, gangsta fuckmother! [Kino] (09.03.2015)