22 Jump Street

Predpokladám, že ono návykové čaro potrhle zábavnej a podaním vynachádzavej bromance to - podobne ako u jedničky - nadobudne až po pár reprízach. Z fleku však môžem konštatovať, že toto bol (opäť) krutý náklad bezprostredných gagov, intertextových narážok a hravých digitálnych vychytávok a za menej cenný ho považovať netreba. Niektoré hefty už samozrejme hraničia s trápnosťou, ale to je pominuteľné riziko podnikania, pri ktorom nemožno očakávať, že každá sranda bude univerzálne srandovná; v konečnom dôsledku je to aj tak len o uhle pohľadu a pravdou v tomto prípade ostáva, že neohrabane trápne sa velice rýchlo vie obrátiť v pôsobivé a fresh. Trochu mi vadila väčšmi rozháraná a nedôsledná hudobná dramaturgia (až ten Diplo to pri konci na chvíľu vykompenzoval), ale čert to vem, bavil som sa prevažne kráľovsky, potešilo ma, že si tvorcovia všimli mojej poznámky na margo Cubovho akcentu (straight outta Compton) a použili ju v príbuznom kontexte:) a ta nevyhasínajúca chémia medzi Hillom a Tatumom, je fakt skvelá. Dúfam, že si to za nejaký ten čas spolu dajú aj v dvadsať trojke. (28.07.2014)

Dvojka pokračuje v trendu jedničky, což podle mě není na škodu. Proč taky nevytěžit z chytlavého, fungujícího nápadu ještě trochu víc... Zábava je opět skvělá, co si budem povídat, prostě nadprůměrná komedie. Nicméně bych řekl, že vejška je o fous slabší než střední. A opět menší problém, který trochu kazí dojem - prdlá akce. Ale jinak spokojenost, jsem zvědavej na těch dalších dvacet dílu. :-) 75% (21.11.2014)

Pokračování komediálního hitu, kterému nechybí nic, co bylo typické i pro jeho předchůdce, avšak zároveň nemá skoro nic, co by bylo typické přímo pro něj. Skutečně vtipných scén je pramálo, na oblíbené zesměšňování akčních klišé se pravda dostane, ale je to stále jen slabý odvar oproti jedničce, noví záporáci jsou strašně hloupí (chudák Stormare) a z původních postav si pouze jediná zachovala svůj "výkonnostní" standart (hláškující Ice Cube). Od režisérů s tak originálním rejstříkem bych rozhodně čekal mnohem více... 60% (11.08.2014)

Já ty dva dementy prostě žeru. Phil Lord s Chrisem Millerem (tahle dvojice dementní rozhodně není) se pro mě stávají zárukou dementní kvalitky, které nechybí energie v žádných ohledech. Sebeparodický nášup je de facto přepisem jedničky, přičemž si z tohohle faktu rád utahuje a neláme si hlavu s vědomím, že si kdekdo bude ťukat na čelo. Co víc říct? Snad jen to, že opravdu dobrou dementní buddy komedii dement natočit nemůže. Závěrečné titulky jsou krásně over the top třešničkou na dementním dortíku. (31.10.2014)

Miluju zdejší psavce, skutečně! Vždy když se dodívám na podobný film, tak si pak najedu na jeho profil, seřadím si komentáře podle hodnocení a neskutečně si ujebávám nad odpaďákama. A kromě toho si ty lidi v myšlenkách také představuji. Vždy se jedná o forenzního artového kritika s elegancí broušeného diamantu, duší umělce a srdcem romantika, který si libuje v hloubavém přemítání nad skrytými smysly Bergmanových děl, vyprané prádlo si věší zásadně při západu slunce a s výrazem trudomyslného poety každé ráno snídá dietní bio džus obsahující stoprocentní výtažek z brusinek, které při úplňku měsíce natrhaly v lesích pod alpskými horami kouzelné víly bez spodního prádla. Prostě lidé tak zábavní, že v jejich přítomnosti zvažují sebevraždu i neživé předměty. A naproti nim stojím já; totálně kreténský mámvpičista s elegancí pásového oparu, duší od kola a ledvinou neznámé oběti automobilové nehody, který si libuje v hloubavém přemítání nad skrytými bradavkami Kate Upton, prádlo si zásadně nepere, natož věší, a každé ráno snídá cigaretku ranní pro kvalitnější sraní. To si pak bez výčitek večer hodím na ovarem vycpanou vanu laptop, dekou si přikryji své otylé nohy, pustím si podobnou americkou oPičárnu a zatímco si ve výstřihu zlevněného svetru z Lidlu lovím pár zapomenutých hranolek ze včera, tak se chechtám tak burácivě, až mi na monitor prská sopel. Někdy je zkrátka úžasné být normální. Přál bych to zkusit všem. (15.12.2014)