Django

Vemte ty nejhorší prvky a žánrová klišé z westernu, přidejte nevinný kukuč Franca Nera a jeho modré oči, zamíchejte, důkladně protřepejte a máte Djanga. Cobucciův Django patří do kategorie filmů, na které by se velmi obtížně dělala parodie, protože je tak špatný, že je nechtěnou parodií sebe sama. Jako guilty pleasure pozitivní reakce chápu, případná obhajoba Djanga jako zásadního westernového filmu je mimo realitu a obyčejnou lidskou soudnost. Na to, abyste pochopili, jak ultimátní brak snímek představuje, by vám měly stačit tak 2 minuty, kdy se začnete pást na přehrávání a zoufalém neherectví představitelů vedlejších rolí, bohužel včetně hlavní ženské role. Na to, aby Django mohl být představovaný za fajn zábavu, mu chybí právě cílevědomá práce s parodickými prvky. Djangovi chybí smysluplný scénář, jakákoliv motivace osvětlující chování postav, chybí mu vlastně všechno. Mimochodem, spagetti western ve své podstatě byl ryze konzumní béčkový produkt italské kinematografie, kterému scházely ambice producentů, a jen genialitě Sergia Leoneho, který dokázal překročit v několika případech bariéry a dát spagetti westernu pozitivní rozměr, vděčíme za to, že spagetti western není synonymum pro filmovou šmíru. Celkový dojem: 20 %. (01.04.2022)

Tak tenhle film je těžká bedna... Hudba, co zasáhne přesně do srdce a krásný scény ve westernu jakon řemen (v tomto případě řemen od kulometu), až jsem si říkal: "tak se pro jednou nešťourej v nelogičnostech a jen si užívej" No jo, ale zkusili jste si někdy za sebou tahat jako kráva těžkou bednu? Jak daleko, o rychlosti přesunu ani nemluvě, by jste se asi tak DOŠOURALI, co myslíte? ;-) Ale stejně je to za plnej bubínek šestirannýho koltu. A sedmou ránu za tu husí kůži při ústřední melodii... Po přepočtu je to za čtyři hvězdy. No a zítra jdu na Tarantinova Nespoutanýho Djanga. Doufám, že se zase nebudu muset dřít s nějakou svinsky těžkou bednou... :-) Tentokrát mám totiž v plánu úplně vypnout mozek a jen si (všemi ostatními smysly) naplno užívat. Uvidíme... (25.01.2013)

Je to možná troufalé ale podle mého se jedná o možná nejlepší spaghetti-western. Corbucci vsadil na geniální interiéry a zajímavou vizuální stránku která se odlišuje od Leoneho a určitě se jim vyrovná. Bacalov sice není Morricone ale hudební složka je dostatečně kvalitní. Scénář je opravdu chutný špagety koktejl. Nepostrádá nic co má tento druh filmů mít. A má dokonce něco navíc - Djanga. Tvrďák z rakví který je těžký konkurent pro stejně charismatického lovce hlav Eastwooda. Franco Nero byl nejlepší možnou volbou. Jeho chladný smrtonosný kukuč jen tak někdo nenapodobí. Jedině skvělý (a vzhledově Nerovi neuvěřitelně podobný) Terrence Hill. Nechutní záporáci , spousta památných scén , skvělá režie a charismatický hrdina tvoří pro mne dokonalé mistrovské dílo kterému se vyrovná pouze Dolarová trilogie. Adijos Bastardos!! (10.05.2008)

Tohle nejsou rozhodně silné čtyři hvězdičky. Ale moc se mi líbilo výtvarné pojetí, ta hnědá s červenými akcenty ( krev, kukly, šaty, šípky.) a všudypřítomné bláto - asi nejlepší postava filmu. Naopak celou dobu jsem si neudělala žádný vztah k titulnímu hrdinovi. Jestli měl být jako Clint, tak nebyl. Franca Nera považuju za herce, který měl ve své kariéře úžasné i zoufalé chvilky, tohle nebyla ani jedna z nich. Ústřední píseň je skvělá, naopak hudba během filmu byla chvílemi až iritující. (23.02.2011)

Začiatok tohoto špageťáku je hustý, atmosferický a hl. hrdina, ktorého perfektne zvtárňuje Nero, a ktorý sa osvedčil už vo westerne Addios Django, nemilosrdný. Všetko klape až do momentu, kedy sa dovtedy mlčanlivému pištolníkovi rozvieže huba a začne sa s mexickými banditmi vykecávať. Film tým ztráca zo svojej atmosféry, síce aj naďalej nenudí, ale prichádza už o náboj. Hl. hrdina začne kradnúť, najprv jedným, potom druhým a akýsi morálny pád hrdinu sa podpisuje aj pod pád celkový. V závere prekvapí, že s polámanými rukami a prstami dokáže stláčať kohútik - zjavne filmový trik, s ktorým sa Corbucci príliš nepáral. (29.03.2017)