Django

Začiatok tohoto špageťáku je hustý, atmosferický a hl. hrdina, ktorého perfektne zvtárňuje Nero, a ktorý sa osvedčil už vo westerne Addios Django, nemilosrdný. Všetko klape až do momentu, kedy sa dovtedy mlčanlivému pištolníkovi rozvieže huba a začne sa s mexickými banditmi vykecávať. Film tým ztráca zo svojej atmosféry, síce aj naďalej nenudí, ale prichádza už o náboj. Hl. hrdina začne kradnúť, najprv jedným, potom druhým a akýsi morálny pád hrdinu sa podpisuje aj pod pád celkový. V závere prekvapí, že s polámanými rukami a prstami dokáže stláčať kohútik - zjavne filmový trik, s ktorým sa Corbucci príliš nepáral. (29.03.2017)

pozeral som to s anglickym dabingom (ktory je absolutne hrozny) tak to ma trocha ovplyvnilo hodnotit nadol... franco nero je dost dobry, rakva je vynikajuci napad ale corbucci (ktory neskor nakrutil vela westernov kde zaner inovoval a zasiel az tak daleko ze necha hlavneho hrdinu zomriet a zloducha odcvalat vitazne do zapadu slnka) rozhodne nie je tak dobry ako leone (ktory v istom roku vyrukoval s the good, bad and ugly), tak djangovy nieco chyba aby sa zaradil medzi vecne klasiky... na rozdiel od vacsiny tu sa mi hudba dost nepacila! (02.01.2013)

Je to možná troufalé ale podle mého se jedná o možná nejlepší spaghetti-western. Corbucci vsadil na geniální interiéry a zajímavou vizuální stránku která se odlišuje od Leoneho a určitě se jim vyrovná. Bacalov sice není Morricone ale hudební složka je dostatečně kvalitní. Scénář je opravdu chutný špagety koktejl. Nepostrádá nic co má tento druh filmů mít. A má dokonce něco navíc - Djanga. Tvrďák z rakví který je těžký konkurent pro stejně charismatického lovce hlav Eastwooda. Franco Nero byl nejlepší možnou volbou. Jeho chladný smrtonosný kukuč jen tak někdo nenapodobí. Jedině skvělý (a vzhledově Nerovi neuvěřitelně podobný) Terrence Hill. Nechutní záporáci , spousta památných scén , skvělá režie a charismatický hrdina tvoří pro mne dokonalé mistrovské dílo kterému se vyrovná pouze Dolarová trilogie. Adijos Bastardos!! (10.05.2008)

Dnes již legendární spaghetti western natočil Sergio Corbucci a uděla hvězdu z Franca Nera. Režisér se nechal zjevně inspirovat exteriéry Japonských samurajských filmů (rozblácené, rozježděné město, všude bláto a špína) a stejně tak jsou vystaveny i souboje. Charismatický pistolník s rakví s tajemným obsahem, krásná zrzka, sekta majora Jacksona (skvělý Eduardo Fajardo) v děsivě rudých kápích, mexikáni, cynismus a (takřka) dokonalé finále na hřbitově. Jeden z nejlepších spaghetti westernů. 80%. (09.02.2005)

Pro mě určitě jeden z deseti nejlepších westernů, jaké jsem kdy viděl. Popravdě, mám ho dokonce v Top 5. Zdejší osamělý pistolník se od svých mnoha kolegů liší tím, že s sebou všude táhne rakev, a na dotaz, co v ní je, odpovídá: "Muž jménem Django." Už tohle, samo o sobě, je za všechny prachy. Jenže Corbucciho mistrovský kousek má na skladě mnohem víc. Zápletka s mexickým generálem Hugem byla o nějakých padesát let později využita ve hře Red Dead Redemption. Fanoušci Heisenberga tu najdou nápad, který dobře znají z Breaking Bad. A aby toho nebylo málo, máme tu taky jednu nechvalně proslulou scénu z Gaunerů. To ale ještě pořád nic není. Krom výše jmenovaných es nás čeká pěkné překvapení někdy v první třetině filmu a naprosto dechberoucí zvraty (zlato, bažina, atd) v třetině poslední. To nejlepší si ale Django schovává úplně nakonec. Finální scéna na hřbitově je totiž rozhodně jedním z nejepičtějších westernových závěrů vůbec. Pokud všechno předtím dnešnímu, mnoha vykrádačkami zmlsanému divákovi, nebude pořád stačit k pěti hvězdičkám, potom už to dokáže snad jenom právě tato scéna a následný pocit euforie, který se dostaví během závěrečného songu. (13.07.2019)