Křižáček

Asi je dobře, že pokusy o poetické vyprávění zasazené do středověku tu stále jsou. Je škoda, že do formátu 4:3 nebyla taky černobílá kompozice. Za mě by to film možná udělalo přístupnější, protože když už chybí dialogy, bylo by dobré vyždímat obrazové zpracování na maximum, a to by dozajista hra stínu a světla v případě Křižáčka zvládla. Dějově těžká a divácky masochistická cesta, kde se člověk snaží uchopit smysluplnost děje. Přijde na něj, ale tvůrci to za žádnou cenu neulehčují. Ovšem část u nočního ohniště má hloubku. P.S. Jak už v komentářích někdo zmínil, pro rodiče je děj asi uchopitelnější, pro hypersenzitivní lidi taky. Pro obyčejného diváka film určitě není. Právě kvůli (autoři odpustí) uměle natahované stopáži, místy nicneříkajícím dlouhým záběrům a prakticky i kvůli absenci jakéhokoliv dialogu. (27.06.2024)

Mám rád filmy ze středověku, z křížových válek obzvláště. Mám rád básně Emila Jakuba Fridy alias Jaroslava Vrchlického - jeho úžasného snad sto slokového Spartaka si pamatuji od školních dob dodnes celého. Mám rád i Karla Rodena a jeho hraní ať už filmové či divadelní. A také mám rád dlouhé záběry ve filmech, kdy se nemluví a kamera dlouze zabírá nějakou postavu, objekt či scenérii... Tohle vše mám rád a tohle vše Křižáček má. Proč mám tedy po dokoukání pocit, že se něco nepovedlo? Jednak je to asi samotným scénářem. Všechny postavy ve filmu snad kromě Rodena se jen vyskytují. Jsou ploché, film nikam moc neposouvají a dokonce u samotného Jeníka divák vůbec neví důvod proč se najednou sebral a zmizel. Ve filmu se moc nemluví, ale paradoxně když se tak děje, je to spíše rušivé. Postavy mluví soudobou mluvou a člověk tak nějak cítí, že sleduje jakousi historickou inscenaci a herce navlečené do historických kostýmů. Tomuto dojmu napomáhá i zpracování středověku kdy všichni jsou čisťouncí a to i ti v rozderaných šatech, mají čisté nehty a z umytých nemastných hlav až k divákovi voní šampóny a kondicionéry... Ne ten gambeson nebyl nový, jen byl vypraný v Pervolu... Roden v kostelíku sleduje zrestaurovanou fresku, jakoby ale tvůrci zapomněli, že on je ve století, kdy ta freska byla ztvárněna. Tedy ještě byla krásně barevná, čitelná, nazabarvená dalšími nátěry v průběhu uplynulých staletí, jejíž fragmenty zachránila ruka restaurátorova... A jak se vůbec šlechtic ryze českého jména dostal až k moři? (V knižní předloze se jedná o rytíře Bořka ze Svojanova) To putoval tak dlouho? Ve filmu to nebylo znát! Film je plný statických a dost dlouuuuhých záběrů na Bořkovu manželku, na vlající plátno ve větru, na řetěz padacího mostu Bořkovi tvrze, na jezdce na koni, plameny ohně... Jenže Kadrnka není Vláčil, nebo Terrence Malick... Nefungovalo to na mně. Neesledoval jsem ty dlouhé obrazy s úžasem a s vědomím, že jsem pochopil, že jsem součástí něčeho velkého, něčeho co se nám režisér pokusil sdělit a co se mu sdělit podařilo... Díváte se a nic. Spíše než kalkul za tím vším sice tušíte velkou snahu o dobrý film než záměrné natočení rádoby ártu, ve výsledku je ale dojem ze sledování stejný... Je to škoda. Kadrnka měl odvahu v době úpadku českého filmu vydat se na hodně nebezpečnou cestu, protože už jen námět sám není pro běžného návštěvníka multiplexů. Dle mého názoru z té cesty v její polovině sešel, ale té odvahy si cením. Palec nahoru dávám rozhodně za skvělý hudební podkres Havlových, který by byl přesně to pravé k filmu Křižáček, kdyby i on byl tím pravým. Stačilo třeba netočit v barvě... Dávám tedy za tři kříže, ale ten třetí je jen za to odvážně zvolené téma. * * * (01.08.2018)

Na festivalově oceněném filmu řadový divák hledá to, co odborníky zaujalo. Základní myšlenka tohoto snímku byla natolik utajená, že jsem ji neodhalila. Nebýt výstižného názvu, těžko by nepoučený divák zjistil o co tam jde. Logiku bych nehledala. Pokud by se ustaraný otec vydal na koni hledat ztraceného malého syna jdoucího pěšky po jediné lesní cestě, měl by za hodinu po starosti. Pokud se ho vydal hledat až za měsíc, není to starostlivý otec. Je to film pro jednoho herce, s čímž se Karel Roden slušně vypořádal. Levná nenáročná výprava i kostýmy. Určitou poetiku a originalitu příběhu nelze upřít. Největší zážitek z filmu měl zřejmě uživatel mchnk, když se díval ve velkém kině na tento snímek zcela sám. Podobně jsem dopadla já, když jsem chtěla prodiskutovat včerejší televizní premiéru se svými známými. Nebylo s kým, nikdo se nedíval. (01.07.2018)

Pokus o vysoké umění, co má řemeslné nedostatky - jo, tady je něco špatně. Film podivně plochý, neschopný do fresek připomínajících záběrů komponovat herce, zdlouhavý, do sebe zahleděný.. A přesto dostal jako silně autorský a divácky nevstřícný projekt zelenou, prosadil se a uspěl. Palec nahoru jde ještě za skvělou hudbu, bohužel jedinou složku, která tvoří atmosféru (ostatní její snaze spíš podkopávají nohy. Beru, že některé filmy jsou náročnější a ukrývají spoustu duchovního, což člověk nemusí na prvni dobrou pochytit, ale Křižáček k nim fakt nepatří. (09.07.2017)

Představě, že je Křižáček pevně uchopenou vizí, může věřit už vážně jenom Karel Och. Tragická práce s komparzem (v celku 10 lidí, na detailu ale proudí davy), prázdná, ale očividná symbolika a čirá neschopnost komunikovat témata, která tam implicitně jsou, ale nejsou ve hře na umění uchopená. Ostatně musí existovat důvod, proč se s releasem tak dlouho otálelo, když se fakt nejedná o řemeslně náročnou produkci... že by končila lhůta od fondu na hotový produkt, tak to prostě pustili do světa přes festivalovou tlačenku? (07.07.2017)